MUDr. Jiří Šťastný: Lékař manažer potřebuje další vzdělání
Toto vydání Nemocničního speciálu je věnováno Project HOPE a jeho vzdělávacím programům. Osobně jste byl v roce 2003 také jedním z účastníků manažerského vzdělávacího modulu. Co vám absolvování tohoto kursu dalo? Využil jste získané zkušenosti i v grantu Zapomenuté předměty při operaci?
Ano, kursu v Havlíčkově Brodě jsem se účastnil a vše, co jsem od něj tehdy očekával, se mi jeho absolvováním splnilo. Myslím si totiž, že lékař, který se dostane v určitém období svého profesního vývoje do vedoucího postavení, nemá žádné teoretické znalosti ani praktické dovednosti v oborech, jako jsou vedení kolektivu, řízení procesů, ekonomika provozu medicínského oddělení a podobně. Je vzdělán v medicíně, vše nemedicínské dělá napodobováním svých předchůdců, kolegů z jiných oddělení, a také podle vlastního citu. Tedy bez teoretických základů. Zkrátka se potřebuje vzdělat v základech personalistiky, ekonomiky, leadershipu a také právních věd. Nejvíce jsem využil informace týkající se tvorby dotazníku, sběru a analýzy dat, konstrukce vlastního projektu a umění jeho prezentace.
Proč jste se pustil právě do tohoto tématu, o kterém se raději nahlas moc nemluví?
V mém případě byla na počátku náhoda. Při studiu zahraniční literatury jsem narazil na zajímavý článek. Bylo to právě v období, kdy téma "patient safety" začínalo být skloňováno na všemožných kongresech a konferencích. V tu dobu jsem byl také nepřímým účastníkem několika závažných nežádoucích událostí v okolních nemocnicích i na vlastním pracovišti. Ne zrovna eticky ideální přístup k jejich řešení a také nevhodná bulvární medializace problémů se mi nelíbily. Napadlo mě tedy zmapovat a srovnat přístupy k problematice peroperačně zapomenutých předmětů i možnosti jejího vyřešení v ČR a zahraničí.
Chcete ve své práci na toto téma dále pokračovat?
Ano, určitě by bylo zajímavé téma více rozvinout, obohatit o nové nápady a souvislosti. Grant byl zaměřen jen na obor všeobecné chirurgie, ale je přece zřejmé, že stejná problematika se týká všech operačních oborů a dalších specializací. Tedy i traumatologů, urologů, gynekologů atd. Uvidíme, kam dospěje občanská společnost, etický přístup a firemní kultura ve zdravotnictví třeba za pět let.
Mezi cíli své práce jste uvedl i potřebu navrhnout obecně uznávaný standard prevence této nežádoucí události k implementaci mezi "Obecné standardy operačních postupů" v ČR. Proč vlastně takový standard dosud neexistuje a co je potřeba udělat pro to, aby vznikl?
Všechny odborné společnosti vytvářejí precizní a sofistikované standardy diagnostických a léčebných plánů i postupů, zdravotnická zařízení vytvářejí a opisují jedno od druhého akreditační standardy, ale metodika tvorby všeobecných standardů napříč medicínskými odbornostmi je pravděpodobně v kompetenci ministerstva zdravotnictví. V operačních oborech existují určitá tradiční pravidla a doporučení, jež se dnes dají považovat za standardy. Složitost spočívá dle mého názoru v tom, že právě tento problémový okruh je na pomezí lékařství a ošetřovatelství. Pro vznik všeobecného konsensu je potřeba vůle k řešení a osobnosti, která si problém vybere jako svůj úkol k prosazení.
Svou prací také chcete upozornit zdravotnické výrobce, aby vyvinuli nebo do ČR importovali moderní detekční zařízení na jiné bázi než radiodiagnostické. Jaká řešení máte na mysli?
Všichni víme, že každý z nás je schopen nedbalosti, chyby, omylu. Jsou známy údaje, že riziko stoupá v průběhu pracovního dne i týdne, že zdravotníci sloužící noční pohotovostní služby jsou následně rizikovější atd. Nejsem zastáncem myšlenky, že technologické principy jsou všemocné a vše vyřeší za nás. Je ale pravda, že v zahraničí se v roce 2006 objevil patent dr. Jeffreyho Porta, který používá "systém chytré roušky". Do jejího lemu je všit čip, jenž vyšle impuls přes detekční kruh do konzole, která vydá zvukový či světelný signál. V případě obav o zapomenutou roušku je tímto detekčním zařízením testován každý operovaný pacient při výstupu z operačního sálu. Systém pracuje na principu identifikace objektů radiofrekvenčními vlnami a dokáže spočítat všechny roušky během dne použité na všech sálech a při všech operacích. Kovové předměty - od jehly po těžký kovový instrument - zase dokáže zachytit systém Meddetect, jenž má podobu rámu umístěného při výstupu z operačního sálu. Pracuje na principu magnetu a vydá signál, když rámem prochází kovový předmět. V ČR je jistě dostatek chytrých inženýrů a firem hledajících výrobní program. Je na nich, zda obohatí trh zdravotnické
Zdroj: Medical Tribune