O budoucnosti jisté a nejisté
Akce „Děkujeme odcházíme“ vstoupila do svého finále. Po 1. březnui 2011 dojde skoro určitě, pokud poslední jednání nebudou úspěšná, k naprostému rozkladu zdravotní péče. Ze společenského hlediska už je nyní jedno, zda vláda couvne či ne.
Lze předpokládat, že v obou případech dojde k vzepětí společnosti největšímu od roku 1989. Společnosti je celá akce prezentována jako boj o platy, avšak jde o jinou pro další vývoj naší společnosti klíčovou podstatu: zastavení neuvěřitelné korupce a nasměrování toku společných peněz tam, kam opravdu patří - a není pochyb o tom, že do této složky patří i mzdy nemocničních lékařů.
Velmi pravděpodobně se přidají policisté, učitelé a další skupiny obyvatel. Nemocniční lékaři stojí na vrcholu žebříčku zaměstnanců státních a polostátních či nepřímo se státem svázaných institucí a firem (třeba přes zdravotní pojištění či jiné platby). Jim nejvíce vadí dokonalý systém, který si za 20 let vytvořili ti mocní od úrovně měst až po úroveň nejvyšší - stroj na manipulace se zakázkami, pozemky, stavbami a dodávkami.
Místo včasného dosažení kompromisu nejen s lékaři, na což byl čas minimálně půl roku a možná i několik let, se může pohnout celá společnost. Je zajímavé, že se jednalo jen o platech, nepadl žádný ředitel nemocnice, nebylo zprůhledněno řízení nemocnic dnešní ani budoucí a ani nevím, zda bude dorozkryto to, co jsme viděli v televizi či četli v novinách.
Je divné, že se již dříve např. učitelé nevztyčili při podivné akci „Internet do škol“, je divné, že nepovstali železničáři při různých drážních aférách. Na křídě se dá těžko vydělat, ale na počítačích už ano. Je to ale přesně tak, jak říkal pan ministr.
Učitelé v chudých školách internet potřebovali, stejně jako lékaři přístroje, bez kterých se léčit nedá, na rozdíl například od právníků, kteří si mzdy navýšili a neohlíželi se na stav svých kanceláří. Možná byli dříve účelově informováni i novináři a nedocházelo k tak masivnímu rozkrytí paskvilu na demokracii, který tak u nás zejména v posledních 10 letech vznikl. Teď nemocničním lékařům už došla trpělivost.
Skutečně chabý byl pokus obrátit pozornost na tzv. protikokrupční opatření ve vztahu k farmaceutickým firmám. Českou republiku nelze vytrhnout z mezinárodních kontextů. Velké skupiny lékařů vyvážených na kongresy, z nichž mnozí ani pořádně neuměli anglicky, jsou fenoménem starým 10 let.
Rozumné firmy dnes sponzorují kongresy několika o věc se skutečně zajímajícím lékařům a tento trend je zřejmý u nás i ve světě. Mnohem horší je situace u tzv. postmaketingových sledování, proti kterým se, pokud vím, u nás nic nechystá, kdy pacient skutečně dostává přímo dostává konkrétní lék, aniž ví proč a lékař za převedení na lék dostává platbu. Ta už v řadě zemí dávno neprobíhají a řada firem je nedělá.
Proti akci „Děkujeme odcházíme“ se staví zejména někteří starší lékaři. Je třeba připomenout, že mnozí z nich by v demokratických poměrech přijímací zkoušku na lékařské fakulty ani neudělali a možná ani nejsou schopni některá lékařská povolání vykonávat. Proto se řada z nich uchýlila do politiky do řídících funkcí nebo do malých a zejména komplementárních oborů, co nejdále od nemocnic a míst, kde opravdu jde o život. Možná i proto někteří z nich destruovali fungující systém celoživotního vzdělávání.
Akci „Děkujeme odcházíme“ vyvolali především mladí lékaři. Musím říci, že jsem hrdý na to, že jsme je na lékařských fakultách po roce 1989 vychovali k takovým postojům, že nenaletěli na argumentování Hippokratovou přísahou a pseudoargumentace ministrů a stojí tvrdě za svými názory, i když se do všech detailů s akcí souhlasit nedá. Není pochyb o tom, že ti, kteří na zdravotnictví za posledních 10 let tolik vydělali a poškodili tak lékaře i pacienty, si budou dobře žít z těchto peněz po několik dalších generací.
Možná to těm, kdo neznají rozdíl mezi čistými a špinavými penězi nevadí. Když jsem chodil s dědečkem v mládí po Dejvicích, ukazoval mně tzv. Petschkovy vily- malé zámky, kde dodnes sídlí např. americké a ruské velvyslanectví. Nedávno jsem se dozvěděl v brožuře o Praze 6 vydané obvodním úřadem, že Petschkovi si na své peníze přišli díky půjčkám krachujícím zemědělcům na Kolínsku za extremní úroky.
Možná, že ti, kdo si zajistili budoucnost na několik generací, budou jednou říkat svým dětem: „Tu jistou budoucnost nám zařídil pradědeček- po roce 2000 pracoval ve vedení jedné nemocnice“. Mladí lékaři v současné situaci, kdy mají malé děti a hypotéky, naopak vstoupili do budoucnosti nejisté. Velmi bych si přál, aby jim výsledek akce „Děkujeme odcházíme“ pomohl k budoucnosti jistější.
Prof. MUDr. Štěpán Svačina, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz