Současná vyhláška nebere v potaz nemocné s plicní hypertenzí

Lidé trpící rozvinutou plicní hypertenzí měli v minulosti právo stát na místech pro invalidy, někteří měli i vyhrazené parkovací místo před domem. Na to ale nyní mohou zapomenout. „Současná vyhláška o vydávání průkazů ZTP a ZTP/P nepočítá s tím, že by někdo mohl mít potíže s chůzí kvůli nemocným plicím. Lidé, které vyčerpá i krátký pobyt na úřadě, nemají nárok zastavit na místě pro invalidy před ním,“ upozorňuje předsedkyně Sdružení pacientů s plicní hypertenzí Martina Adamová. Že nejde o malý problém, potvrzuje i MUDr. Regina Herčíková z II. interní kliniky kardiologie a angiologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice. „Nemocní v pokročilých stadiích trpí neustálou únavou a dušností a každá námaha navíc jim způsobuje značné potíže,“ vysvětluje.

Plicní hypertenze je charakterizována vysokým krevním tlakem v plicích. Jde nejčastěji o doprovodný jev řady chorob srdce a plic. Výrazně vzácnější jsou stavy spojené s přímým postižením plicních cév. Chronická tromboembolická plicní hypertenze se vyskytne u malé části pacientů po akutní plicní embolii. Je řešitelná především chirurgicky a v řadě případů je vyléčitelná. „Mnohdy je však diagnostikována pozdě, nebo dokonce vůbec, neboť její projevy jsou snadno zaměnitelné s projevy jiných plicních a srdečních chorob. Pak je prognóza závažná,“ říká doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D., vedoucí lékař Centra pro plicní hypertenzi II. interní kliniky kardiologie a angiologie VFN v Praze.

Nejzáludnější a také nejvzácnější příčinou plicní hypertenze je plicní arteriální hypertenze. Díky pokrokům ve výzkumu vzniku a rozvoje této choroby v posledních dvaceti letech je dnes k dispozici řada velmi účinných léků. Jejich efekt je však tím, že je léčba kvůli obtížné diagnostice často zahájena až v pokročilých stadiích, omezen. „Řada nemocných se pak potýká s projevy selhávání pravé srdeční komory, jejíž běžnou léčbou je mimo jiné dlouhodobá léčba kyslíkem,“ podotýká MUDr. Herčíková.

Pozdní diagnóza chronické tromboembolické a plicní arteriální hypertenze je přetrvávajícím problémem. Stanovení diagnózy trvá v průměru jeden až dva roky, což odpovídá ostatním vyspělým zemím. Důležitý je podle lékařů screening rizikových pacientů, jako jsou lidé po plicní embolii. Je třeba se ale soustředit i na systémová onemocnění pojivové tkáně. „Situace se podstatně zlepšila, ale stále narážíme na případy, kdy třeba u ženy se systémovou sklerodermií nebyl pět let proveden ultrazvuk srdce,“ upozorňuje MUDr. Herčíková.

Zdroj: MT