Když ji miluješ, tak nic neřeš!

Parafráze oblíbeného sloganu se zlověstně line z úst české politiky. Jak jinak chápat sympaticky působícího nového ministra zdravotnictví, jenž souhlasí s potřebou narovnání platů zdravotníků a zároveň jedním dechem dodává, že "nyní nejsou peníze ", než v kontradikci s nedávným přidáním několika nedostatkových miliard učitelům?
Učitelé si důstojné platy zaslouží stejně jako my. Čím se ale od nás zdravotníků liší? Hrozí snad více, že přestanou pracovat?

Jsou jednotnější? Mají transparentnější pracovně-organizační strukturu? Jsou silnější lobbistickou skupinou? Lépe se uplatňují na trhu práce, a hrozí tedy důvěryhodněji svým odchodem?

Nebo jsou důvody méně prozaické a politici mají jen pocit, že jsou lékaři více citově a morálně závislí na svém poslání, a tudíž snadněji vykořisťovatelní? Jednoduchá objektivní odpověď určitě neexistuje. Na všech zmíněných narážkách je však možná troška pravdy. Pokud jde o city, znám mnoho učitelů, kteří svou práci dělají s opravdovou neskrývanou láskou. Silně je však ve mně také uhnízděn obraz učitelů, kteří podlehli profesnímu vyhoření, a třebaže i dělají svou práci docela poctivě, dělají ji bez lásky.

Většina obyvatelstva projde dlouhodobým kontaktem s učiteli a má možná podobnou představu o vyhořelém učiteli, politiky nevyjímaje. Jde o jakýsi praobraz bezcitného pedagoga uštvaného divou školní mládeží. Praobraz starostlivého lékaře skládajícího Hippokratovu přísahu má poněkud jiný náboj. Pokud tuto představu politici mají, pak je jasné, čích demonstrací a protestů se bojí více.

Realita je ale jiná Různé profese sice dělají různí lidé, ale také jedno plémě. Vyhoření postihuje bohužel obě strany a na obou stranách působí nevyčíslitelné lidské, profesní i společenské škody. A naopak, "srdcaři" jsou jak ve zdravotnictví, tak i mezi učiteli. Je naprosto přirozené, že na obou stranách mohou profesně uspět hlavně dříči s pevnou vůlí a srdcem na pravém místě. Jistý rozdíl tu však je.

Pedagogy nikdo (kromě jejich svěřenců) citově nevykořisťuje. Jakmile se však o stávce zmíní zdravotníci, jsou nařčeni z braní pacientů jako rukojmích. Opak je přitom pravdou a paradoxní navíc je, že v tu chvíli politici zneužívají neodkladnosti zdravotní péče, jejího společenského významu i morálky lékařů. Nejde tedy o obyčejné citové vydírání jednotlivců, ale o vykořisťování celého oboru. 

Zdroj: Medical Tribune