Přeskočit na obsah

Poškodila akce „Děkujeme, odcházíme“ vztah lékaře a pacienta?

Česká republika se letos již popáté přihlásila k Evropskému dni pacientských práv, který připadl na 18. dubna. Koalice pro zdraví ve spolupráci s Výborem pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny při té příležitosti uspořádala 20. dubna na půdě Poslanecké sněmovny konferenci, která se soustředila především na to, do jaké míry a jakým způsobem ovlivnila vztahy mezi lékaři a pacienty nedávná akce Lékařského odborového klubu „Děkujeme, odcházíme“.

V průběhu konference zazněla zajímavá sdělení i na další témata – o sociální reformě hovořil ředitel Odboru posudkové služby ministra práce a sociálních věcí ČR MUDr. Bc. Rostislav Čevela, zda budou mít pojišťovny dostatek peněz na léčbu pacientů, rozebíral náměstek ministra zdravotnictví ČR Ing Petr Nosek, atd. Nicméně právě dopad akce „Děkujeme, odcházíme“ na vztah mezi lékaři a pacienty vyvolal nejbouřlivější diskusi a zásadně protikladné postoje.

 

ČLK a LOK – ne

Prezident ČLK MUDr. Milan Kubek vystoupil se sdělením vycházejícím z historických tradic a současných právních a etických norem, včetně Etického kodexu ČLK. Uvedl, že cílem lékařské etiky je rovnocennost odbornosti a lidskosti v konání lékaře, přičemž základními imperativy jsou Salus aegroti suprema lex a Primum non nocere. Dodržování těchto imperativů i dalších etických pravidel je předpokladem pro existenci zvláštního vztahu důvěry mezi pacientem a lékařem.

Ten nelze redukovat na pouhý obchodní vztah (poskytovatel služby–klient). Podle Etického kodexu ČLK se „lékař k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání; bere ohled na práva nemocného, prioritou je prospěch pacienta“.

Kromě toho se dr. Kubek obsáhle zabýval i postavením ČLK. Ta je podle něj jako nezávislá profesní samospráva jednou z podmínek autonomie lékařů, důležité nejen pro lékaře, ale i pro bezpečnost a ochranu práv pacientů. Lékař je svobodné povolání, ale regulovaná profese. Zatímco v autoritářských režimech je regulátorem stát, v demokracii by to měla být profesní samospráva.

Svobodu pacienta i autonomii lékaře u nás naopak dle Kubka stále více omezují zdravotní pojišťovny. Ty se snaží po svém řešit dilema současné medicíny – hledání kompromisu mezi „neomezenými“ možnostmi lékařské vědy a omezenými finančními zdroji. Tento problém řeší všechny vyspělé státy, avšak žádné zázračné řešení neexistuje. Ani zdravotnictví není perpetuum mobile, a nemůže tedy fungovat bez peněz. Nemůže proto ani zůstat ostrůvkem idealismu v moři tržních vztahů.

V tomto kontextu dr. Kubek uvedl, že pokud něco narušilo vztah mezi pacienty a lékaři, bylo to zavedení regulačních poplatků, které neplní deklarovanou regulační funkci (je ovšem zajímavé, že ČLK současně tvrdě vystupuje proti tomu, aby se poplatky staly příjmem zdravotních pojišťoven).

Závěrem dr. Kubek shrnul: ČLK jako nezávislá profesní samospráva lékařů je garantem kvality lékařské péče a strážcem etiky výkonu lékařského povolání; hájí profesní zájmy svých členů tak, aby lékaři mohli své povolání vykonávat co nejlépe; to má zásadní význam i pro pacienty, a proto i podpora akce „Děkujeme, odcházíme“ ze strany ČLK přispěla nikoli ke zhoršení, ale ke zlepšení vztahů mezi lékaři a pacienty.

Rovněž MUDr. Martin Engel, zastupující LOK a Svaz českých lékařů, na otázku položenou v titulku tohoto článku logicky odpověděl: ne. Celou akci interpretuje nikoli jako pouhou snahu lékařů o zvýšení platů, nýbrž jako reakci na rostoucí nespokojenost se stavem českého zdravotnictví. Uvádí, že trvale rostl počet stížností nemocných na zdravotnictví, přičemž ovšem klíčovým důvodem byly chyby v komunikaci mezi lékařem a pacientem (90 %), zatímco skutečných odborných pochybení bylo málo.

Vztah pacient–lékař tedy nebyl už před začátkem kampaně rozhodně ideální. Hlavní problém, který pacienti přímo nevnímali, však spočíval v personální devastaci v nemocnicích, zvláště v regionech. Nejméně 300 až 400 lékařů každý rok systém opouštělo, celkový deficit tvořil více než 800 lékařů (jeden promoční ročník). Péče v nemocnicích byla zajišťována na úkor lékařů neúměrným množstvím přesčasových hodin, které odporují tuzemským i zahraničním zákonům. Proto – podle dr. Engela – bylo hlavním cílem akce „Děkujeme, odcházíme“ upozornit na tento problém a zastavit výrazný exodus lékařů. Platové požadavky byly jen jednou ze součástí akce.

Dr. Engel zrekapituloval, že v průběhu několika měsíců tzv. roadshow (!) navštívili přes 60 nemocnic v ČR a více než 60 měst, kde diskutovali i s občany na náměstích a kde také během prvních čtyř měsíců vnímali výraznou podporu veřejnosti.

Skutečnost, že se situace později vyostřila, nepovažuje za vinu lékařů. Problém spočíval v tom, že ministerstvo zdravotnictví nejdříve celý problém bagatelizovalo a s lékaři dlouho nejednalo, zatímco počátkem roku 2011 údajně proti lékařům rozpoutalo štvavou mediální kampaň. Lékaři prý byli záměrně stavěni do role vyděračů a lidí ohrožujících životy novorozenců, byly zveřejňovány výsledky pochybných a protichůdných průzkumů veřejného mínění, některá média záměrně používala neúplné informace a zkreslená fakta např. o průměrných platech lékařů.

Lékaři – tvrdí dr. Engel – si i přesto podle průzkumů udrželi podporu nejméně 30 % veřejnosti; dr. Engel užil poněkud kuriózní srovnání, že takovou podporu u nás nemají ani politické strany. Summa summarum, podle dr. Engela vztah pacient–lékař zásadním způsobem narušen nebyl. Vytrvalá mediální kampaň proti lékařům mohla u některých lidí vnímání lékařů změnit, šlo však pouze o krátkodobý jev; trvale vnímá většina lidí lékaře pozitivně a jejich požadavky považuje za oprávněné. A konečně přijetí memoranda údajně jasně ukázalo, že lékaři upřednostnili zachování kontinuity zdravotní péče nad svými mzdovými požadavky.

 

Organizace pacientů – ano

S opačným názorem na dopad akce „Děkujeme, odcházíme“ na vztahy mezi lékaři a pacienty vystoupili představitelé dvou významných pacientských organizací – České asociace pro revmatické choroby (Karel Vedral) a sdružení Diagnóza CML (Jana Pelouchová). Velmi kriticky vystoupil rovněž Mgr. Jan Lorman, ředitel občanského sdružení seniorů Život 90, a další. Podle nich akce vzbudila zbytečnou nervozitu a nejistotu a v řadě pacientů vyvolala dojem, že některým lékařům jde pouze o zvýšení platů, nikoli o zkvalitnění péče o nemocné.

Ve hře je rovněž obava, že prostředky na zvýšení mezd lékařů nebude možno z nejrůznějších důvodů získat uvnitř systému, a to povede k deficitům v rozpočtech zdravotních pojišťoven a k dalšímu tlaku na peněženky pacientů v podobě dalších poplatků.

Řada pacientů proto ztratila důvěru, na níž by měl být jejich vztah k lékařům založen. Byť tedy akce „Děkujeme, odcházíme“ mohla být dobře míněna, byla provedena v nevhodnou dobu a nevhodnou formou, byla příliš úzce zaměřena, nevytvořila žádný nástroj reformy ani jej sama nedefinovala, ba dokonce ani nezaručuje podporu reformním návrhům ministerstva. Narušila tak nejen vztahy mezi lékaři a pacienty, ale i mezi soukromými a nemocničními lékaři, mezi lékaři a lékárníky, i mezi lékaři a ostatními kategoriemi pracovníků ve zdravotnictví.

Ve shodě s těmito názory vyznělo i vystoupení předsedy výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dr. Borise Šťastného, který vystoupil v závěru konference. Podle něj mzdové požadavky nemocničních lékařů, prosazované LOK, byly legitimní; nelze však souhlasit se zvolenou formou jejich prosazování a hlavně s následným postupem ČLK při jednání o získání prostředků na jejich uspokojení. Diskuse mezi odboráři a ministerstvem zdravotnictví dospěla k závěru, že prostředky na úpravy platů lékařů bude nutno najít v rámci systému, a to především prostřednictvím snižování počtu a restrukturalizace lůžek.

To také bylo zahrnuto v podepsaném memorandu, v němž se navíc lékaři zavázali podpořit nutné reformy zdravotnictví. Co však nastalo? Jednak zdravotnická zařízení nejsou k racionální restrukturalizaci lůžek nijak motivována, jednak – a to především – Česká lékařská komora blokuje vyhlášku o materiálním a personálním vybavení. Z toho vyplývá, že kdyby se snižoval počet lůžek, nesnižoval by se v návaznosti na to počet lékařů, a naděje na zefektivnění systému a získání prostředků touto cestou je zatím v nedohlednu. Podle dr. Šťastného se tedy ČLK musí konečně rozhodnout, zda bude organizací stavovskou a apolitickou, nebo organizací odborářskou, nátlakovou, politickou.

 

Několik kladných příkladů na závěr

O prakticky bezchybném vztahu k pacientům nebylo nutno pochybovat u těch lékařek a lékařů, kterým se jednotlivé pacientské organizace rozhodly v průběhu semináře předat poděkování za příkladnou spolupráci.

Sdružení žen postižených rakovinou ALEN ocenilo MUDr. J. Barkmanovou z Onkologické kliniky VFN v Praze, regionální organizace Unie Roska Kyjov MUDr. M. Kaiserovou z neurologické ambulance Nemocnice Kyjov, sdružení pacientek s nádorovým onemocněním prsu Mamma Help rehabilitační sestru J. Novákovou z Rehabilitační kliniky FN v Hradci Králové, a konečně Revma liga MUDr. L. Šedovou z Revmatologického ústavu v Praze, MUDr. D. Polcarovou, neuroložku a fyzioterapeutku ze sanatoria Klimkovice a revmatoložku MUDr. V. Vlasákovou ze společnosti Medipont PLUS v Českých Budějovicích.

jší

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené

Hereditární angioedém: co je nového?

28. 3. 2024

Journal of Comparative Effectiveness Research uveřejnil v květnu 2023 inspirativní práci Maureen Wattové a jejích spolupracovníků, v níž je nepřímo …