Vposledních dnech se v médiích opět začaly objevovat články, které neustále upozorňují na kritický nedostatek lékařů na zdravotnických záchranných službách. Jedná se o systémový problém, který se vdohledné době a pravděpodobně ani vhorizontu nejbližších let jen tak nevyřeší, jenž ale na druhou stranu postupně transformuje obor zdravotnického záchranáře do nové podoby.

Celou situaci však zhoršují informace vmédiích, které upozorňují na snížení kvality přednemocniční péče poskytované posádkami bez přítomnosti lékaře - tedy posádkami obsazené dle zákona záchranářem a řidičem. Taková sdělení mohou mít pro obyčejné lidi – pacienty povahu poplašného charakteru.

Např. autor Kinšt vregionálním deníku uvedl termín sanitky „druhé kategorie“ nebo ČTK píše o nedostatku lékařů vPardubickém kraji, které musí nahrazovat jen vyškolení záchranáři. Nad to je včlánku citován i ředitel krajské ZZS , který uvádí, že situaci snedostatkem lékařů se snaží řešit alespoň větším počtem posádek svysokoškolsky vzdělaným záchranářem, když by sám měl vědět, že zdravotničtí záchranáři mají bez rozdílu typu kvalifikačního studia stejné kompetence.

Ani slova pana ministra zdravotnictví, že pokud jsou vposádkách ZZS střední zdravotničtí pracovníci, je to šokující, nemohou vést kpochopení situace u laické veřejnosti. Tato tvrzení jsou prostě tristní a znevažují práci těch, kteří zajišťují markantní část výjezdové činnosti zdravotnických záchranných služeb a bez kterých by systém poskytování PNP vČR dávno zkolaboval.

Jak uvádí MUDr. Slabý, prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR, za rok 2014 záchranáři ošetřili téměř milión pacientů. Počet výjezdových skupin rychlé zdravotnické pomoci tvoří 62 % všech výjezdových skupin. Posádky jen se záchranářem a řidičem ošetřily 66,5 % všech pacientů ošetřených zdravotnickou záchrannou službou.

Zdravotnický záchranář je plnohodnotným členem posádky a systému PNP vČR a musí poskytnout adekvátní neodkladnou přednemocniční pomoc stejně tak jako lékař, včetně život zachraňujících výkonů. Rozhodně nemůžu souhlasit s výroky, že záchranáři poskytují méně kvalitní či nižší úroveň péče, neboť po absolvování studia na vyšší odborné či vysoké škole, jsou ze zákona povinni se nadále celoživotně vzdělávat. Například specializační vzdělávání záchranářů voboru Urgentní medicína je dalším krokem, který vede kvyšší kvalifikaci těchto nelékařů ve smyslu vyšších kompetencí získaných na základě dalšího specializačního vzdělání a zvýšení praktických dovedností.

Vzávěru bych chtěla podotknout, že vsoučasné době je nutností naopak zvyšovat povědomí laické veřejnosti formou validních informací od odborníků a eliminovat zprávy poplašného charakteru, které veřejnost uvádí vomyl.

Mgr. Marinella Danosová, DiS

Prezidentka Komory záchranářů ZZS ČR