Přeskočit na obsah

Účelná farmakoterapie jako přínos pro pacienta

O jejím významu si s námi popovídal prof. MUDr. Jan Švihovec, DrSc., z Ústavu farmakologie 2. LF UK, člen mnoha odborných společností v ČR i zahraničí, Etické komise pro hodnocení reklamy na léčivé přípravky a emeritní předseda České farmakoekonomické společnosti, který v minulém týdnu oslavil 80. narozeniny.

Pane profesore, jaký je váš pohled na účelnou farmakoterapii?

Pro mě je účelná farmakoterapie naprostým základem úspěšné léčby. Stručně řečeno jde o to, aby byla farmakoterapie přizpůsobena konkrétnímu pacientovi, a to i z hlediska jeho dalších chorob. Dát pacientům k dispozici přípravky, které jim opravdu nejvíce prospějí. Už studenty na fakultě učím, že nejdůležitější je vždy zodpovědět si otázku PROČ? Proč chci předepsat danou terapii, čeho chci lékem dosáhnout? Teprve pak je třeba řešit otázky, kdy a kolik léku brát.

Jakým způsobem je v praxi zajištěno, aby pacient dostal přesně ty léky, které potřebuje?

Každý lékař se snaží nastavit tu nejlepší terapii na základě své diagnózy. Podstatné ale je, jaké léky pacient již užívá. V současnosti vidím jako velký nedostatek to, že nikde není informace, co všechno pacient užívá, aby měl praktický lékař okamžitou kontrolu. Nastupuje určitá polypragmazie – například senioři běžně užívají osm až devět tabletek denně a často se při revizi léků ani nezjistí proč. My doufáme, že až se zavede elektronický recept, bude i program, který by upozorňoval lékaře, jaké léky pacient již užívá.

Hlavním smyslem účelné farmakoterapie je snížit pacientům množství léků?

Nejen to. Další velkou bolestí jsou interakce, které nastupují, když pacient užívá více než tři léky. Ohromně se zvětšil počet registrovaných léků, dnes jich máme už přes jedenáct tisíc, ani farmakolog nemůže zvládnout všechny si zapamatovat. Navíc se rychle mění názvy léků, uvádí se na trh velký počet generických léků a roli hraje i ekonomický tlak pojišťoven. Přitom pro lékaře je mimořádně důležité, aby znal u jednotlivých léků všechny interakce.

Ale jak tuto situaci vylepšit a zjednodušit nastavování účelné farmakoterapie?

Musíme počítat s tím, že do budoucnosti budou stále větší nároky na znalosti lékařů, a jde o to, jak jim pomoci, jak jim umožnit co nejrychleji najít informace v jednoduché formě. Základní otázkou je, jak vést léčbu, aby nedocházelo k interakcím. Pro lékaře je mimořádně důležité, aby měl kvalitní zdroj informací o léčivých přípravcích.

A jaké mají lékaři zdroje?

Farmakoterapeutické informace můžeme vyhledat v MEDICAL TRIBUNE Brevíři nebo na webu SÚKL. Pokud ale lékař dostane souhrn údajů o přípravku, který má 25 stran, je pro něj prakticky nemožné vše pročíst. Přitom často tyto informace obsahují spoustu balastu. Pro běžnou praxi to je strašná zátěž. Zásadní je zjednodušení informací. Pro lékaře je dnes nezbytné mít v počítači nějaký automatizovaný informační systém. Mně se z tohoto hlediska jeví jako nejlepší AISLP.

Co si pod touto zkratkou můžeme představit?

Jedná se o Automatizovaný informační systém léčivých přípravků. V této databázi najdeme léčivé přípravky registrované v ČR a schválené SÚKL, program umožňuje snadné vyhledávání podle různých kritérií, informace o složení, o cenách a to nejdůležitější – informace o preskripčních a indikačních omezeních. Existuje i mobilní aplikace, takže informace můžete mít po ruce kdekoli. K databázi je možné dostat se i na internetu (www.aislp.cz). Toto je účinný nástroj, který pomáhá lékaři v rozhodování.

Jste rovněž členem Etické komise pro hodnocení reklamy na léky.

Reklama nabízí informace o přípravku. Náš trh je zaplaven mnohými farmaceutickými přípravky srovnatelných účinků. Jak se má v nabídce orientovat praktický lékař, lékárník nebo sám pacient? Reklama zcela jistě ovlivňuje výběr léků a bohužel na našem trhu chybí protireklama, nikde se neobjeví, že některý přípravek má horší vstřebatelnost než jiný. Děláme jedinou věc, že se snažíme ovlivnit etické komise průmyslu, což se daří. Kdyby opravdu reklama přesáhla i etické, nikoli jenom odborné medicínské stránky, tak musí fungovat autoregulace uvnitř firem – a ta funguje. Z hlediska polypragmazie budou čím dál větší nároky na znalosti našich lékařů a jde o to, jak jim pomoci a jak jim zpřístupnit informace ve formě, která je pro ně naprosto jednoduchá, aby nemuseli složitě hledat.

Prof. MUDr. Jan Švihovec, DrSc.
Narodil se 26. 5. 1937 v Písku. Vystudoval Lékařskou fakultu v Plzni. V roce 1964 získal titul CSc. na Farmakologickém ústavu FDL UK a v roce 1990 získal titul DrSc. ve farmakologii. Letos obdržel nejvyšší ocenění ČLS JEP – Zlatou pamětní medaili ČLS J. E. Purkyně.
V letech 1966–1967 absolvoval studijní pobyt na Farmakologickém ústavu ve Winnipegu v Kanadě. Od roku 1962 byl zaměstnán na Farmakologickém ústavu FDL UK, od roku 1982 do roku 1989 ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv. Od 1988–2008 byl vedoucím Farmakologického ústavu 2. LF UK.
Je členem České farmakologické společnosti, České farmaceutické společnosti, České internistické společnosti ČLS JEP, členem mezinárodních společností International Society for Infectious Diseases, International Society of Cardiology, Eurotox, European Soc. Clinical Pharmacology a International Union of Pharmacological Sciences. Od roku 1978 člen pracovní skupiny DRUG WHO a expertem WHO v oblasti Essential Drugs a Clinical Pharmacology. Dále je členem předsednictva ČLS JEP, členem výboru České společnosti pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii ČLS JEP, členem výboru České farmakoekonomické společnosti, předsedou Komise pro lékovou politiku a kategorizaci léčiv ČLS JEP.
Publikoval přes 90 prací a editoval více než 20 knižních publikací.

 

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…