Přeskočit na obsah

Očkování doplácí na svůj úspěch

Liga lidských práv před časem zveřejnila analýzu právní úpravy a praxe systému očkování v České republice (plné znění analýzy naleznete na http://llp.cz/2012/04/analyza‑rozkryva‑enormni‑vliv‑farmaceutickych‑firem‑na‑ockovani‑deti‑v‑cr). Analýza přichází s kritikou současného systému na mnoha úrovních. Její autoři viní jednak stát, který podle nich rozhoduje netransparentně o zařazování nových vakcín do systému povinného očkování a o jejich úhradě, jednak také nepřebírá odpovědnost za případné závažné nežádoucí účinky vakcín. Kritika je namířena i proti části odborné veřejnosti, a to proti některým představitelům vakcinologické společnosti a též členům Národní imunizační komise (NIKO). Jedním z nich je i MUDr. Hana Cabrnochová, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP, členka České vakcinologické společnosti ČLS JEP a současně členka NIKO, již MT požádala o komentář.

Analýza LPP mimo jiné poukazuje na netransparentnost rozhodování NIKO a na střet zájmů jejích členů, kteří spolupracují s výrobci vakcín. Mohla byste nejprve objasnit, jak NIKO vznikla?

Vzniku Národní imunizační komise jako poradního orgánu ministra zdravotnictví předcházela činnost jiných poradních orgánů MZ, které se věnovaly epidemiologii a v menší míře také očkování. Problematika očkování postupně získávala na důležitosti v souvislosti jak s narůstajícím důrazem na prevenci onemocnění, tak se změnami v organizaci pediatrické péče. Po roce 1993 ordinace praktických dětských lékařů přestaly fungovat jako součást direktivního plánovaného systému zdravotnictví a začaly pracovat v režimu OSVČ, čímž mimo jiné přestaly podléhat nařízením orgánů veřejného zdraví, které do té doby o očkování rozhodovaly. Systém očkování se vyvíjel i v oblasti legislativy, až od roku 2003 se podařilo legislativně ošetřit právo na výběr očkovací látky, v případě, že existuje více druhů vakcín s podobným protektivním efektem. Dnes jsme už v situaci, kdy se podařilo dostat tyto šetrné očkovací látky do povinného očkovacího kalendáře, včetně zajištění jejich úhrady.

Na změny dané vývojem v organizaci pediatrické péče i nabídkou moderních očkovacích látek ministerstvo zdravotnictví zareagovalo nejprve vytvořením samostatného poradního sboru hlavního hygienika ČR věnujícího se problematice očkování a následně v roce 2010 z tohoto orgánu vznikla Národní imunizační komise. Podobné poradní orgány fungují ve valné většině vyspělých zemí světa. V mezinárodních odborných kruzích i strukturách WHO a CDC probíhá již delší dobu diskuse, jak tyto orgány mají pracovat, aby mohly fungovat nezávisle nejen na výrobcích vakcín, ale také na státu a plátcích zdravotní péče.

Jaká je tedy vaše role v Národní imunizační komisi a co představuje náplň její činnosti?

Předně je třeba říci, že zajistit funkční systém očkování v ČR je mimořádně náročná věc po stránce logistické, odborné, vzdělávací atd. Mezi hlavní cíle NIKO patří identifikace infekčních onemocnění, jejichž výskyt je možné a účelné ovlivnit zavedením pravidelného, zvláštního a mimořádného očkování, stanovením optimální strategie vakcinační politiky v ČR, jakož i stanovením priorit v oblasti vakcinace. Komise také projednává změny vakcinační strategie na základě návrhů odborných společností ČLS JEP. Úkolem komise tak rozhodně není vyjadřovat se jen k otázce zařazení či nezařazení jednotlivých vakcín do systému očkování. Je třeba zajistit, aby vakcinace coby nástroj primární prevence byl funkčně adaptován do celého systému primární pediatrické péče, a to i v oblasti vzdělávání. Souvisí to s logistikou dodávek i úhrad vakcín, řešením výpadků některých produktů, řešením mimořádných situací ve smyslu možného výskytu nežádoucích účinků atd., ale i se zajištěním dostatku informací, jak mají lékaři zacházet s různými očkovacími látkami v různých situacích u konkrétních dětí. Proto se Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEP věnuje systematicky vzdělávání v této oblasti. Domníváme se, že právem dítěte je i právo na zdravý život a kvalitní pediatrickou péči a vzdělávání lékařů je toho nezbytnou podmínkou. Nabádáme k respektování kontraindikací jednotlivých vakcín, věnujeme se individuálním očkovacím schématům, aby i děti se závažnými onemocněními mohly být chráněny před infekčními komplikacemi. Předáváme našim členům nově publikované informace z oblasti očkování. Díky zkušenostem jak z předchozí práce pro profesní organizaci a odbornou společnost, tak z odborných komisích věnujících se této problematice jsem byla jmenována místopředsedkyní této komise.

Jedna z kritických námitek autorů citované analýzy se týká příliš velkého zastoupení členů vakcinologické společnosti v NIKO . Jaké je tedy v komisi zastoupení jednotlivých odborností a je možné podle zájmu dalších její složení rozšířit?

Složení Národní imunizační komise se rozhodně nekryje se složením výboru České vakcinologické společnosti ČLS JEP. Na druhou stranu je třeba říci, že odborníků, kteří se problematice očkování věnují, není v ČR neomezené množství. Přesto jsou v komisi kromě některých členů České vakcinologické společnosti ČLS JEP také zástupci České společnosti infekčního lékařství ČLS JEP, zastoupeni jsou epidemiologové, o členství požádali také zástupci praktických lékařů pro dospělé, České gynekologicko‑porodnické společnosti ČLS JEP, zastoupena je rovněž Česká pediatrická společnost ČLS JEP. Je to proto, že lidé, kteří se mají vyjadřovat k problematice očkování na půdě komise, by za sebou měli mít potřebnou míru znalostí této problematiky z různých zorných úhlů pohledu, daných zaměřením jednotlivých odborností. Jako předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP zastupuji pediatry v primární péči, kteří v praxi děti skutečně očkují. Jednou ze základních náplní činnosti praktických lékařů pro děti a dorost je prevence a očkování jako její součást.

Analýza Ligy lidských práv také obsahuje výtky, že NIKO rozhoduje netransparentně o zařazení jednotlivých vakcín do povinného a nepovinného systému očkování, a doslova uvádí, že se děje v zájmu farmaceutické lobby. Můžete přiblížit, jak jednání komise probíhají a jak je ošetřen střet zájmů, jednotlivých členů NIKO?

Národní imunizační komise byla zřízena jako poradní orgán ministra zdravotnictví ČR. Statut a jednací řád, složení NIKO, to vše schvaluje ministr zdravotnictví. Ten také jmenuje a odvolává jednotlivé členy NIKO. Všechny dokumenty včetně zápisů z jednání, stanoviska a doporučení NIKO jsou veřejně dostupné na stránkách ministerstva zdravotnictví. Jednací řád určuje, jakým způsobem jednotlivá zasedání komise probíhají. Se změnou financování povinného očkování od ledna letošního roku, kdy vakcíny přešly do úhrady ze zdravotního pojištění, komise nově také definuje antigenní složení očkovacích látek pro povinná očkování a definuje potřebný objem vakcín i pro rizikové skupiny dětí.

Navrhování jednotlivých odborníků do komise je v kompetenci jednotlivých odborných společností ČLS JEP. Konflikt střetu zájmů lékařů je tak řešen již na úrovni ČLS JEP, která všechny svá členy zavázala k dodržování etických pravidel spolupráce farmaceutických firem s lékaři, vyplývajících ze společné deklarace ČLS JEP a AIFP. Kromě toho je vliv farmaceutických firem na jednání komise řešen také požadavkem podpisu Deklarace konfliktu zájmů člena NIKO před každým jednáním komise, kde každý člen musí uvést své případné kontakty s jednotlivými farmaceutickými firmami. Konfliktem zájmů může být např. zapojení některého z členů komise do klinické studie daného výrobce a další podmínky uvedené v této veřejně dostupné deklaraci. Kontakty uznávaných odborníků s mnoha různými firmami jsou v zahraničí zcela běžné, a také každý z renomovaných odborníků tyto vazby veřejně deklaruje např. před přednáškou, nejedná se však o pracovně právní vztahy s daným výrobcem, ale o přednáškovou a konzultační činnost, účast ve studiích, podílení se na výzkumu v této oblasti sponzorované některým z výrobců očkovacích látek. Kvalitní odborníci nikdy nepřednášejí ve prospěch jednoho produktu, ale zmiňují všechny alternativy a publikují jen vědecky ověřená fakta.

Autoři analýzy Ligy lidských práv však zpochybňují objektivnost a nezávislost rozhodování některých členů Národní imunizační komise, mimo jiné i vaši či profesora Romana Prymuly a profesora Romana Chlíbka…

Osobně se cítím vyjádřeními, která se objevují ve zmiňované analýze a následných mediálních výstupech z ní, poškozena. Poznámky zpochybňující moji objektivnost a nezávislost se nezakládají na pravdě. V případech, kdy přijmu účast a přednáším na firemním symposiu, si vyhrazuji právo nezávisle hovořit o všech dostupných možnostech v dané oblasti a o plné šíři uvedené problematiky, nikoli o jednom produktu.

Autoři analýzy nám také vyčítají partnerství odborných společností s farmaceutickými firmami. Je však třeba si uvědomit, že spolupráce lékařů s farmaceutickým průmyslem je obecně velmi cenná a důležitá věc. Je iluzorní myslet si, že výzkumníci farmaceutických firem budou vyvíjet nová léčiva izolovaně od běžné lékařské praxe a že ti, kdo budou nové přípravky používat, nebudou potřebovat informace, jak s nimi zacházet, pro které pacienty jsou nejvhodnější, popř. v jaké situaci atd.

To, že se farmaceutický průmysl věnuje oblasti vzdělávání lékařů a že se tak děje cestou finanční podpory vzdělávacích akcí odborných společností, které samy rozhodují o programu i jménech přednášejících, je z našeho pohledu nejlepší podobou této spolupráce zajišťující dostupnost vzdělávání pro větší počet lékařů. Teprve na základě odborné garance dané společnosti jsou pak jednotlivým akcím přiděleny kredity v rámci systému celoživotního vzdělávání.

Z analýzy Ligy lidských práv lze vyčíst snižování významu očkování s odkazem mj. na úmluvu o právech dítěte. Můžete stručně zrekapitulovat význam očkování a současnou podobu očkovacího kalendáře?

Význam očkování je obrovský. Jako metoda nejúčinnější prevence patří k nejvýznamnějším objevům v historii medicíny a zachránilo již stamiliony životů. Naneštěstí se vakcíny staly obětí svého vlastního úspěchu. Lidé se již v našich zemích běžně nesetkávají s infekcemi, proti nimž se očkuje, takže mají tendenci význam očkování podceňovat. Jsme velmi rádi, že dnes jsou součástí povinného očkování, a tudíž i hrazeny z veřejného pojištění, nejkvalitnější šetrné očkovací látky, jež dokážou chránit populaci s podstatně nižší antigenní zátěží, než tomu bylo v době před pěti či deseti lety. Dnes jsou děti očkovány povinně pouze proti devíti nemocem. Došlo k plošnému zrušení očkování proti TBC. Pokud se nám podaří eradikovat poliomyelitidu, bude výhledově možné uvažovat o zrušení očkování i proti této nemoci, podobně jako došlo ke zrušení vakcinace proti variole v sedmdesátých letech po eradikaci této nemoci. Také významným způsobem ubylo množství aplikací očkovacích látek dětem – z 18 povinných v roce 2001 jsme se dostali na současných osm. V roce 2001 se jednalo o více než 3 000 antigenů, dnes pouhých šedesát, čímž se významně snížila antigenní zátěž. Česká republika se snaží vyhovět v situacích, kdy to lze, i minoritním názorům preferujícím dobrovolnost v očkování. V roce 2010 bylo zavedeno hrazené nepovinné očkování proti pneumokokům, nicméně i v tomto režimu se nám podařilo dosáhnout 90% proočkovanosti. Nově hrazené očkování proti HPV v letošním roce je také nepovinné.

Je třeba připomenout, že prakticky všude na světě existuje určitá vymahatelnost povinného očkování, ať už daná zákonem nebo nepřímo. Žijeme v době, kdy se těžké fatální průběhy některých nemocí díky očkování téměř nevyskytují, a proto se jich lidé přestávají obávat a naopak se diskutuje na téma nepovinnosti očkování. Objevují se názory odpůrců očkování, že dokážou své děti proti nemocem ochránit sami, což je velmi iluzorní.

Jedním z argumentů odpůrců povinné vakcinace jsou obavy před závažnými nežádoucími účinky vakcín…

O závažných zdravotních komplikacích spojených s očkováním koluje řada mýtů. Nově se objevují tzv. odborníci na očkování většinou z řad nelékařů, kterým odpůrci velmi naslouchají a neřeší, že jimi publikovaná fakta nejsou vědecky doložitelná a nezakládají se na pravdě. V současnosti používáme očkovací látky, které jsou minimálně reaktogenní. Celkové či lokální reakce se vyskytují výjimečně. Pokud se nežádoucí účinky po očkování vyskytnou, bývají drtivou většinou přechodné s dobou trvání několika hodin, maximálně tři dny, a odezní samy bez nutnosti léčby a bez jakýchkoli následků. Pokud už se nějaký nežádoucí účinek objeví, existují opatření, která mohou zamezit opakování těchto nežádoucích účinků při další vakcinaci. Veškeré nežádoucí reakce podléhají ohlašovací povinnosti Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, aby mohly být včas podniknuty kroky při zjištění jakýchkoli rizik. Hlášení mohou provést nejen lékaři, ale i samotní rodiče, a sumarizují se a podléhají kontrole nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni.

Také je v této souvislosti dobré připomenout, že před časem se v odborném tisku objevila zpráva o souvislosti mezi autismem a očkováním vakcínou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. Vznikla na základě záměrně chybné studie britského lékaře dr. Andrewa Wakefielda z roku 1998. Data byla upravována se záměrem získat velká finanční odškodnění za domnělé „nežádoucí účinky“. Přestože tato chybná studie byla již vyškrtnuta z odborného lékařského časopisu Lancet a lékař byl kvůli svému pochybení vyřazen z registru General Medical Council, mnoho rodičů se stále ještě zbytečně obává této neodůvodněné spojitosti.

 

Medical Tribune     lon

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…