Kouření je nemoc, která je třeba léčit

Jde zatím o jediné pracoviště v Česku dostupné kuřákům plnou pracovní dobu. Za dobu své existence jím prošlo téměř 6000 pacientů. „Naši pacienti jsou často překvapeni, že se ocitají v nemocnici, a že kouření je nemoc. Je třeba zdůraznit, že závislost na tabáku je nemoc (diagnóza F17) a ne zlozvyk a my jsme lékaři, a ne bojovníci proti kouření,“ zdůraznila hned v úvodu tiskové konference Novinky ve výzkumu závislostí na tabáku a nikotinu v ČR vedoucí pražského centra prof. MUDr. Eva Králíková, CSc.

V ČR existuje v současné době při velkých českých nemocnicích dalších 36 center, v nichž se věnují v průměru kolem 50 pacientům ročně. Kontakty na ně a na více než 200 ambulantních lékařů či poradenských center fungujících v lékárnách jsou k dispozici na webu Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku www.slzt.cz.

Jak vyplývá z výsledků jednotlivých center, 40 procent kuřáků, kteří léčbu podstoupili, vydrží abstinovat rok, zatímco těch, kteří se o to pokoušejí bez odborné pomoci, končí úspěšně pouhá čtyři procenta. Léčba v centrech je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, i když léky si musí pacient hradit vesměs sám (měsíčně stojí okolo 2000 Kč). Přispívají na ně zatím jen dvě zdravotní pojišťovny VZP částkou 2500 Kč a OZP 4000 Kč ročně. Jak poznamenala prof. Králíková, zdravotní pojišťovny by měla více zajímat efektivita této léčby. Rok zachráněného života pomocí léčby závislosti na tabáku totiž v centru přijde jen na 1333 Kč. Terapie je přitom zejména časově velmi náročná. První návštěva, kdy se provádějí základní vyšetření, trvá minimálně hodinu, druhá, na níž se již pět procent pacientů nedostaví, pak trvá dvě hodiny, během nichž probíhá intervence a je doporučena léčba. Další kontrolní návštěvy, kterých do roka proběhne šest, jsou již kratší.

Doporučené postupy v Česku ještě zaostávají

Podle Doporučení pro léčbu závislosti na tabáku je farmakologická léčba, při níž se u nás používá vareniklin, náhradní terapie nikotinem nebo bupropion, vhodná pro kuřáky závislé na nikotinu, tedy ty, kteří kouří 10 a více cigaret denně a po probuzení si do hodiny zapalují první cigaretu. Farmakologická léčba zabraňuje abstinenčním příznakům, pacient by neměl očekávat, že mu zabrání kouřit. K tomu je vždy nutné jeho rozhodnutí a aktivní změna životního stylu. I proto je farmakologickou léčbu třeba vždy kombinovat s psychobehaviorální intervencí.

Jak však odborníci upozorňují, na rozdíl od většiny vyspělých zemí zatím většina Doporučených postupů odborných lékařských společností nevěnuje dostatečnou pozornost jak kouření – tedy závislosti na tabáku – tak ani její léčbě. „A to ani v oborech, kterých se nemoci způsobené užíváním tabáku týkají nejvíc, např. kardiologie, pneumologie, onkologie nebo psychiatrie. Kouření je zde zmiňováno pouze ve výčtu rizikových faktorů daného onemocnění. Další dokumenty v části doporučení obsahují formulace typu přestat kouřit nebo zákaz kouření. Jen minimum z nich věnuje prostor krátké intervenci nebo odkazu na Doporučený postup léčby závislosti na tabáku, který byl publikován v roce 2016, a podpořilo jej 24 odborných společností a některé z nich je již uvádějí přímo na svých stránkách v sekci Doporučených postupů. Doufejme, že i zde se situace zlepší,“ uvedla MUDr. Kamila Zvolská, PhDr., z Centra pro závislé na tabáku III. Interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Kouření je stále v zajetí mýtů

Nejčastější komorbiditou kuřáků jsou psychiatrická onemocnění. Výzkum posledních deseti let však dokázal zbořit mnoho mýtů. Jedním z nich je obava ze zhoršení psychických obtíží po zanechání kouření. „Opak je pravdou. Jak prokázaly naše studie, příznaky deprese se naopak při abstinenci zlepší. Ukázalo se, že příznaky zejména střední a těžké deprese se po roce abstinence od cigaret významně zlepšily. Není tedy třeba se léčby závislosti na tabáku u těchto pacientů obávat, ale právě naopak není etické ji neposkytovat,“ upozorňuje MUDr. Lenka Štěpánková, PhD., z Centra pro závislé na tabáku III. Interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, která je hlavní autorkou studie nedávno publikované v Annals of Behavioral Medicine. Zařazeno do ní bylo na 4000 pacientů rozdělených do třech skupin: ty, kteří neměli žádné či jen minimální příznaky deprese, dále ty s mírnými příznaky a ty, kteří trpěli středně těžkou a těžkou depresí. Studie měla dva cíle, jednak abstinenci jeden rok od počátku léčby udávanou pacientem a ověřenou biochemicky měřením oxidu uhelnatého ve vydechovaném vzduchu a jednak změnu skóre deprese na počátku léčby a po roce sledování. Závěr studie jasně ukázal, že ačkoli může být léčba závislosti pro pacienta s psychickým onemocněním obtížnější, čím více příznaků deprese má v době kouření, tím významnější je zlepšení po roce abstinence.

Závěr ilustruje následující graf, který znázorňuje intenzitu deprese po roce abstinence

Vyvrácen byl i další velmi častý mýtus, kterým je nevhodnost současné léčby závislosti na tabáku a další návykové látce. Jak upozorňuje prof. Králíková, naopak, pokud pacient přestane kouřit, má přibližně o 25 procent vyšší šanci na úspěšnou léčbu závislosti na alkoholu či další droze. „Naše centrum proto dlouhodobě spolupracuje i s Klinikou adiktologie 1. LF UK a VFN a několikrát ročně pořádáme přednášky pro klienty adiktologické kliniky a zájemci o souběžnou léčbu docházejí do našeho centra,“ dodala. Jak připomněla, fakulta se věnuje nejen výuce mediků, ale i výzkumu užívání tabáku a léčby závislosti na něm.

„Lékař by zajisté měl být nekuřáckým vzorem pro své pacienty a okolí. Proto sledujeme již 25 let v rámci výuky hygieny a epidemiologie i podrobně kouření studentů 4. a 5. ročníků 1. LF UK. Za tu dobu se počet denních kuřáků snížil z patnácti na deset procent u mužů a t osmi na necelých pět procent u žen. I přesto jsme stále daleko za vyspělými zeměmi. Například v o Austrálii, Kanadě, USA, UK kouří zhruba dvě procenta lékařů, u nás je to podle posledních průzkumů stále ještě 16 procent.

Zdroj: MT