Kongres, jehož hlavním cílem byla domluva

Na první pohled se může zdát, že konferencí s onkologickou tematikou je v České republice nadbytek. Proč jsme se tedy rozhodli pořádat další? Důvodem je snaha o vzájemnou koordinaci jednotlivých lékařských disciplín společně pečujících o onkologického pacienta. Toto úsilí jsme se snažili zaměřit napříč nejen akademickou obcí, ale i dalšími odbornými kruhy. Na základě takové součinnosti je pak možné sjednotit i vzájemný pohled na vedení a cíl terapie.

Rozvoj diagnostiky a léčby solidních nádorů přinesl v posledních letech významné snížení mortality spojené s onkologickými onemocněními. Pacienti mají mnohem větší šanci na uzdravení nebo na delší život, než tomu bylo v minulém století. Nové léčebné postupy značně zvýšily pravděpodobnost delšího přežití i u nemocných s pokročilým metastazujícím onemocněním, které bylo v minulosti neřešitelné. Paralelní pokrok lékařské péče o nenádorová onemocnění (především kardiovaskulární choroby) vede k prodlužování střední délky života, a tím přispívá k výraznému navýšení populace více ohrožené nádory. To vše vede k nárůstu počtu nemocných vyžadujících stálou onkologickou péči.

Měl jsem tu neobyčejnou možnost sledovat vývoj onkologie již od osmdesátých let minulého století, kdy jsem nastoupil na Onkologickou kliniku 1. lékařské fakulty UK. Tehdy byla považována za ponurou, medicínsky bezmocnou lékařskou disciplínu a nacházela se téměř na okraji zájmu lékařské veřejnosti. V průběhu let se situace radikálně změnila - počínaje molekulární diagnostikou a cílenou terapií na molekulární úrovni konče. Onkologie již dávno není izolovaná lékařská disciplína, ale prostupuje napříč všemi obory. Ani onkologické vědeckovýzkumné projekty nejsou uskutečnitelné bez úzké mezioborové spolupráce.

Historicky první léčebnou modalitou v onkologii byla chirurgie. Při rozvoji radioterapie a později hormonální léčby, chemoterapie a cílené biologické léčby se v klinické praxi stále více uplatňuje kombinace léčebných modalit. Multidisciplinární léčebný přístup je proto základem současné onkologické léčby a rozhodnutí o terapii, včetně časové posloupnosti léčebných modalit, připravuje mezioborový pracovní tým. Společná dohoda o léčbě pacienta se zhoubným nádorem může zlepšit výsledky terapie bez zvyšování nákladů.

Mezioborová spolupráce ve vyspělých zemích je ve srovnání s námi stále o krok vepředu a komplexní přístup k péči o nemocné se zhoubnými nádory má na řadě pracovišť prostor ke zlepšení. Doporučené postupy a protokoly nemohou nahradit diskusi a společné rozhodnutí specialistů. Multidisciplinární rozhodnutí nenahrazuje zodpovědnost každého specialisty v jednotlivých etapách léčby, nemocný neztrácí "svého" lékaře.

Vize onkologické léčby budoucnosti je:

* plná vyléčitelnost časných stadií onemocnění,

* léčitelnost diseminovaného onemocnění.

Klinická onkologie se bude vyvíjet cestou subspecializací (např. mammo-onkolog, pneumo-onkolog, uro-onkolog ), což paradoxně posílí význam multidisciplinárních týmů. Uvedený přístup není v rozporu s konceptem personalizované (adresné) onkologické péče, která vychází z filosofie jedinečnosti každého pacienta. Nejde pouze o tzv. správnou léčbu, ve správný čas, pro správného pacienta, ale navíc je třeba respektovat jedinečnost každého nemocného z hlediska jeho rodinného, sociálního a ekonomického zázemí. V tomto přístupu se ztrácí často užívané "heslo": " kdo léčí často, léčí dobře". Individualizovaný přístup by měl být uplatněn v každém stadiu nádorové choroby. Paliativní péče, jejímž cílem je zlepšení kvality života, má stejnou důležitost jako léčba kurativní.

Pro rozvoj onkologie správným směrem jsou nepostradatelná akademická pracoviště s vědeckovýzkumným onkologickým programem, pregraduální a postgraduální vzdělávací aktivitou a mezinárodní kooperací.

Zdroj: MEDICAL TRIBUNE