Paliativní péči ročně potřebuje 70 000 lidí

Paliativní péče v Česku zatím téměř neexistuje. Až na výjimky je poskytována převážně v hospicích a dostane se jí pouhým třem procentům umírajících. Jak ale vyznělo z nedávné konference Nemocniční paliativní péče, blýská se na lepší časy a již brzy by mohla být dostupná ve většině nemocnic.„Paliativní péče si začíná vydobývat své místo na slunci, které si zaslouží. Je jednoznačné, že stávající medicína není schopna ve všech případech onemocnění vyřešit. Pak nastupuje paliativní medicína, která by měla zajistit důstojný odchod ze života,“ uvedl konferenci náměstek ministra zdravotnictví prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.

Setkání odborníků a zájemců o paliativní péči pořádal Nadační fond Avast, který loni téměř 27 miliony korun podpořil rozvoj paliativní péče v osmnácti českých nemocnicích. V rámci programu Spolu až do konce podpořil také hospice a letos rozdělí desítky milionů mezi jednotlivce z řad odborníků a jejich projekty. Na paliativní péči se ale chce zaměřit i ministerstvo zdravotnictví a do roku 2020 hodlá nemocnicím z eurofondů rozdělit desítky milionů korun.

„Všechny nemocnice v Česku by mohly po roce 2020 nevyléčitelně nemocným a umírajícím pacientům začít poskytovat paliativní péči. Její podobu i proplácení ze zdravotního pojištění má nastavit projekt za evropské peníze, který by měl začít letos,“ řekl prof. Prymula. Nemocnice by si podle něho mohly rozdělit na 65 milionů korun. Dalších osm milionů bude vyčleněno pro soukromé subjekty. Od příštího roku by se pak péče lékařů a sester o nevyléčitelně nemocné v domácím prostředí mohla dostat do úhradové vyhlášky.

Za velmi podstatnou označil podporu ze strany ministerstva zdravotnictví americký onkolog a specialista na paliativní péči prof. Anthony Back, jehož vystoupení se na konferenci setkalo s velikým zájmem a ohlasem. „Vytvořit skupinu českých specialistů v paliativní péči by bylo velmi cenné. Projekt s osmnácti nemocnicemi je velmi důležitý první krok. Řada lékařů neumí např. pacientům sdělit, že už je nelze vyléčit. Často s nimi mluví příliš složitě nebo nejsou dost empatičtí. Přitom správná komunikace se dá naučit,“ je přesvědčen prof. Back.

„Náš zdravotní systém se tradičně soustředí na boj s nemocí. Těžce nemocní pacienti však potřebují péči a podporu i ve chvíli, kdy už se nemoc porazit nedá. A v tento moment nastupuje paliativní péče, která se zaměřuje na kvalitu života nemocného a jeho rodiny. Tedy na to, aby umírající mohli čas, který jim ještě zbývá, prožít co nejlépe,“ vysvětlil ředitel Centra paliativní péče PhDr. Martin Loučka, PhD.

Kdo potřebuje paliativní péči?

V Česku ročně umírá kolem 105 000 lidí, polovina z nich v nemocnicích, téměř desetina v léčebnách dlouhodobě nemocných a necelá tři procenta v hospicích. Ve zdravotnických zařízeních ze světa odchází 68 procent Čechů a Češek. Zhruba 26 procent lidí umírá doma či v domovech pro seniory a dalších ústavech.

„Paliativní péči by dnes potřebovalo ročně víc než 70 000 lidí. V porovnání se světem jsme však v jejím poskytování zatím velmi pozadu a stále ještě není pro mnohé vůbec zřejmé, kdo vlastně paliativní péči potřebuje, protože pacienti se velmi liší klinickým obrazem, aktuálním výskytem a významem jednotlivých symptomů, věkem, sociální situací, ale i možností využití specifických kauzálních léčebných postupů,“ připomněl MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D., zástupce přednosty Kliniky komplexní onkologické péče při Masarykově onkologickém ústavu v Brně a předseda České společnosti paliativní medicíny (ČLS JEP).

Jak vysvětlil, nejčastěji tuto péči potřebují pacienti s onkologickým onemocněním, nemocní v pokročilém a konečném stadiu orgánových selhání (CHOPN, CHSS, chronické renální selhání), pacienti s geriatrickou křehkostí, terminální geriatrickou deteriorací, s neurodegenerativním onemocněním (RS, ALS, m. Parkinson, demence) nebo refrakterním orgánovým selháním v intenzivní péči. Přitom různí pacienti potřebují různé formy paliativní péče po různě dlouhou dobu. „Liší se i v tom, do jaké míry si oni a jejich blízcí uvědomují, že jsou v závěru života, různým sociálním statusem jednotlivých diagnóz, ale i naší schopností odhadnout individuální prognózu,“ dodává MUDr. Sláma s tím, že naopak všechny spojuje to, že je současná medicína nedokáže vyléčit a mají řadu tělesných, psychických, sociálních a existenciálních obtíží. K nejčastějším symptomům v posledních třech měsících života patří bolest, dušnost, anorexie, zmatenost, nespavost či deprese. Jak se odborníci v paliativní péči shodují, je zarážející, že v Česku se většina mediků během studia setká s paliativní péčí jen okrajově, vesměs však vůbec. Navíc i pro lékaře je možností ke vzdělávání v tomto oboru stále ještě velmi málo. Vedle odborné veřejnosti je ale třeba zaměřit se i na celou společnost. Stále ještě jen velmi malá část populace totiž ví, co přesně znamená hospic nebo v čem spočívá podstata paliativní péče.

Zdroj: Centrum paliativní péče

Zdroj: MT