Hospice by měly dostat od příštího roku víc peněz a zákon by měl zakotvit standardy této péče

V Česku by podle Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče mělo být 80 až 90 domácích (mobilních) hospiců, aby péče o terminálně umírající byla dostupná v každém okrese. Nyní jich je kolem 20, úhrada ze zdravotního pojištění kryje 40 procent nákladů lůžkových hospiců a mobilní hospice nemají úhradu žádnou, jsou závislé na sponzorských darech a grantech. Změnu by mohla odstartovat jednání poskytovatelů s ministrem zdravotnictví Miloslavem Ludvíkem, který slíbil rychlé dokončení novely zákona o zdravotních službách, kde bude hospicová paliativní péče definována, od příštího roku zvýšení úhrad v lůžkových hospicích a úhradu péče ze zdravotního pojištění také v mobilních hospicích. Začít mají práce na rámcovém zákoně o hospicové, dlouhodobé a paliativní péči, jak to novému ministru zadal prezident Miloš Zeman. Jak se asociace podílí na chystaných zákonných změnách, řekl MT prezident asociace PhDr. Mgr. Robert Huneš.

Panu ministrovi jsme předali obsáhlý materiál s tezemi k zákonu o hospicové péči, které ji přesně definují, aby byla tak vymezena a nedocházelo k jejímu obcházení. Příklad, když se nám před lety podařilo prosadit změnu v sesterské odbornosti 925, tak jsme vypracovali návrh tzv. signálního kódu, který měl rušit frekvence návštěv u terminálně nemocného umírajícího pacienta. To se úspěšně prosadilo a hle, těm, co tuto hospicovou péči poskytovali, nasmlouvána nebyla a naopak si polepšily běžné agentury domácí péče, které se vydávaly za ty, kdo hospicovou péči poskytují, ačkoli ve skutečnosti tomu tak nebylo. Tak tudy opravdu znovu jít nechceme, a proto je definice precizována.

Pak jsme předali komplexní velký materiál se standardy poskytovatelů hospicové péče pro lůžkovou i domácí péči, jsou tam personální požadavky, technické vybavení, odborné a další záležitosti. Pan ministr to má k dispozici, aby to použil, ať už do zákona, nebo do prováděcích vyhlášek, protože v našich návrzích je shrnuto 20 let praxe.

Můžete tyto návrhy upřesnit?

Standardy určí například pro lůžkové zařízení na 30 pacientů 11 zdravotních sester, téměř dva lékařské úvazky a další ošetřovatele, psycholog, duchovní atd. Tady je jádro pudla problémů ve financování – my vycházíme z platné legislativy, která nařizuje hospicům, aby měly dvoj až trojnásobný počet personálu, než mají mít LDN, a přitom dostaneme méně financí, nebo maximálně stejně jako LDN. Proto tady je finanční propad a nářek nad nespravedlností – to platí jen pro kamenné hospice, pro mobilní žádná úhrada ze zdravotního pojištění není, tam ad hoc, kde se podařilo některým subjektům ojediněle prolobovat smlouvu s VZP, tak ji na sesterskou odbornost mají. Menší pojišťovny, musím říct, jsou trochu vstřícnější a smlouvy nasmlouvávají snáze. Ale hlavním hráčem trhu je VZP a k mému a našemu nepochopení po léta vzdoruje nasmlouvat těm, kteří péči umějí poskytovat dobře, kvalitně a levněji, s lichou výmluvou, že péči má pokrytou – to jsme panu ministrovi také sdělili.

Materiály předložené panu ministrovi řeší také kvalifikaci pečujících, spolupracujeme v tom se společností paliativní medicíny, kde kvalitní zdravotní péče je podmínka nutná, nikoli však postačující.

Rozměr péče o umírající je nedílně spjat i se sociální bolestí, s duševní bolestí a dokonce duchovní bolestí, duchovním strádáním, otázkami po smyslu života, výčitkami svědomí... Mám tu zkušenost z prachatického Hospice sv. Jana N. Neumanna, v jehož čele stojím, že většina lidí na konci dní toto řeší. V tom medikamentózní terapie nepomůže, tam potřebuje naše zdravotnictví vysokou lidskou erudici a mentální a duševní zralost.

Pro tuto práci se tedy hodí jen lidé s určitými duševními kvalitami, v týmu by měly být i profese jako kaplan či psycholog?

To ve standardech je uvedeno, kvalifikace psychologa, sociálního pracovníka, kaplana, to jsou všechno nezdravotnické profese, proto je hospic z povahy věci zdravotně sociální zařízení, ne pouze zdravotní a ne pouze sociální, ale je na pomezí. To zatím legislativa nezná a pan ministr, zdá se, to pochopil, proto to podle mého má nyní naději.

Podle jeho názoru by mobilní a kamenné hospice měly být do jisté míry kombinovány, ideálně by měl lůžkový hospic mít svoji výjezdovou skupinu, vedle toho by měly fungovat dál také mobilní hospice. Dětská hospicová péče by měla nejvíc být zajištěna při dvou velkých onkologických centrech v Praze a Brně. V roce 2018 by měly už být hospice zahrnuty v systému úhrad. Asociace předala ministrovi podklady pro chystané zákonné úpravy, konkrétně to byly výkony pro domácí hospicovou péči uplatnitelné i ve venkovském prostředí a návrhy konkrétního znění možných legislativních změn.

Ročně v ČR zemře na 100.000 lidí, potřebují všichni na konci života hospicovou a paliativní péči?

Ne, jsou např. úmrtí náhlá, cévní mozkové příhody s rychlým úmrtím, úmrtí nešťastná, nehody, a jsou úmrtí poklidná, takže není pravdou, že tuto péči potřebují všichni. Reálná situace je taková, že v lůžkových hospicích ročně zemřou 4000 až 5000 lidí a mobilní hospice doprovodí přibližně 1000 našich terminálně nemocných spoluobčanů. A to je málo, zejména ve venkovském prostředí domácí hospice nemohou vůbec finančně přežít, tam je péče nedostupná. Odhadem specializovanou péči potřebuje v ČR ročně do 20.000 lidí, kteří trpí nesnesitelnými bolestmi, jež nelze běžně zvládnout. Relevantní data neexistují, je to odhad počtu lidí, kteří ročně potřebují péči ve specializovaném zařízení hospicového typu, aby zemřeli klidně, bez bolesti a s vděčností za život, který dostali.

Jak se na paliativní péči dívá lékařská veřejnost? Bere ji jako rovnocennou ostatním formám péče?

Jak kdo a jak kde. Malá osvícená část lékařů je dobře znalá, vstřícná a pěkně s námi spolupracuje. Jiná malá část lékařů je ohledně paliativní péče zapšklá, hledí na hospice s despektem a programově je podceňuje či nedoceňuje. Většina lékařské veřejnosti je však tvárná a je naším úkolem ji správně edukovat. To stát zatím zanedbává.

Jak český právní řád chápe hospic? Je to podle zákona zdravotnické zařízení, sociální služba, nebo snad duchovní péče? Případně všechno dohromady?

Terminálně nemocní a umírající lidé s prognózou života v řádu týdnů či měsíců mají jedno společné. O tyto nebohé a křehké lidské bytosti obvykle nikdo nestojí, nemají perspektivu. Pro zdravotnická zařízení jsou nelukrativní, protože zdravotní pojišťovny se dlouhodobou péči o ně zdráhají hradit. Český právní řád umí rozlišit jen ryzí zdravotnická nebo ryzí sociální zařízení, hospice však jsou typickými zdravotně-sociálními zařízeními. V hospicích je kvalitní zdravotnická péče podmínkou nutnou, nikoli však postačující.

A jak vypadá spolupráce hospiců s nemocnicemi?

Nemocniční týmy by měly mít přímý kontakt, aby věděly, jak se starat člověka, který umírá, kam mu umožnit přejít do odpovídající péče – to je myšlenka, se kterou přišel pan ministr, k mému milému překvapení, a já ji moc vítám, protože mentální naladění značné části zdravotnické veřejnosti je zvítězit, vyhrát nad nemocí. A prohrát s nemocí, když pacient zemře, stále mnoho zdravotníků bere jako osobní porážku a neúspěch, a to je obrovská mentální nedostatečnost. A když se zvýší míra spolupráce povinně, protože řada lékařů nespolupracuje s hospici, nenabízejí tuto péči, podceňují ji, nebo ji vůbec neznají, tak když dostanou nemocnice shora nařízené, že jsou povinny spolupracovat se specializovanými zařízeními hospicového typu, tak si myslím, že by se to mohlo proměnit k většímu pochopení a ve finále pomoci těm, kteří by tu péči mohli čerpat.

nam

Zdroj: MT