Přeskočit na obsah

Větší problém než odchody do zahraničí jsou odchody lékařů z menších nemocnic

Odchody lékařů do ciziny nejsou podle ředitele Masarykovy nemocnice Rakovník MUDr. Tomáše Jedličky, MHA, největším problémem českého zdravotnictví. Počty odcházejících se v čase stabilizovaly a je podle něj dobře, pokud mladí lékaři získají v zahraničí zkušenosti a pak se do českých nemocnic vrátí. Mnohem větším problémem jsou odchody lékařů z menších nemocnic do fakultních zařízení a do soukromých ambulancí. Lékaři chybějí zejména v akutní lůžkové péči, týmy v regionech se rozpadají, oddělení uzavírají, varoval MUDr. Jedlička na semináři sdružení Občan, kde se řešily právě odchody lékařů z nemocnic.

 

„Řešením je přestat lhát o možnostech české modifikace švédského stolu, zavést spravedlnost v úhradách, řešit vzdělávání lékařů i jejich finanční ohodnocení,“ řekl. Pracovní podmínky v nemocnicích jsou neutěšené. Lékaři jsou přetíženi, internista v Belgii ošetří 20 až 30 pacientů denně, internista v ČR 50 až 60. Kvalitní péče je poskytována na úkor zdravotníků, jejich platů a mezd, s vysokým množstvím přesčasů.

Lékař v oblastní nemocnici měl letos v prvním čtvrtletí 73 436 korun včetně služeb, což je příjem za 1,6 až 1,8 úvazku. V přepočtu na jeden úvazek a bez služeb měl 43 595 korun. Naproti tomu ambulantní gynekolog dostává měsíčně od zdravotních pojišťoven 370 000 korun, urolog má měsíčně od pojišťoven 423 000 korun. K tomu jsou v ambulancích přímé platby od pacientů. I když část příjmu musejí dát lékaři na provoz ordinace a platy personálu, jsou na tom finančně pořád lépe. „Nevím o nikom, kdo by soukromou praxi zavřel a vrátil se do nemocnice,“ řekl MUDr. Jedlička. Podle jeho zkušeností je to naopak tak, že jakmile se uvolní ambulance, okamžitě se zaplní.

Ve srovnání s Evropou má Česko dostatek lékařů, neumí s nimi ale hospodařit. Lékaři nejsou tam, kde by byli potřeba. Rozdíly jsou mezi segmenty i mezi regiony, mezi velkými a malými nemocnicemi. Chybějící lékaře v akutní lůžkové péči musejí nahrazovat ti stávající, takže mají vyšší počty přesčasů, než povoluje zákoník práce. Situaci komplikuje také narůstající administrativa.

Jako rychlé řešení vidí MUDr. Jedlička služby lékařů z terénních ambulancí v nemocnicích a koncentraci akutní nemocniční péče. V každém okrese by podle něj stačila jedna nemocnice, nyní jich je v ČR 187. „Umožní to zvětšit týmy, snížit přesčasy na zákonný limit, koncentrovat finanční prostředky, tím snížit rozdíly v úhradách mezi segmenty a také výrazněji zvýšit platy a mzdy,“ řekl.

Nemocnice podle předsedy Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů MUDr. Martina Engela také neúměrně zatěžuje zneužívání pohotovostí. Filtrem proti tomuto zneužívání měla být lékařská služba první pomoci, která se v podstatě rozpadla. Zdravotnická záchranná služba je zneužívána jako nejlevnější taxi. Lékaři v nočních službách jsou přetíženi, nemohou se „naklonovat“, aby byli na více místech najednou, tím narůstá jejich stres. Vše zhoršuje prohlubující se nedostatek sester. Situace je mnohem vyostřenější v menších nemocnicích, které mimo jiné dostávají za stejnou péči od zdravotních pojišťoven zaplaceno méně, takže je pro ně problémem i zvyšování mezd.

Rozptyl základní sazby DRG byl v roce 2012 v nemocnicích od 22 500 do 41 200 korun, v roce 2015 od 17 000 až do 99 000 korun. Medián VZP u členských nemocnic Asociace českých a moravských nemocnic je 29 489 korun, přičemž VZP platí nejvíc ze všech zdravotních pojišťoven, medián VZP u fakultních nemocnic je 39 000 až 40 000 korun. I to je podle Jedličky důvod, proč platy v regionálních nemocnicích jsou až o 5 000 korun nižší. Nemocnice nemají rovné podmínky.

Akutní lůžková péče se podle MUDr. Jedličky stala právě kvůli vysokému zatížení a nulovým vyhlídkám na zlepšení pro lékaře neatraktivním oborem, lékařům vadí, že nevidí naději na změnu, která by vedla k dlouhodobé atraktivitě jejich oboru. Problém je i s postgraduálním vzděláváním, systém je k mladým lékařům nepřátelský. Novela, která ho měla vylepšit, doznala při projednávání v Poslanecké sněmovně změn jen k horšímu.

Podle dat ministerstva zdravotnictví lékařů v českém zdravotnictví mírně přibývá, data ale zachycují počty úvazků. Pokud má lékař několik úvazků, statistika ho eviduje vícekrát. Chystané navyšování počtu studentů medicíny, pokud se plán uskuteční, přinese zlepšení až za mnoho let. Aktuální nábory lékařů z Ukrajiny také nejsou řešením, podle MUDr. Engela jen zhruba desetina těchto lékařů je schopna samostatné práce. O pravosti dokumentů dokládajících jejich vzdělání lze mnohdy pochybovat. Situaci vyostřuje i stárnutí lékařů, po roce 2018 už nedokáže příliv absolventů lékařských fakult do praxe dorovnat počty lékařů odcházejících do důchodu.

„Úbytek lékařů a sester v některých zařízeních a v některých odbornostech nabírá na takovém tempu, že ohrožení dostupnosti péče přechází ze strašáka do reality. Pokud s tím něco rychle neuděláme, ztratí naše zdravotnictví naději na lepší příští a rekonvalescence bude dlouhá,“ upozornil na semináři předseda sdružení Občan MUDr. Pavel Vepřek.

Připomněl, že nemocnice se postaví za rok, přístroje se koupí, jen co se zúřaduje výběrové řízení, ale kvalitní profesionálové a týmy se připravují po desetiletí. „Něco zkaženého je ve státě českém, když přes nadprůměrný počet lékařů ve srovnání s Evropou se nám jich stále více nedostává. Pes je zakopán v řízení a organizaci zdravotnictví,“ řekl. Shodl se s MUDr. Jedličkou v tom, že někteří lékaři pracují v zařízeních, která tu již dávno být neměla, a jsou vytěžováni činnostmi, které by za ně mohl dělat někdo jiný. „Zdravotní péče není organizovaná a nastavené motivace podporují orientaci na vlastní píseček místo na spolupráci,“ shrnul.

Problém vidí MUDr. Vepřek také v tom, že nic nenaviguje pacienty k racionálnímu čerpání zdravotních služeb, a tak obíhají mezi ordinacemi skoro dvojnásobnou rychlostí, než je v EU zvykem. Jedna jejich část zdravotnictví zneužívá a na druhou se nedostává. Chybí elektronické sdílení informací mezi lékařem a pacientem i mezi lékaři. Schází systémový tlak na kvalitu, podmínky nastavené nemocničním manažerům je ke skutečnému řízení nemotivují. „Když k tomu připočteme zmatek ve vzdělávání, nemůžeme se divit, že mladí lékaři hledají předvídatelnou perspektivu v cizině,“ řekl.

Engel vyzdvihl výhrady k nadměrnému počtu přesčasů. Evropská směrnice povoluje 416 hodin za rok, řada lékařů slouží ale i 1 000 hodin a více. „Nepřetržitá zdravotní péče je u nás zajišťována převážně jen za porušování evropské směrnice o přesčasové práci. V důsledku toho se uzavírají oddělení, což negativně ovlivňuje výkonnost zdravotnických zařízení a snižuje dostupnost a kvalitu poskytované zdravotní péče. Rozhodně je třeba do zdravotnictví přidat finanční prostředky, alespoň na Evropskou unií doporučovaných devět procent HDP,“ uvedl MUDr. Engel.

Zároveň je podle něj potřeba s takto alokovanými prostředky racionálněji hospodařit. Nutná je reorganizace provozu a omezení počtu pacientů s neakutními potížemi v době ústavní pohotovostní služby. „To by rovněž vedlo k částečnému snížení pracovního přetížení zdravotníků v pohotovostních službách. Nutným krokem je rovněž navýšení základních platů zdravotnického personálu zhruba v rozsahu dohodnutém v memorandu v roce 2011. Kdyby to bylo realizováno, celková personální situace by dnes byla jistě lepší,“ shrnul.

Jedlička poznamenal, že nedostatek lékařů v některých oborech a regionech je časovanou bombou a největší hrozbou omezení dostupnosti péče v mimopracovní době. Mladší lékaři podle něj už nevnímají svoji práci jako poslání, preferují slušný život, netlačí už tolik na platy. Postgraduální vzdělávání je směřuje do velkých nemocnic, kde pak zůstávají, malé nemocnice se vylidňují.

„Nějaké znatelné navýšení počtu lékařů v nemocnicích nelze v nejbližších letech očekávat, a proto by z krátkodobého hlediska pomohlo kritickou situaci vyřešit zapojení více lékařů daného regionu do poskytování pohotovostních služeb, a to jak z řad praktických lékařů, tak z řad ambulantních specialistů, stejně jako je to obvyklé v jiných evropských zemích, např. v Německu. Druhou možností pak je koncentrace lůžkové péče, a tím i zdravotníků a zdravotnické technologie, do menšího počtu zdravotnických zařízení, která budou schopna poskytovat komplexní, kvalitní a bezpečnou zdravotní péči pro daný region,“ řekl MUDr. Engel ve shodě s názory MUDr. Jedličky.

Současně s tím je podle šéfa odborářů nutné začít pracovat i na dlouhodobých opatřeních: paralelně vytvářet systém, který umožní nemocnicím budovat prostředí a poskytovat takové podmínky, které budou schopné konkurovat poskytovatelům, k nimž nyní lékaři z nemocnic odcházejí.

Zdroj: MT

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…