Dny dětské endokrinologie v Pardubicích

Program byl velice bohatý díky aktivní účasti většiny delegátů. Během dvou dnů zaznělo přes padesát zajímavých kasuistických sdělení.

Tradiční cena pana docenta Kopeckého za celoživotní přínos dětské endokrinologii byla letos udělena paní doktorce Boženě Kalvachové z Endokrinogického ústavu. Dalším milým překvapením byl křest nové knihy Endokrinologie v umění autorů prof. Jana Lebla a Juliany Boublíkové‑Jahnové. Kniha nabízí velice zajímavý pohled na významné osobnosti z historie i kulturního prostředí pohledem endokrinologů.

Kromě zajímavé kasuistiky zazněly také přednášky oceněných autorů nejlepších publikací v dětské endokrinologii za rok 2016. V kategorii do 35 let získala cenu RNDr. Petra Dušátková, Ph.D., s kolektivem z Laboratoře molekulární genetiky Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol za práci „Genesis of two most prevalent PROP1 gene variants causing combined pituitary hormone deficiency in 21 populations“, publikovanou v European Jurnal of Human Genetics. V kategorii bez rozdílu věku zvítězila RNDr. Hana Zamrazilová, Ph.D., s kolektivem z Endokrinologického ústavu v Praze za práci „Cardiometabolic Health in Obese Adolescents Is Related to Length of Obesity Exposure: A Pilot Study“, publikovanou v JCEM (Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism).

Co může vést k familiárně malému vzrůstu?

Doc. MUDr. Štěpánka Průhová, Ph.D., z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol představila příběh šestiletého Radka, který byl poslán k endokrinologickému vyšetření pro malý vzrůst. Ve věku 6 let a 7 měsíců měřil 105,3 cm (–3,5 SD), vážil 16,5 kg (váha k výšce –0,4 SD). Neměl patrné žádné vývojové vady či deformity. Narodil se zdravým rodičům ve 40. týdnu z fyziologického těhotenství s porodní hmotností 2 920 g a malou porodní délkou 45 cm (–2,8 SD). Dosud vážněji nestonal. Menší vzrůst se v rodině vyskytuje často. Maminka měří 162 cm (–0,84 SD), otec 155 cm (–3,6 SD), otec otce 150 cm (–4,3 SD), bratr otce 153 cm (–3,8 SD) a jeho syn 160 cm (–2,9 SD). Proto byla stanovena diagnóza familiárně malého vzrůstu u chlapce rozeného malého na gestační věk a byla zvažována léčba růstovým hormonem z této indikace. Další vyšetření ukázala nápadně urychlený kostní věk o jeden až dva roky, který by potenciálně zhoršil růstovou prognózu. Laboratorně byla zachycena nižší hodnota IGF‑1 (–1,59 SD) a nižší hodnota růstového hormonu ve stimulačním testu (maximální vzestup na 3,54 μg/l). MR moku prokázala normální nález. Léčba růstovým hormonem byla zahájena ve věku 7 let a 4 měsíců při výšce 108 cm (–3,7 SD). Díky léčbě došlo ke zlepšení růstu až na aktuálních 134,4 cm (–2,2 SD) v 11,6 roku věku. Urychlení kostního věku zůstalo na léčbě stabilní kolem jednoho roku. Kombinace výrazného familiárně malého vzrůstu a urychlení kostního věku může být projevem změny v genu ACAN, kódujícího protein aggrecan. U Radka, jeho otce, dědečka, strýce i bratrance byla nalezena stejná nová heterozygotní mutace. Aggrecan je proteoglykan, základní komponenta extracelulární matrix chrupavky, která je důležitá pro její stavbu i funkci. Nositelé mutace v genu ACAN se rodí krátcí, v dětství hůře rostou. Urychlený kostní věk je projevem poruchy růstové chrupavky, která nakonec růst předčasně ukončí. Mutace se dědí autosomálně dominantně, proto vedou ke vzniku familiárně malého vzrůstu. V dospělosti mají nositelé mutace dřívější nástup osteoartrózy a větší riziko vzniku disekující osteochondritidy. Včasná léčba růstovým hormonem nasazeným z indikace růstové selhání navazující na IURG může zlepšit růstovou prognózu.

Za co mohou glipikany?

Vzácnou kasuistiku prezentoval MUDr. Lukáš Plachý z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze. Představil příběh chlapce Michala, kterému byl v 18 měsících věku diagnostikován hepatoblastom. Michal se narodil z rizikové gravidity zdravým rodičům sekcí ve 28. gestačním týdnu. Již prenatálně byla diagnostikována brániční hernie a hydronefróza. Osmý den života podstoupil operaci brániční hernie. Po zahájení enterálního příjmu se objevila hmatná rezistence v levém hypogastriu, stolice odcházela nepravidelně, v žaludku byla rezidua s biliární příměsí. Irigografie ukázala malrotační postavení střev a funkční zúžení v lieálním ohbí. Po určitě době začal Michal tolerovat enterální výživu.

Při přijetí v 18 měsících věku Michal měřil 82 cm (75. percentil pro korigovaný věk) a vážil 10,2 kg. Měl nápadnou faciální stigmatizaci (makroglosii, nízko nasedající ušní boltce, hypertelorismus) a na rukách nápadnou kamptodaktylii (drápovitě zahnuté prsty). V jeho širší rodině byly nápadné dvě okolnosti: Michalův bratranec (syn sestry Míšovy maminky) se rodil s brániční hernií (nyní ve věku jednoho roku měří 80 cm) a Míšův strýc (bratr jeho maminky) zemřel těsně po porodu v souvislosti s vrozenou brániční kýlou. Na základě kombinace vrozených vad a nápadné rodinné anamnézy bylo vysloveno podezření na X‑vázaný recesivní Simpsonův‑Golabiho‑Behmelův syndrom. Pro tento syndrom je typický nápadně velký vzrůst, vrozené vývojové vady a zvýšené riziko malignit. Fenotyp u jednotlivých nositelů je značně variabilní. Simpsonův‑Golabiho‑Behmelův syndrom patří mezi novorozenecké „overgrowth syndromy“. Je způsoben mutacemi v genu GPC3 nebo vzácněji GPC4. Každý z nich kóduje jeden z gliptanů, heparansulfátů důležitých pro dělení a diferenciaci buněk. U Michala, jeho bratrance, matky, matčiny sestry i babičky byla nalezena mutace ve 3. exonu genu GPC3. Kvůli X‑vázané dědičnosti jsou ženy v této rodině přenašečkami.

Životní prognóza dětí se Simpsonovým‑Golabiho‑Behmelovým syndromem závisí na tíži vyjádření fenotypu a výskytu maligních nádorů. Včasná etiologická diagnostika umožní po nádorech včas a cíleně pátrat.

Osmnácté dny dětské endokrinologie se velice vydařily, přinesly nové odborné informace a zajímavé poznatky a současně také příjemné společenské zážitky a setkání. Velkou zásluhu na zdárném průběhu tradiční akce měla prezidentka kongresu MUDr. Ivana Plášilová se spolupracovníky a programovým výborem v čele s profesorem Leblem. Další, již 19. ročník Dnů dětské endokrinologie bude hostit město Písek pod patronací MUDr. Martina Gregory ze Strakonic.

Zdroj: MT