Mezi vědci se rozhořela bitva o teorii vzniku metastáz

Mnoho primárních nádorů vzniká a vyvíjí se v epitelech kryjících orgány. Epiteliální buňky jsou za normálních okolností imobilní. Během embryonálního vývoje ale některé epiteliální buňky produkují proteiny potřebné k buněčné mobilitě a zároveň potlačují expresi proteinů, jimiž jsou poutány k ostatním buňkám. Tím jsou imobilní epiteliální buňky přeměněny na mobilní mezenchymální buňky schopné migrace do určených oblastí organismu embrya.

Podle EMT teorie dochází u metastazujících nádorů k obdobnému procesu. Nádorové buňky ztrácejí vlastnosti imobilních epiteliálních buněk a sérií procesů připomínajících děje v raném embryu se mění na mobilní buňky s charakteristikou mezenchymálních buněk. Epiteliálně‑mezenchymální přeměna (epithelial‑to‑mesenchymal transition – EMT) vysvětluje, jak se buňky uvolní z primárního nádoru, jak migrují na nové místo a jak tam vytvoří nový nádor.

Počáteční skepsi vůči EMT teorii výrazně nahlodaly experimenty na myších, v nichž se ukázalo, že posílení přeměny buněk z epiteliálních na mezenchymální má za následek i zvýšenou tvorbu metastáz. Mnohé farmaceutické firmy vsadily na EMT teorii v dalším vývoji léků pro prevenci vzniku metastáz a hledají účinné inhibitory potlačující proměnu imobilních epiteliálních buněk na mobilní mezenchymální buňky.

David Tarin vytýká zastáncům EMT teorie, že se nechali přesvědčit daty z experimentů provedených na buňkách kultivovaných in vitro a výsledky pokusů na modelových zvířatech. Podle Tarina zcela chybí důkazy ve prospěch EMT teorie získané vyšetřením lidských nádorů. „Patologové prozkoumali miliony řezů z nádorů a neviděli buňky, které by ztrácely charakter epiteliálních buněk a získávaly charakteristiky typické pro mezenchymální buňky,“ prohlásil Tarin na zasedání AACR.

Podle zastánců EMT teorie je absence takových pozorování celkem logická. Jak uvedl přední zastánce EMT teorie Robert Weinberg z Whitehead Institute for Biomedical Research v americké Cambridgi, přeměna buněk může proběhnout velmi rychle, a na histologickém řezu je proto zachycen buď stav primárního nádoru před proměnou na mobilní mezenchymální buňky, nebo stav metastázy poté, co mobilní nádorové buňky na novém místě velmi rychle ztratily své původní charakteristiky mezenchymálních buněk.

„Při pohledu na tkáně pacientů vidíme jen momentky a nikoli filmový záznam kompletních událostí,“ postavil se na Weinbergovu stranu italský onkolog Gianluigi Gianelli z univerzity v Bari. Na to reagoval Tarin jiným přirovnáním: „To je totéž, jako kdybyste řekli, že tady mezi námi sedí neviditelný mimozemšťan a my ho nevidíme, protože k tomu nejsme vybaveni vhodnou technikou.“

Mnozí onkologové jsou přesvědčeni, že někteří propagátoři EMT teorie zacházejí v jejím prosazování dále, než k čemu je opravňují data z experimentů i klinických vyšetření. Exprese proteinů typických pro mezenchymální buňky v metastazujících nádorových buňkách nemusí specificky signalizovat změnu stavu buněk na mobilní buňky. Některé z markerů buněčné mobility se mohou na buňkách exprimovat například i při apoptóze a jiných procesech, jež s mobilitou nesouvisejí.

EMT teorie nemusí vysvětlovat vznik všech metastáz. Ve hře mohou být i mutace genů nádorových buněk, v jejichž důsledku je narušena soudržnost primárního nádoru. Jednotlivé nádorové buňky se pak uvolní zcela pasivně. Podle některých onkologů není pro vznik metastázy nutné uvolnění jednotlivých buněk. Buňky se mohou uvolňovat z primárního nádoru pasivně i ve shlucích.

Účastníci zasedání AACR se shodli na tom, že jejich spor mohou rozsoudit jen výsledky dalších výzkumů zaměřených na vznik metastáz v lidském organismu. Provedení takových studií bude krajně obtížné. Lékaři mohou sledovat primární nádory i buňky uvolněné z primárního nádoru do krevního oběhu. Za současného stavu poznání a zobrazovacích technik je však krajně obtížné sledovat osud volných nádorových buněk poté, co se uchytí na novém místě.

„Nevíme, jestli je EMT pro metastázy nezbytný. V žádném případě ho nemůžeme vyloučit. V případě karcinomu nemůžeme vyloučit vůbec nic,“ konstatoval přední americký onkolog Isaiah Fidler z M.D. Anderson Cancer Center v texaském Houstonu.

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.

Zdroj: Medical Tribune