Reformy k záchraně zdravotnictví?
Při zachování dočasných trendů nás bez reforem zdravotnictví potopí. Toto platí z pohledu veřejných financí (rozpočtových výdajů) i z pohledu národního hospodářství (příspěvky na zdravotní pojištění zvyšují náklady práce a snižují cenovou konkurenceschopnost firem).
Rostoucí náklady způsobí, že žádná země už nebude schopna zajistit nejmodernější péči pro každého plně podle jeho potřeb a přání. Podíl nákladů na zdravotní péči v HDP se v zemích OECD za posledních 30 let zdvojnásobil, z průměrných 5% HDP v 70. letech na 10% HDP v současnosti.
Prognózy předpovídají, že bez strukturálních reforem ve zdravotnictví - včetně výrazného omezení rozsahu péče, která je automaticky dostupná všem podle poptávky - se podíl výdajů na zdravotnictví v HDP zdvojnásobí za dalších 20 let. Podle současných odhadů se výdaje na zdravotnictví v USA zvýší ze současných 18% HDP na více než 30% HDP během 20 let.
Důvodem rostoucích výdajů je neudržitelný růst na straně nabídky i poptávky. Na straně nabídky, nepřetržitý vývoj nové drahé lékařské techniky, technologií a drahých léků rychle rozšiřuje možnosti léčby. Nové možnosti léčby však s sebou často nesou vyšší náklady.
Na straně poptávky způsobuje zvyšování výdajů na zdravotnictví rostoucí podíl starých a chronicky nemocných ve společnosti. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že rostoucí průměrný věk a podíl seniorů ve společnosti má výrazný negativní dopad na zdravotní výdaje. Dopad stárnoucí populace na zdravotní výdaje je dokonce výraznější než je dopad na penzijní výdaje. Výskyt chronických onemocnění se zvyšuje do značné míry kvůli nezdravé životosprávě, obezitě a kouření.
Jaký je recept na úspěšnou zdravotnickou reformu?
Fungování zdravotnického systému lze posuzovat podle tří základních kritérií:
1.Dostupnost – zdravotní péče pro každého podle potřeby
2. Udržitelné náklady – z pohledu veřejných financí a národního hospodářství
3. Kvalita – nejúčinnější a nejmodernější péče, která je celosvětově k dispozici
Pro žádnou zemi není finančně udržitelné prosadit nejmodernější a nejdražší péči pro každého plně podle jeho potřeb a poptávky. Tedy nelze splnit všechna tato 3 kritéria na maximum.
Které z těchto 3 kritérií upřednostnit je důležitá otázka pro veřejnou diskuzi. Toto je otázka, která má etický rozměr a ke které by se politické strany měly vyjádřit a o které by měly diskutovat s voliči.
Politici by měli objasnit, které z těchto kritérií pokládají za nejdůležitější a které za nejméně důležité. Strany by měly vysvětlit svoje stanovisko k otázce, do jaké míry je zdraví člověka odpovědností společnosti nebo soukromou záležitostí každého jedince.
Rozhodnutí podle těchto 3 kritérií tedy souvisí s palčivou otázkou, jak definovat základní práva a povinnosti pacienta (a ostatních subjektů ve zdravotnictví) ve spojitosti se zdravím a zdravotní péčí.
Tato otázka se stává nezbytnou právě vzhledem k očekávanému pokračujícímu (a podle některých analýz i akcelerujícímu) růstu zdravotních nákladů.
Pokud nebudou jasně definována základní práva a povinnosti pacientů a ostatních subjektů ve zdravotnictví – včetně stanovení standardů a nastavení limitů standardní péče a pojistného krytí – bude docházet ke skrytému a nahodilému rozhodování na úrovni zdravotníků, zdravotních pojišťoven a úředníků.
Předstírání, že zdravotnictví může poskytovat péči všem bez vymezení rozsahu standardní péče, je pokrytecké. Vede k prodlužujícím se čekacím dobám a k tomu, že někteří obdrží třeba i neúčinnou drahou péči, zatímco jiní trpí nebo i umírají, protože se na ně prostě nedostane účinná nezbytná péče.
Vhodně definovaná standardní péče, především na základě podílu účinnosti a ceny a s přihlédnutím k etickým otázkám, umožní maximalizovat přínos zdravotnictví, tedy zajistit zdraví co největšímu počtu pacientů a co nejvíce prodloužit lidské životy ve zdraví.
Zdůraznění standardní péče je důležité především ve využití veřejných financí. Při vymezování úlohy státu a veřejných financí ve zdravotnictví je nutno zdůraznit nezbytnou péči k záchraně maximálního počtu let zdravého lidského života. Aby stát mohl garantovat nezbytnou péči pro všechny, bude muset omezit používání veřejných prostředků na méně účinnou luxusní (tedy „nadstandardní“) péči. Tímto se vytvoří prostor pro soukromé připojištění na nadstandardní péči.
V oblasti nezbytné i luxusní péče bude nadále důležitým úkolem státu zajistit vhodnými regulacemi a dohledem ochranu pojištěnce-pacienta vůči pojišťovnám i poskytovatelům péče.
Další díl série článků o reformě zdravotnictví čtěte ve středu.
Hana Brixi, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz