Infekce lidským papilomavirem: klinické projevy a prevence
Lidské papilomaviry způsobují celosvětově nejběžnější sexuálně přenosnou infekci a zodpovídají za téměř všechny případy karcinomu děložního hrdla. Genitální infekce lidským papilomavirem můžeme rozdělit na infekce s nízkým rizikem (jež vedou k výskytu genitálních bradavic) a na infekce s vysokým rizikem (jež jsou příčinou vzniku cervikální intraepiteliální neoplazie a karcinomu děložního hrdla i jiných karcinomů). Expozice lidskému papilomaviru obvykle vede k sexuálně přenosné infekci, která může progredovat do obrazu klinicky zjevného procesu, jako jsou genitální bradavice a cervikální intraepiteliální neoplazie. Většina infekcí lidským papilomavirem během dvou let spontánně odezní, některé vysoce rizikové infekce však perzistují a jsou pokládány za prekancerózy. Mezi rizikové faktory pro perzistentní infekci řadíme vyšší počet sexuálních partnerů, sexuální kontakty v nízkém věku, anamnézu sexuálně přenosných infekcí a kouření. Používání kondomů chrání před infekcí lidským papilomavirem jen částečně. Obě dostupné vakcíny proti lidskému papilomaviru jsou nejúčinnější tehdy, jsou‑li jimi očkovány dívky ještě před zahájením sexuální aktivity.
Lidské papilomaviry (human papillomaviruses – HPV) tvoří skupinu více než sta DNA virů, které infikují lidské epiteliální buňky. Asi 40 těchto virů vyvolává onemocnění genitálu; v 15 případech jde o vysoce rizikové typy, jež mohou způsobovat intraepiteliální léze a karcinom děložního hrdla, jakož i jiné karcinomy. Infekce virem HPV je jedinou příčinou karcinomu děložního hrdla. Typy HPV lze rozdělit do dvou kategorií: na nízce rizikové, jež jsou spojeny s genitálními bradavicemi, a na vysoce rizikové, jež jsou spojeny s cervikálními intraepiteliálními lézemi o nízkém, resp. vysokém gradingu, a s karcinomy dolního genitálního traktu. Jedna osoba může být infikována více typy HPV. Přetrvávající infekce vysoce rizikovými typy HPV může vyvolávat intraepiteliální léze, jež mohou bez léčby vyústit v karcinom dolního genitálního traktu.
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2011, strana 38
Zdroj: Gynekologie po promoci