Co přineslo letošní zasedání ASCO

Jak jsme informovali v předchozím čísle MT, koncem května a začátkem června se do floridského Orlanda sjelo kolem
30 000 onkologů, onkohematologů a zástupců řady příbuzných specializací na 45. výroční konferenci American Society
of Clinical Oncology (ASCO). Vyslechli a prodiskutovali více než čtyři tisícovky sdělení mapujících pokroky v prevenci a léčbě nádorových onemocnění a v péči o onkologicky nemocné.

Hlavním tématem zasedání v Orlandu byla cílená a personalizovaná léčba, která je velkým příslibem do budoucna nejen pro svou účinnost a bezpečnost, ale i ekonomickou udržitelnost. Za klíčové poznatky z této oblasti, jež ze studií prezentovaných v Orlandu vyplynuly, lze označit:

Sdělení S. J. Schustera (University of Pennsylvania), že terapeutická vakcína cíleně připravovaná z nádorových buněk získaných od daného pacienta biopsií (BiovaxID) významně zlepšuje odpověď na konvenční chemoterapii a prodlužuje dobu přežívání bez relapsu (Disease‑Free Survival – DFS) nemocných s folikulárními non‑Hodgkinovými lymfomy, a to až o 14 měsíců, což představuje prodloužení o 47 procent. Dosahuje toho mobilizací vlastního imunitního systému nemocného, jemuž pomáhá lépe detekovat a účinněji destruovat pouze B‑lymfocyty nádoru.

Prezentaci D. Schwartzentrubera o výsledku studie, v níž přidání terapeutické vakcíny (peptid gp100:209‑217 [210M]) ke standardní léčbě zdvojnásobilo počet odpovědí na léčbu a prodloužilo období bez progrese onemocnění (Progression‑Free Survival – PFS) u pacientů s metastatickým melanomem. Vakcína byla připravena z peptidu, který tvoří součást proteinu gp100 – tedy antigenu nacházejícího se na povrchu buněk melanomu a sloužícího jako marker tohoto nádoru. Po podání vakcína stimuluje T‑lymfocyty k multiplikaci a k aktivnější detekci a destrukci melanomových buněk lokalizovaných prostřednictvím zmíněného antigenu. Vakcína byla podávána spolu s interleukinem‑2, jenž představuje standardní léčbu pokročilých melanomů.

Výsledky studie IALT (International Adjuvant Lung Trial), v níž chemoterapie na bázi cisplatiny přinesla lepší výsledky u těch pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic po chirurgickém výkonu, kteří postrádají DNA reparační protein MSH2, než u těch, kteří mají jeho koncentraci vysokou. Protein MSH2 využívají nádorové buňky k reparaci poškození způsobených cisplatinou. Sekundárním zjištěním této studie bylo, že prediktivní hodnota přítomnosti/ nepřítomnosti MSH2 je srovnatelná s dalším proteinem sloužícím k reparaci buněčné DNA, totiž ERCC1. A pokud se vezmou v úvahu oba tyto markery, lze pacienty s největším potenciálním přínosem z chemoterapie na bázi cisplatiny identifikovat ještě mnohem přesněji.

Stejný přístup se však odrážel i v řadě dalších přednesených prací.

Studie, které prohlubují poznání a zlepšují léčbu plicních karcinomů

Karcinom plic je jedním z nejrozšířenějších a současně z nejobtížněji léčitelných nádorových onemocnění; o to větší zájem a očekávání budily výsledky několika studií, jež prezentovaly nové slibné cílené léčivé látky a také méně drastické terapeutické režimy zlepšující a prodlužující přežívání těchto pacientů. Na druhé straně zde R. T. Chlebowski (Harbor‑UCLA Medical Center) prezentoval výsledky další studie (konkrétně sekundární analýzy výsledků studie Women’s Health Initiative – WHI), jež upozorňuje na rizika hormonální léčby obsahující estrogen a progestin postmenopauzálních žen – riziko úmrtí na karcinom plic je totiž u nich významně, až o 60 % vyšší (mezi uživatelkami HST [hormonální substituční terapie] bylo zaznamenáno 67, mezi ženami užívajícími placebo pouze 39 úmrtí na karcinom plic). Ještě daleko významnější rozdíl je při kombinaci hormonální substituce a kuřáctví. Podle prezidenta ASCO prof. Schilskyho je to jen další argument, aby se s hormonální léčbou u menopauzálních a postmenopauzálních žen postupovalo co nejopatrněji a nejuvážlivěji. A které studie vzbudily největší pozornost účastníků letošního zasedání ASCO?

V mezinárodní studii se podařilo prokázat, že Alimta (pemetrexed) jako udržovací terapie následující po standardní léčbě prodlužuje celkové přežívání nemocných s pokročilým nemalobuněčným plicním karcinomem (13,4 versus 10,6 měsíce); studie navíc potvrdila, že z léčby profitují především nemocní s neskvamózními formami tohoto nádoru (15,5 vs. 10,3 měsíce). Vedoucí studie Ch. P. Belani (Penn State Cancer Institute) označuje výsledky studie za důvod k zásadní změně standardu péče o tyto pacienty; udržovací terapie pemetrexedem nabízí nové paradigma pro pacienty s pokročilými karcinomy plic, neboť se vyznačuje nízkou toxicitou, a může proto být aplikována po významně dlouhou dobu za účelem prodloužení života léčených osob.

Mezinárodní vědecký tým ukázal ve studii ATLAS, že přidání přípravku Tarceva (erlotinib) k udržovací léčbě na bázi Avastinu (bevacizumab) po iniciální chemoterapii a monoterapii bevacizumabem prodlužuje u nemocných s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic dobu do progrese významně více než bevacizumab samotný (redukce rizika progrese o 29 procent). Vedoucí studie V. A. Miller (Memorial Sloan‑Kettering Cancer Center) doplňuje, že do budoucna je nejdůležitější pomocí vhodných genetických biomarkerů určit, kteří pacienti budou z této kombinované léčby profitovat nejvíce.

Pod vedením F. Capuzza (Milán) se uskutečnila ve 160 centrech světa studie fáze III SATURN, v níž se podařilo prokázat významné zlepšení přežívání bez progrese při podávání erlotinibu (Tarceva) jako udržovací léčby první linie u nepokročilého nemalobuněčného karcinomu plic. Erlotinib byl v této studii podáván bezprostředně po minimálně čtyřech cyklech chemoterapie na bázi platiny a porovnáván s placebem. Podle prof. G. Leunga je to první možnost léčby alternativní k tradiční chemoterapii, která navíc prodlužuje dobu do progrese po iniciální léčbě. Až dosud byla Tarceva schválena pouze pro druhou linii terapie.

Výsledky další mezinárodní studie nejen znovu potvrdily, že u tak heterogenního onemocnění, jako je karcinom plic, lze působit na různé cílové struktury a mechanismy, ale také ukázaly, že pacienti s pokročilým plicním karcinomem mohou nejvíce profitovat z léčby působící cíleně zároveň na několik z nich. Šlo o studii s inhibitorem tyrosinkinázy Zactima (vandetanib), který jako vůbec první lék současně působí hned na dva receptory podílející se na vzniku a růstu tohoto nádoru, totiž na receptor pro epidermální růstový faktor (EGFR) a vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF). Výsledkem je významné prodloužení doby do progrese (PFS) a snížení rizika zhoršení symptomů o 22 procent.

Pokroky v léčbě nádorů prsu, gynekologických a renálních karcinomů

"Studie prezentované v průběhu 45. výročního zasedání ASCO v Orlandu nejen z oblasti nádorů prsu, ale i karcinomů ovarií a cervixu, jež patří celosvětově k hlavním příčinám onkologické mortality, ukázaly trvalý pokrok ve vědeckém poznání i klinické praxi," uvedl předsedající příslušné sekce E. P. Winer (Harvard Medical School). Měl přitom na mysli především následující výsledky:

Je zde nová třída protinádorových léků - inhibitory PARP. Účastníci kongresu ASCO v Orlandu měli možnost seznámit se s novým experimentálním lékem z výzkumných a vývojových laboratoří společnosti sanofiaventis; přidání nové molekuly BSI-201 ke kombinaci carboplatiny a gemcitabinu prodlužuje život pacientek s pokročilými karcinomy prsu o více než 60 % (9,2 vs. 5,7 měsíce). Látka je představitelem zcela nové skupiny protinádorových léků, označovaných jako inhibitory enzymů PARP. Tyto enzymy napomáhají nádorovým buňkám v reparaci poškození vláken DNA způsobovaných protinádorovou chemoterapií nebo radiací. Inhibitory PARP této enzymatické aktivitě brání, a tak poškození DNA nádorových buněk mění na nevratná. Prof. Powel Brown (Lester and Sue Smith Breast Center, Baylor College of Medicine, Houston) označil inhibitory PARP za jeden z největších objevů v historii boje proti karcinomům mammy a vyslovil předpoklad, že FDA schválí jejich vstup na trh a do klinické praxe během jednoho, nejvýše dvou let. V další studii byly ověřovány bezpečnost a účinnost obdobného léku, označovaného jako olaparib a vyvinutého ve výzkumných a vývojových laboratořích firmy Astra Zeneca. Vývojem inhibitoru PARP se zabývají rovněž firmy Abbott Laboratories (látka označovaná jako ABT-888) a Pfizer. Předpokládá se přitom, že mechanismu účinku ve formě blokády reparace DNA nádorových buněk bude možno využít i u dalších nádorů; významně zvýšené koncentrace PARP se totiž nacházejí u pacientů s nádory nejen prsu, ale i ovarií, dělohy, plic a pankreatu. Uvažuje se však dokonce o jejich využití rovněž u poškození způsobovaných infarkty myokardu či mozkovými cévními příhodami. Jak řekl prezident ASCO prof. Schilsky, inhibitory PARP slibují nejen léčbu, ale i prevenci relapsů nádorů, a jsou tedy nesporně látkami, o nichž ještě hodně uslyšíme.

Léčba přípravkem lapatinib (Tyverb společnosti GSK) prokazuje svoji účinnost i u některých mutací. Z analýzy dvou studií vyplývá, že jak v monoterapii, tak i v kombinaci s kapecitabinem je léčba stejně účinná i u mutace p95HER2, která se vyskytuje až u 30% HER-2 pozitivních pacientek a může být zodpovědná za rezistenci při léčbě trastuzumabem.
Přidání gemcitabinu (Gemzar) k chemoterapii na bázi cisplatiny a radioterapii prodlužuje celkové přežívání žen s lokálně pokročilým karcinomem cervixu. Tento nález je významný zejména pro méně rozvinuté země, kde je zatím jen velmi omezeně prováděn screening.

Biopsie sentinelových uzlin je možnou alternativou pro časná stadia cervikálního karcinomu - jde o techniku, při níž se vyhodnotí rozsah rozšíření nádoru na základě odnětí a vyšetření jedné či dvou sentinelových uzlin (na rozdíl od dosavadní mnohem invazivnější a nežádoucími účinky zatížené metody vyšetřování pánevní lymfatické uzliny). Biopsie sentinelových uzlin umožňuje detekovat dokonce i rozšíření nádoru do atypických oblastí pánevní dutiny.
Časné zahajování léčby relapsu ovariálního karcinomu pouze na základě vzestupu koncentrace CA125 vkrvi nevede ve srovnání s odkladem zahájení léčby až po vzniku symptomů k významně lepším výsledkům v celkovém přežívání. Kromě toho se neprokázalo ani to, že by pacientky s pozdějším zahájením léčby trpěly nižší kvalitou života v důsledku významnější symptomatologie. Naopak odstranění stresu z opakovaných odběrů krve a vyšetřování koncentrace CA125 a z předčasně zahájené léčby tuto kvalitu zvyšuje.

Srovnání podání topotecanu v druhé linii ve studii TOWER (NOGGGO) u pacientek s refrakterním/relabujícím Ca ovaria do 6 měsíců v režimu weekly oproti konvenčnímu 5dennímu režimu. Nebyl shledán zásadní významnější rozdíl v účinnosti. Hematologická toxicita byla podle očekávání mírnější u weekly režimu. Vzhledem ke snášenlivosti tak weekly režim topotecanu zůstává alternativou v léčbě těchto pacientek.

V highlights týkajících se renálního karcinomu zmínil Primo N. Lara (University of California, Davis Cancer Center, Kalifornie) fakt, že Sutent (sunitinib) zůstávástále nepřekonaným standardem léčby 1. linie metastazujícího renálního karcinomu (mRCC) a je stále preferovaným lékem pro 1. linii tohoto onemocnění.

Poster č. 5 042 sledoval prognostické faktory celkového přežití u mRCC a závěr byl, že identifikované prognostické faktory jsou u sunitinibu shodné s prognostickými faktory již dříve stanovenými podle kriterií Memorial Sloan-Kettering Cancer Center (MSKCC). Pro IFNa byly identifikovány kromě toho i další.

Poster č. 6 529 (D. Cella z Evanston Northwestern Healthcare and Northwestern University) se věnoval kvalitě života pacientů léčených sunitinibem v porovnání s IFNa. D. Cella ve své práci konstatoval, že nemocní užívající sunitib udávali signifikantně vyšší kvalitu života (FKSI-15 a FKSI-DRS skóre, p< 0,0001) než pacienti s IFNa. Podobné výsledky vykázaly i další dotazníky. Tato studie potvrdila vedle signifikantně vyšší účinnosti sunitinibu i signifikantně vyšší kvalitu života pacientů v tomto rameni studie. Co je také důležité, kvalita života byla hodnocena obdobně pacienty v USA i v Evropě.
A. Ravaud (Hôpital Saint-André v Bordeaux, Francie) a kol. sledovali účinnost sunitinibu u papilárního renálního karcinomu. I když účinnost byla nižší než u světlobuněčného renálního karcinomu, jistá aktivita byla patrná. Z 23 pacientů došlo k odpovědi či stabilizaci onemocnění u 14 nemocných a čtyři nebyli hodnotitelní.

L. Wood (Cleveland Clinic Taussig Cancer Institute) a kol. sledovali možnost užití sunitinibu u nemocných s renálním karcinomem (RCC) v neoadjuvanci. Ze 17 pacientů s neresekovatelnými lézemi (objemné lymfadenopatie, nevhodná lokalita lézí - blízko vitálních struktur atd.) posléze prodělalo 21 % nemocných resekci tumoru a 53 % pacientů cytoreduktivní zákrok. Konverze z neresekovatelných na resekovatelné nádory nastala ve 37 procentech. U 72 % došlo ke zmenšení primárního tumoru. Medián absolutního zmenšení nádoru byl 1,5 cm (rozsah 0,1-4,4 cm). Lze tedy říct že sunitinib má účinnost u neresekovatelných primárních RCC a po jeho aplikaci se zvýší procento možných resekcí. Optimalizace výběru vhodných pacientů k neoadjuvantnímu podání vyžaduje další zkoumání.

Nová naděje pro nemocné s maligním melanomem

Rozpoznání nových molekulárních struktur (mutace bRAF, přítomné u 50-60 % případů melanomu, 10-15 % případů kolorektálního karcinomu a osm procent ostatních solidních nádorů) vede k vývoji nových unikátních cílených léků, které - jak ukazují výsledky časné fáze klinických zkoušek - mají velmi slibný potenciál v zastavení růstu nádorů, či dokonce navození regrese a v prodloužení období do progrese. O slibných výsledcích studie fáze 1 s látkou PLX 4032 u kožních melanomů referoval Keith Flaherty. Spoluautorem této práce byl Igor Puzanov (viz rozhovor na následující straně), původem český onkolog působící nyní na Vanderbilt-Ingram Cancer Center. Nový lék je vysoce selektivním inhibitorem aktivace signální dráhy MAP kinázy, čímž blokuje nekontrolovaný růst a navozuje apoptózu nádorových buněk. V některých případech je účinek pozorovatelný za dobu kratší než týden. U pacientů bez přítomnosti mutace se žádná klinická odpověďna léčbu nedostavuje, a jde tedy o další příklad možnosti individualizované, personalizované léčby. Probíhají i další studie s touto látkou u karcinomů kolorekta.

Odpověď na otázky kolem léčby nádorů gastrointestinálního traktu

Hned několik studií tohoto typu uvedl při samostatném zasedání N. Petrelli (Helen F. Graham Cancer Center, Wilmington) konstatováním, že nám ukazují nejen to, co funguje, ale především co účinné není. Tedy že v řadě případů zatím současná standardní léčba stále přináší lepší výsledky než mnohé experimentální postupy, nebo alespoň umožňuje nemocným život bez závažných nežádoucích účinků.

V randomizované studii fáze III sponzorované Národním onkologickým institutem (NCI) pod vedením N. Womarka (Allegheny General Hospital) se podařilo prokázat, že podávání bevacizumabu (Avastin) jako adjuvantní léčby nemocným s karcinomem tlustého střeva ke standardní adjuvantní chemoterapii nepředstavuje žádný další přínos a nezlepšuje přežívání bez známek onemocnění (DFS). Monoklonální protilátka bevacizumab působící na receptor pro VEGF se v současnosti užívá v adjuvanci u karcinomu kolorekta a plic a probíhají studie jeho užití v adjuvantní léčbě u dalších nádorů.

Na rozdíl od dosavadní praxe není u většiny pacientů s nově diagnostikovaným pokročilým karcinomem kolorekta s chirurgicky neřešitelnými metastázami nutný okamžitý chirurgický výkon k odstranění primárního nádoru, pokud nepůsobí závažné komplikace - tak zní závěr studie vedené P. Patym (Memorial Sloan-Kettering Cancer Center). Protože již došlo k metastazování, účelem výkonu nemůže být prodloužení života, nýbrž jen prevence dalších komplikací, jako je ilus, perforace střeva nebo závažné vnitřní krvácení. Tváří v tvář moderním chemoterapeutickým postupům však dnes už není tento preemptivní chirurgický výkon oprávněný.

Mezinárodní multicentrická studie porovnávající běžné způsoby adjuvantní terapie u nemocných s karcinomem pankreatu (gemcitabin a 5-FU/FA) nezjistila žádný významný rozdíl v délce přežívání mezi oběma skupinami; pouze nižší výskyt nežádoucích účinků ve skupině s gemcitabinem.

Rovněž dosud vůbec největší provedená studie u pacientů s karcinomem konečníku prokázala účinnost a bezpečnost dosavadní standardní léčby a naopak neúčinnost pokračující udržovací léčby navazující na terapii iniciální.
Konečně poslední, multicentrická studie, provedená v Itálii, prokázala, že přidání Eloxatinu (oxaliplatina) ke standardní léčbě pacientů s lokálně pokročilým karcinomem rekta nezlepšuje odpověď nádoru na léčbu. Nicméně předběžná analýza výsledků naznačuje možnost redukce vzdálených metastáz těchto nádorů.

Genetické testování pomáhá predikovat rekurencikolorektálního karcinomu. Vědci z University of Oxford a společnost zabývající se molekulární diagnostikou (Genomic Health Inc) prezentovali nadějné výsledky prvního genetického testu umožňujícího stanovit pravděpodobnost vyléčení/relapsu karcinomu tlustého střeva. Metoda OncoType DX colon cancer assay zkoumá mutace celkem 18 genů exprimováných těmito nádory a umožňuje lékařům rozhodnout, zda je či není po chirurgickém odstranění nádoru nutné zahájit chemoterapii. V užívání je již test OncoType DX pro karcinomy prsu.
Maligní onemocnění žaludku - adenokarcinom žaludku a gastroezofageálního spojení - je významným celosvětovým problémem právě z důvodu obtížné terapeutické ovlivnitelnosti pokročilého stadia. Individualizace léčby a její komfort se zvyšuje díky pozitivním výsledkům, které přinášejí kombinované chemoterapeutické režimy i nová cytostatika. Nicméně výsledky přežití těchto nemocných jsou stále nedostatečné. O to větší pozornost upoutala informace E. Van Cutsema (Belgie), že trastuzumab (Herceptin), užívaný dosud především v léčbě karcinomu prsu, zlepšuje při přidání ke standardní chemoterapii přežívání také u pacientů s HER-2 pozitivními gastrointestinálními tumory - riziko úmrtí tak bylo sníženo o 26 procent. Trastuzumab účinkuje prostřednictvím blokády receptoru HER-2, který je ve zvýšené míře přítomen přibližně u čtvrtiny všech karcinomů prsu, a nyní byl ve stejném zastoupení prokázán i u karcinomů žaludku. Poprvé tak byl prokázán účinek trastuzumabu také u jiného typu nádoru než u karcinomu prsu.

Úspěchy blokády tohoto receptoru humanizovanou protilátkou Herceptin (trastuzumab) nejsou ničím neznámým. Již v předchozích devíti letech byl zjištěn zásadní přínos tohoto léku pro nemocné s HER-2 pozitivním karcinomem prsu a tato terapie se stala hlavním pilířem léčby těchto nemocných. Nyní tedy byla zvýšená přítomnost lidského epidermálního růstového faktoru (HER-2) na povrchu nádorových buněk zjištěna též u přibližně 22 % nemocných s pokročilým karcinomem žaludku. A právě tito nemocní byli ve studii ToGa léčeni standardní chemoterapií s přidáním trastuzumabu (Herceptin). Studie ToGa se účastnilo 594 nemocných s HER-2 pozitivním karcinomem žaludku. Tito nemocní byli identifikováni prostřednictvím vyšetření na pozitivitu tohoto receptoru z celkového počtu 4 000 nemocných s diagnózou karcinomu žaludku pokročilého stadia v mnoha zemích celého světa (Evropy, Asie, Střední a Jižní Ameriky a Jižní Afriky). Všichni HER-2 pozitivní nemocní dostali obvyklou chemoterapii (nejčastěji cisplatinu a kapecitabin, méně často cisplatinu a 5-fluorouracil) a polovina z nich dostávala navíc trastuzumab (6 mg/kg týdně až do progrese choroby). Pro jasný úspěch léčby nemocných v rameni s Herceptinem byla studie předčasně ukončena v mediánu sledování 17 měsíců a výsledky byly zveřejněny. Celkové přežití bylo prodlouženo téměř o tři měsíce (z 11,1 měsíce ve skupině pouze s chemoterapií na 13,8 měsíce ve skupině s Herceptinem). Léčba Herceptinem nenarušila bezpečnost léčby a výskyt nežádoucích příhod stupně tři anebo čtyři byl podobný v obou skupinách. Výskyt srdečního selhání, jež může provázet léčbu, byl nízký v obou skupinách (< 1 %), ačkoli symptomatické snížení ejekční frakce levé komory bylo častější ve skupině s trastuzumabem (4-5 % vs. 1 %). Tříměsíční výhoda v přežití se může širší lékařské veřejnosti jevit jako nízká. Je však třeba si uvědomit, že onkologové vedou boj s nemocí s velmi špatnou prognózou, kde se pokrok v prodloužení celkového života při použití různých chemoterapeutických režimů v posledních letech posunul přibližně o jeden měsíc. Střední přežití nemocných s pokročilým karcinomem žaludku, kteří jsou léčeni standardními chemoterapeutickými režimy, se pohybuje kolem deseti měsíců.

Dle prohlášení významných onkologů, specialistů v oblasti léčby karcinomu žaludku (např. prof. Erika van Cutsema z Belgie nebo prof. Davida Cunninghama z Velké Británie), bude nyní třeba u všech nemocných s pokročilým karcinomem žaludku zavést standardní testování na expresi HER-2 receptoru podobně, jako se již zaběhlo v praxi u nemocných s karcinomem prsu. Testy pracují na podkladě metody FISH (fluorescenční in situ hybridizace) a ISH (in situ hybridizace). Zajímavostí výše zmíněné studie je analýza podskupiny, kde byla použita pro podání trastuzumabu kritéria podobná jako pro pacienty s karcinomem prsu (tedy FISH pozitivní a ICH3 pozitivní). Takovýchto nemocných bylo ve studii pouze 256 a jejich celkové přežití bylo prodlouženo v mediánu o 5,5 měsíce (z 12,3 na 17,89 měsíce).

Výzkum signálních drah u Ca prostaty a jejich klinické implikace

Výsledky tří translačních studií (translační medicína je moderní lékařský obor založený na přenosu výsledků ze základního výzkumu do výzkumu klinického a do lékařské praxe) ukázaly, že nově objevené variace v signálních transdukčních drahách mohou mít již v nejbližší budoucnosti dalekosáhlé implikace v klinické praxi při léčbě pacientů s karcinomy prostaty. Výzkum se soustřeďuje především na dráhu PTEN/Akt/mTOR a fúzní gen TM-PRSS2-ERG u primárního nádoru a na intratumorální syntézu androgenu a zvýšení počtu a aktivity androgenních receptorů u metastatických karcinomů prostaty. Nicméně tato velmi složitá problematika stále zůstává za zdmi výzkumných laboratoří; vždyť např. jen na syntéze androgenů se v tumorózní tkáni podílí 28 různých enzymů a do inaktivace těchto hormonů je jich zapojeno deset.

Role molekulárních a funkčních zobrazovacích metod

Společné zasedání ASCO a Společnosti nukleární medicíny (SNM) bylo věnováno stále rostoucí roli molekulárních a funkčních zobrazovacích metod v detekci a stagingu různých typů nádorů, při výběru pacientů vhodných pro konkrétní léčebnou modalitu a také k monitoraci odpovědi nádoru na léčbu. Zasedání dospělo k závěru, že nastal čas inkorporovat tyto metody do protokolů velkých klinických studií a postupně je implementovat i v klinické praxi, neboťposkytuje hlubší pohled do biologie nádorů a umožňuje získávat mnohem více informací pro správné vedení léčby, stejně jako pro vývoj nových, účinnějších a bezpečnějších léků. 

Zdroj: Medical Tribune