Lidská existence a možná veškeré jsoucno se odehrává ve "vymezených mezích". "Vymknuta z kloubů doba šílí" mimo ně a míra věcí, meze respektující, je uznávaným arbitrem. I vesmír - prý - pulsuje, rozpíná se pouze po jistou mez, po jejímž dosažení "kolabuje", a tak prý dokola. Pohybujeme se v různě nastavených, dobou podmíněných - nikoli neměnných - koridorech, v jejich labyrintu a na jejich křižovatkách...
více