Biosimilars napříč klinickými indikacemi

Jejich přínosem je, že snižují náklady na léčbu, protože vstupem generika nebo biosimilárního přípravku se snižují ceny všech přípravků v konkrétní skupině. To umožní léčit více nemocných. Tak lze shrnout vystoupení dr. Paula Cornese na semináři III. Biosimilars – budoucnost biologické léčby, které se tentokrát zaměřilo především na zaměnitelnost biosimilars. Seminář se konal koncem února 2017 v IKEM.

V úvodu svého vystoupení dr. Cornes zopakoval otázku, na niž hledal odpověď již při loňském vystoupení: Můžeme si dovolit válku proti nádorům? Do onkologie směřují inovativní přípravky plným proudem a vesměs jde o velmi drahé léky. Implementace všech novinek do standardizované léčby onkologických pacientů není ve většině vyspělých zemí ekonomicky únosná a jen v USA jsou hrazeny ze zdravotního pojištění všechny nové onkologické léky, které byly FDA schváleny v letech 2014–2015. V zemích EU (podle Cornese) je z těchto nově schválených léků hrazeno 57 procent ve Francii, 38 procent ve Velké Británii, 29 procent ve Švédsku a Německu. Česká republika se bohužel do tohoto srovnání nedostala. Jen v sedmi zemích je k dispozici 75 procent inovativních onkologických léků. Z toho vyplývá smutná realita: pro většinu pacientů, plátců zdravotní péče i většinu vlád není ekonomicky únosná onkologická péče v plném rozsahu podle úrovně současného medicínského pokroku. Podle ekonomických analýz, které byly provedeny ve Velké Británii a Austrálii, roční nárůst výdajů na onkologickou péči činí 3,6–5,2 procenta. Podle statistiky z USA jsou náklady na onkologickou léčbu ze všech medicínských oblastí nejvyšší.

Přístup k moderním lékům je limitován

Biologické léky se nevyužívají jen v onkologii, připomněl dr. Cornes, ale jejich účinky se využívají v čím dál větším počtu oborů, monoklonální protilátky vstoupily do kardiologie, neurologie, oftalmologie, osteologie, gynekologie, pneumologie a alergologie. Tradičně se již využívají v dermatologii, gastroenterologii a revmatologii. Avšak jen v sedmi nejbohatších zemích má 50 procent pacientů s těžkou revmatickou chorobou přístup k biologické léčbě.

Od roku 2008 se rozevírají nůžky mezi spotřebou a příjmy, takže klesá míra investic do inovací, upozornil Cornes. K tomu se přidává negativní demografický trend stárnutí populace: v roce 1950 připadlo na jednoho (nepracujícího) seniora nad 65 let 7,2 pracujícího člověka, v roce 2050 to bude jen 2,1 jedince v produktivním věku. Proto potřebujeme (celosvětově) vypracovat postupy a opatření, jež učiní zdravotní péči ekonomicky udržitelnou.

Jednou z cest, kterou dr. Cornes navrhuje, je zlevnit farmakoterapii, a to především vyšším využitím generických a biosimilárních přípravků.

Záměna vs. switch

Uprostřed Cornesovy prezentace se diskutovalo o různém přístupu ke generické záměně (vydání přípravku se stejnou účinnou látkou, ale od jiného výrobce, a to včetně vydání generika místo originálního léčivého přípravku). Jsou státy, kde je záměna možná na úrovni lékárny a samozřejmá, ale v mnoha zemích je možná jen po odsouhlasení předepisujícím lékařem. V České republice může lékař na receptu vyznačit zákaz záměny; pokud ho nevyznačí, je záměna se souhlasem pacienta možná.

Dalším termínem, který lze chápat různě, je převedení z jednoho přípravku na druhý, tzv. switch. Za switch se považuje převedení z léčby originálním biologickým přípravkem na biosimilární. V minulých ročnících seminářů Biosimilars se diskutovalo o tom, že biosimilární přípravky lze začít podávat ještě biologiky neléčeným pacientům, ale možnost převedení pacienta z originálu na lék biosimilární budila u českých odborníků rozpaky. V současnosti se však připouští takový switch na doporučení lékaře a při souhlasu pacienta.

Neškodí převedení na biosimilars?

Dr. Cornes rozebíral otázku, zda není switch škodlivý. Na příkladu studie SWITCH ukázal, že s nežádoucími účinky může být spojeno převedení z jednoho originálního přípravku na jiný. Ve studii bylo randomizováno 73 pacientů s Crohnovou chorobou, kteří byli šest měsíců úspěšně léčeni infliximabem buď k pokračování aplikace infliximabu, nebo ke switchi na adalimumab. Ve studii se vyskytlo pět případů vážných nežádoucích účinků – vždy šlo o pacienty, kteří byli převedeni z infliximabu na adalimumab. Koncentrace anti‑TNFα však byla ve všech případech stabilní.

Ke změnám výrobních postupů dochází u originálních biologik běžně. U více než 80 procent přípravků dochází alespoň k jedné změně ročně a jsou i takové, které od svého uvedení na trh zaznamenaly již 50 změn. „Jsou to stále původní, originální biologické léky?“ vznesl otázku Cornes. Do doku 2016 je stále beze změn pouze jeden přípravek (pertuzumab).

V srpnu 2016 byly uveřejněny závěry systematické revize 19 studií, které hodnotily switch z originálního na biosimilární infliximab z hlediska bezpečnosti a účinnosti, a deseti studií ověřujících imunogenicitu. Výsledky byly uveřejněny v Annals of Internal Medicine a prokazovaly naprostou bioekvivalenci obou léků. Neprokázaly se žádné rozdíly v účinnosti a po switchi nedošlo ke ztrátě účinnosti.

Závěrem dr. Cornes shrnul, že velkými populačními studiemi nebyly prokázány klinické odchylky biosimilárních léků v účinnosti a bezpečnosti oproti originálům, nedošlo ani ke ztrátě účinnosti po switchi. Nyní se prokazuje u dalších (revmatologických) diagnóz, že switch na biosimilární infliximab nemění imunogenicitu. V budoucnosti bude přibývat studií, které budou ověřovat důsledky mnohonásobného switche.

Zdroj: MT