Korupce začíná už při vymýšlení zakázek

Nevládní organizace Transparency International nahlédla do způsobu financování nemocnic např. díky kauze nákupů zdravotnických přístrojů Krajské zdravotní a.s, která sdružuje nemocnice Ústeckého kraje. TIC podala podnět na Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který ale neshledal důvody pro zahájení šetření. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o nákupy z prostředků z evropských fondů, byl podán dle informací TIC podnět k prošetření i na Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).

V rozhovorech s vedením velkých nemocnic se snažíme zjistit, jakým způsobem hospodaří s prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Tato zařízení mívají obrat v řádu několika miliard korun. Jaké otázky bychom měli položit vedení nemocnic, abychom zjistili možné náznaky korupčního jednání?

Každá instituce by si měla vytvářet tzv. kontrolní rozpočty. Když jdete nakoupit do samoobsluhy, máte představu, kolik běžně stojí rohlík nebo mléko. Stejně by měl postupovat zadavatel v případě nákupu diagnostického přístroje, léků, staveb a podobně. Vedení nemocnic bych se tedy zeptala, zda stanovují pro nákup přístrojů kontrolní rozpočty, zda sledují, za jaké ceny jsou přístroje nakupovány v zahraničí, za jaké ceny je dodávají výrobci do nemocnic v jiných lokalitách, zda se o ceně produktu informovali přímo u výrobce a podobně. Příkladem nehospodárnosti mhu být nákupy přístrojů Krajské zdravotní v Ústí nad Labem. TIC obdržela informace, že tato nemocnice nakoupila přístroje, které jsou v průměru o 30 procent dražší oproti běžné ceně. V tomto případě si patrně zadavatel kontrolní rozpočty vůbec nedělal nebo je nezohlednil ve svém rozhodování.

Jaké další signály mohou ukazovat na korupci ve zdravotnickém zařízení?

Velký prostor pro nekalé jednání skrývá takzvané kvalifikační kritérium. Nemocnice vyhlásí otevřené řízení, ale kvalifikační kritéria nastaví tak, že jim může vyhovět jen jeden uchazeč. V případě Krajské zdravotní vypsali výběrové řízení, jehož předmětem bylo dodání vybavení do několika nemocnic. V souhrnu šlo o zakázku zhruba 400 milionů korun. Nemocnice požadovala přístroje, které nemohl dodat jeden jediný výrobce, šlo o produkty několika různých výrobců. Tím byly ze hry vyloučeni potenciální přímí výrobci, kteří by dodali produkty levněji. Jediný subjekt, který se do takového řízení mohl přihlásit, byla účelově zřízená kompletátorská firma, která překupuje produkty od přímých výrobců.

Takže jedním z možných ukazatelů na korupci může být nadstandardní spolupráce nemocnic s kompletátorskými firmami, které navyšují konečnou cenu, ať už se jedná o léky, dodávku zdravotnických zařízení, výstavby…

Nákupy, které nejsou hospodárné nebo účelové, mohou být indikátorem korupčního jednání. Já bych se vedení nemocnic zeptala, zda upřednostňují nákupy přímo od výrobců nebo zda využívají nabídky kompletátorských firem. A pokud s těmito firmami spolupracují, z jakých důvodů. Některé nemocnice vám možná řeknou, že vyšší cena za kompletátorské služby je jen optická, protože pokud by kupovali produkty od každého výrobce zvlášť, měli by více administrativy a celkově by je nákup nakonec vyšel stejně draho. Pokud ale vím,  nikde nebylo vyčísleno, že cena kompletátorských služeb vyjde levněji  než cena od přímých výrobců.

V čem spočívá největší korupční riziko při spolupráci s kompletátorskými firmami?

Tyto firmy zvedají cenu – stejně jako v jakémkoliv jiném přeprodeji služeb. Tomu nasvědčuje i případ Krajské zdravotní.

Jaké další poznatky o mechanismu korupce jste získali díky vyšetřování tohoto případu?

Korupce ve veřejných prostředcích se nevyskytuje pouze v samotném zadávání zakázky, ale v celém procesu a tedy i ve chvíli plánování potřebných nákupů. Zde je tedy podstatné to, zda vůbec daný produkt měl být pořízen. Pokud pátráte po korupci v nemocnicích, měli byste je žádat o to, aby svá rozhodnutí zdůvodňovaly. Získávat takové informace je ale velmi složité. Odborné údaje ohledně fungování přístrojů jsou velmi složité – nejen pro laika, ale i pro mnohé odborníky. Proto lze jen obtížně vést argumentaci s vedením, které o nákupu přístrojů rozhodlo. Veřejnost tak nemá dost dobře možnost zjistit, zda nemocnice kupuje produkty proto, že je po nich skutečná poptávka, nebo zda jde jen o účelový nákup. Je ale velmi podezřelé, pokud je dodán přístroj o desítky  procent dražší, než je běžná cena, a navíc není využíván. Pokud má přístroj kapacitu pro newyorskou nemocnici a slouží někde na okrese, jsou to vyhozené peníze. České nemocnice si pořizují vesmírná vybavení, na které nemají ani bohaté západní země.

Když se vedení nemocnic ptáme, jak je garantována průhlednost výběrových řízení, odpovídají nám, že rozhoduje několik osob v komisi a hlavním kritériem výběru je cena. Jsou tyto garance dostačující?

Samo o sobě takové prohlášení nic negarantuje. Jde o naprosto běžný postup při zadávání veřejných zakázek. Vždycky rozhoduje několik osob v komisi. Mnohem důležitější je otázka, zda daná zakázka potřebná. To, že někde nedochází ke zjevnému porušení zákona, ještě neznamená, že tam nedošlo ke korupci. Stejně tak každý nehospodárný nákup neznamená, že tam automaticky došlo ke korupci. Nákupy veřejného sektoru vykazují celou řadu charakteristik, které zvyšují prostor pro manipulaci. Instituce čerpají peníze daňových poplatníků, které nemusí vydělat a rozhodují o nákupech za zboží, které nemusejí využívat a nemusí z nich generovat měřitelnou užitečnost.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz