Sanitky „bez lékařů“ s kvalifikovanými nelékaři – realita, na kterou si musí společnost zvyknout
V posledních dnech se v médiích opět začaly objevovat články, které neustále upozorňují na kritický nedostatek lékařů na zdravotnických záchranných službách. Jedná se o systémový problém, který se v dohledné době a pravděpodobně ani v horizontu nejbližších let jen tak nevyřeší, jenž ale na druhou stranu postupně transformuje obor zdravotnického záchranáře do nové podoby.
Celou situaci však zhoršují informace v médiích, které upozorňují na snížení kvality přednemocniční péče poskytované posádkami bez přítomnosti lékaře - tedy posádkami obsazené dle zákona záchranářem a řidičem. Taková sdělení mohou mít pro obyčejné lidi – pacienty povahu poplašného charakteru.
Např. autor Kinšt v regionálním deníku uvedl termín sanitky „druhé kategorie“ nebo ČTK píše o nedostatku lékařů v Pardubickém kraji, které musí nahrazovat jen vyškolení záchranáři. Nad to je v článku citován i ředitel krajské ZZS , který uvádí, že situaci s nedostatkem lékařů se snaží řešit alespoň větším počtem posádek s vysokoškolsky vzdělaným záchranářem, když by sám měl vědět, že zdravotničtí záchranáři mají bez rozdílu typu kvalifikačního studia stejné kompetence.
Ani slova pana ministra zdravotnictví, že pokud jsou v posádkách ZZS střední zdravotničtí pracovníci, je to šokující, nemohou vést k pochopení situace u laické veřejnosti. Tato tvrzení jsou prostě tristní a znevažují práci těch, kteří zajišťují markantní část výjezdové činnosti zdravotnických záchranných služeb a bez kterých by systém poskytování PNP v ČR dávno zkolaboval.
Jak uvádí MUDr. Slabý, prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR, za rok 2014 záchranáři ošetřili téměř milión pacientů. Počet výjezdových skupin rychlé zdravotnické pomoci tvoří 62 % všech výjezdových skupin. Posádky jen se záchranářem a řidičem ošetřily 66,5 % všech pacientů ošetřených zdravotnickou záchrannou službou.
Zdravotnický záchranář je plnohodnotným členem posádky a systému PNP v ČR a musí poskytnout adekvátní neodkladnou přednemocniční pomoc stejně tak jako lékař, včetně život zachraňujících výkonů. Rozhodně nemůžu souhlasit s výroky, že záchranáři poskytují méně kvalitní či nižší úroveň péče, neboť po absolvování studia na vyšší odborné či vysoké škole, jsou ze zákona povinni se nadále celoživotně vzdělávat. Například specializační vzdělávání záchranářů v oboru Urgentní medicína je dalším krokem, který vede k vyšší kvalifikaci těchto nelékařů ve smyslu vyšších kompetencí získaných na základě dalšího specializačního vzdělání a zvýšení praktických dovedností.
V závěru bych chtěla podotknout, že v současné době je nutností naopak zvyšovat povědomí laické veřejnosti formou validních informací od odborníků a eliminovat zprávy poplašného charakteru, které veřejnost uvádí v omyl.
Mgr. Marinella Danosová, DiS
Prezidentka Komory záchranářů ZZS ČR
Zdroj: MT