Přeskočit na obsah

Rozhodnutí Ústavního soudu rozhodně není překvapivé

Zakotvuje institut ekonomicky nejméně náročné varianty zdravotnického prostředku hrazeného na poukaz a která dává zdravotním pojišťovnám kompetenci zjišťovat cenu takové varianty blíže nespecifikovaným průzkumem trhu.

Již ústní jednání jasně napovědělo, jakým směrem se ubírají úvahy soudců

Rozhodnutí ÚS se dalo do značné míry předjímat již na základě ústního jednání, které se uskutečnilo 10. 5. 2017. Zde jasně zaznělo z úst zástupců odborných společností a pacientů, že spolupráce se zdravotními pojišťovnami v oblasti úhradotvorby zdravotnických prostředků prakticky vůbec nefunguje a veškerá komunikace se odehrává prakticky až ex post, poté co vznikne problém v praxi, jenž je obvykle způsoben neodborným zásahem do stávajících úhrad zdravotnických prostředků. Dodavatelé pak na konkrétních příkladech doložili, že současné znění zákona je prakticky neaplikovatelné, neboť v obecném systému číselníků a metodik rozhodně nelze zohledňovat individuální kritéria jako je míra a závažnost zdravotního postižení konkrétního pacienta (nehledě na skutečnost, že zdravotnické prostředky na poukaz nejsou poskytovány pouze zdravotně postiženým osobám). Nakonec i zástupce Svazu zdravotních pojišťoven potvrdil, že současná praxe VZP mnohdy vede k tomu, že SZP nepřevezme její číselník beze změn a provede si vlastní úpravy, což v konečném důsledku vede k tomu, že o výši a podmínkách úhrady zdravotnického prostředku rozhoduje příslušnost daného pacienta ke konkrétní zdravotní pojišťovně.

Primárním problémem je neústavnost zákona, nikoli praxe pojišťoven

ÚS se zcela jednoznačně vyjádřil k otázce, zda jsou problémy posledních let způsobeny nevhodnou praxí zdravotních pojišťoven (primárně tedy VZP), anebo zda klíčový problém představuje samotný text zákona. ÚS konstatoval, že současná právní úprava je nekonkrétní a nepředvídatelná. Neobsahuje žádná procesní pravidla a věcná kritéria výše úhrady jsou vágní a vzájemně si odporující. Jak ze samotného nálezu ÚS, tak ze stručné tiskové zprávy ÚS jasně vyplývá, že předmětné rozhodnutí nemá za následek dílčí kosmetickou úpravu pravidel hry, nýbrž jde de facto o úplné zrušení současného modelu stanovování úhrad zdravotnických prostředků. Primárním problémem je tedy text zákona.

Nález logicky navazuje na předchozí judikaturu

Aktuální rozhodnutí ÚS vcelku logicky navazuje na předchozí judikaturu ÚS v oblasti úhrad z veřejného zdravotního pojištění. ÚS již opakovaně konstatoval, že podmínky a meze uplatňování ústavně garantovaného sociálního práva musí být konkrétně stanoveny na úrovni zákona. ÚS v minulosti např. neakceptoval rozhodování o úhradách léčivých přípravků prostřednictvím kategorizační komise, stejně negativně se postavil ke zužování nároku pacienta na úrovni vyhlášek. Není tedy překvapivé, že se nyní ÚS nesmířil s regulací úhrad zdravotnických prostředků, kde zákon neobsahuje žádná procesní a ani hmotněprávní pravidla a prakticky bez dalšího odkazuje na libovůli zdravotních pojišťoven. Tyto pak pravidla vytváří dle vlastní úvahy a podle interní potřeby je následně mění v průběhu „hry“. ÚS tak pouze zopakoval požadavek, že příslušná právní úprava musí obsahovat transparentní a předvídatelný proces, jakož i věcná kritéria pro stanovení výše úhrady, aby si mohl kdokoli relativně snadno ověřit, zda byla úhrada spočítána správně, anebo v rozporu se zákonem. To současná právní úprava prostě neumožňuje.

Co se má změnit?

Nutné změny lze rozdělit do dvou skupin. Odkladem zrušení napadených ustanovení na 31. 12. 2018 se ÚS zachoval velmi rozumně a konstruktivně, neboť vytvořil nadstandardní časový prostor pro přijetí nové komplexní právní úpravy, která bude splňovat kritéria transparentnosti, předvídatelnosti a bude respektovat tzv. výhradu zákona (omezení práva na bezplatnou zdravotní péči musí dostatečně konkrétně vyplývat přímo z textu zákona). Odklad také do značné míry eliminuje negativní ekonomické dopady do systému veřejného zdravotního pojištění.

MZ má nyní několik možností. V pomyslném šuplíku má sněmovní tisk 88, ze kterého ÚS opakovaně citoval a na který odkazoval. Výhodou tohoto materiálu je skutečnost, že na jeho přípravě se podílely všechny dotčené subjekty a odborná veřejnost jej akceptovala jako přijatelné řešení. Na stejném místě se nachází i návrh MZ z léta 2015. Alternativně lze připravit i zcela nový návrh. Klíčové však je, aby byla obnovena odborná diskuse za účasti všech dotčených stran (regulátoři, zdravotní pojišťovny, odborné společnosti, zástupci pacientů a dodavatelů). Bez vzájemného respektu a snahy o dosažení funkčního modelu ze všech stran, bude nový úkol MZ těžko splnitelný v potřebné kvalitě a termínu.

ÚS se taktéž vyjádřil i k nejbližší perspektivě, když jasně konstatoval, že zdravotní pojišťovny musí svou praxi přizpůsobit obsahu nálezu ÚS ihned. Musí tedy aplikovat napadená zákonná ustanovení tak, aby reflektovala požadavky ÚS na transparentnost, přezkoumatelnost a ochranu všech dotčených stran.

Dopad na nemocniční segment

V neposlední řadě ÚS poukázal na skutečnost, že praxe zdravotních pojišťoven v oblasti nemocničních zdravotnických prostředků, především u zvlášť účtovaného materiálu, trpí prakticky stejnými vadami jako u zdravotnických prostředků hrazených na poukaz. Nález ÚS tak má zjevný přesah i do této oblasti.

Zdroj: Porta Medica s.r.o.

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…