Průzkum: Veřejnost většinově souhlasí s růstem spoluúčasti

Ukázal to průzkum agentury SC&C pro Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) z přelomu května a června. Odpovídalo v něm 500 zástupců laické veřejnosti a 112 těch, kteří se na tvorbě zdravotní politiky a využití peněz zdravotnictví podílejí, tedy poslanců, senátorů, hejtmanů, členů vedení zdravotnických zařízení a představitelů krajských úřadů.

Výsledky poskytl novinářům výkonný ředitel AIFP Mgr. Jakub Dvořáček, MHA. Za největší překvapení průzkumu označil to, že pro 43 procent laické veřejnosti by nebyl problém, kdyby se změnil systém výběru zdravotního pojištění, například by lidé platili různé sazby podle svého životního stylu. Zakladatel platformy Zdravotnictví 2.0 MUDr. Pavel Vepřek označil za průlom, že lidé takovou změnu připouštějí. Mezi politiky ale vidí změnu systém výběru zdravotního pojištění podle průzkumu jako řešení jen 32 procent politiků a manažerů.

Se znovuzavedením zdravotnických poplatků souhlasí podle průzkumu 44 procent politiků a manažerů a 13 procent laické veřejnosti, se zvýšením zdravotního pojištění souhlasí deset procent laiků a 15 procent politiků. „Míra zapojení pacientů je bohužel politicky velice citlivé téma. Nicméně do budoucna se bez něj zdravotní systém neobejde,“ řekl Vepřek.

Dvořáček ocenil, že 38 procent laiků a 41 procent odborníků vidí jako jedno z řešení stoupajících nákladů na zdravotní péči to, že by měla být u všech medicínských prostředků, tedy léčby, přístrojů a zdravotnického materiálu, posuzována jejich ekonomičnost. Na platy by lékařům nesahali laici ani manažeři – jen 18 procent laiků a jen dvě procenta politiků soudí, že by jedním z opatření v omezování růstu nákladů zdravotnictví by bylo zastavit či omezit růst platů lékařů. Ze stejného důvodu by se mělo podle 15 procent dotázaných laiků omezit užívání nových nákladných léků, stejný názor mělo jen šest procent odborníků.

Celkové příjmy systému veřejného zdravotního pojištění jsou letos plánovány na 276,59 miliardy korun. V příštím roce má dostat zdravotnictví zhruba o 13 miliard korun víc, z toho osm miliard má jít na růst platů a 2,2 miliardy na péči, přičemž většina půjde do specializovaných center. „Růst financování běžné péče v roce 2018 je na úrovni inflace. To znamená, že lékaři budou mít lepší finanční příjmy své vlastní, a to jen v nemocnicích, protože další segmenty na tom jsou poměrně špatně, ale bude se snižovat dostupnost toho, s čím lékaři pracují, tedy dostupnost léčby samotné,“ řekl MT Dvořáček.

„Populace stárne a roste počet pacientů s chronickým onemocněním, to znamená do budoucna záporný vývoj. Lékaři budou mít čím dál větší problém uspokojit poptávku veřejnosti. Dnes se tomu brání, řekněme zpomalováním přístupu pacientů k péči, to se ale nedá udržet dlouhodobě. Takže i pro lékaře to bude stále složitější, pokud se nestane nějaký zásadní krok, který by přinesl nový způsob financování,“ dodal.

MUDr. Vepřek připomněl, že od pádu komunismu doposud nezačalo být české zdravotnictví řízeno standardně. „Opustili jsme socialistické centralizované řízení a postavili pluralitní systém, který se jako pluralitní jen tváří, zásadní věci rozhoduje ministerstvo zdravotnictví, tedy politici. Prostor pro autonomní rozhodování pojišťoven, autonomní rozhodování lékařů nebo autonomní rozhodování pacientů je prakticky nulový. Nemůžeme si myslet, že z rozhodnutí ministerstva se dá každá koruna v českém zdravotnictví utratit efektivně. Nedá. Tím, že vylučujeme mezičlánek mezi státní kasou a lékaři, to znamená pojišťovny, když je dáváme na vedlejší kolej, přestává být systém řízený vůbec,“ řekl MT Vepřek.

Výsledkem dosavadního řízení z moci politiků, nikoli z moci ekonomických zákonitostí, podle něj je to, že ČR má nadbytek akutních lůžek, lékaři pracují na místech, kde by pracovat neměli, a jinde zase chybějí. „Máme nadbytek ambulantních specialistů, kteří poskytují péči ne proto, že je jí potřeba, ale že si chtějí zvýšit příjmy. Neděláme vůbec nic, aby pacienti chodili zdravotnictvím po správných trasách, nesměřujeme je za správnou péčí. Výsledek je, že někteří pacienti obíhají systémem extrémní rychlostí, navštěvují spoustu doktorů, máme v průměru 11 kontaktů pacienta s lékařem za rok na rozdíl od Německa, které jich má pět, šest, a to ještě neobíhají všichni, někteří nechodí k doktorům vůbec, ti zbývající 30krát, 40krát. Takže péče je velmi nerovnoměrná. V důsledku je pro některé nadbytečná, pro některé chybí. V čem si udržujeme dobrou úroveň, je špičková medicína, která záleží hlavně na osobních vlastnostech doktorů,“ shrnul. Zásadní podle Vepřeka je posílit roli zdravotních pojišťoven i občanů. „Občané by měli také mít možnost se ve zdravotnictví rozhodovat a mít volbu,“ zdůraznil.

Problém vidí v tom, že pojišťovny nejsou motivovány řídit cestu pacienta zdravotnickým systémem efektivně, v návaznosti na výsledky. Dělají se tudíž zbytečné výkony. Dostupnost léčby se kvůli úsporám omezuje více či méně transparentními způsoby, místo aby byla jasně nastavena jednotná pravidla pro posuzování efektivity zdravotnických technologií, včetně přístrojů. Pro efektivnější využití peněz a lepší fungování systému je podle něj potřeba propojit data ze sociální a zdravotnické oblasti, aby se náklady na léčbu posuzovaly ve světle souvisejících úspor v sociálním systému.

„Mohlo by se to udělat již dnes, není k tomu nutná změna zákona. V delším časovém horizontu by se dokonce mohly obě rozpočtové kapitoly přímo spojit. Výsledkem může být zdravější populace a zároveň nižší náklady,“ řekl Vepřek. Je přesvědčen, že pokud příští vláda nenajde odvahu k razantním reformám, čeká zdravotnictví nevyhnutelně pokles kvality, přesněji řečeno: stále výraznější dělení na špičkovou medicínu na soukromých klinikách pro majetné pacienty a medicínu zastarávající – pro všechny ostatní.

Výrobci léků vidí situaci kriticky jen zčásti. Pozitivní podle nich na současném stavu je, že se více pacientů dostává k nejmodernější léčbě, i když stále se Česko v tom nemůže srovnávat například s Německem či severskými státy. „Bohužel se ale v poslední době v ČR prakticky zaseklo vpouštění nových léků do systému. Rozevírají se nůžky mezi tím, jaká léčba byla schválena na evropské úrovni jako bezpečná a účinná, a co reálně mají k dispozici čeští lékaři a pacienti,“ řekl Dvořáček. Pacienti s náročnými diagnózami, mezi něž patří řada vzácných nemocí, ale třeba i mnoho typů rakoviny či autoimunitních chronických chorob, se podle něj začínají dělit na ty, kdo měli štěstí a moderní léčba jim byla umožněna, a na ty druhé.

Zdravotnictví označují politici za prioritu, odpovídá to i postoji veřejnosti – podle průzkumu 74 procent laické veřejnosti zvažuje ve volbách postoj stran ke zdravotnictví. „Pokud však jde o kvalitu péček, nestačí bezmyšlenkovitě nalít miliardy korun do platů lékařů a myslet si, že adekvátně stoupne úroveň poskytované péče. Nestoupne – o třetinu lépe zaplacený lékař nebude léčit o třetinu lépe. Peníze se v systému rozplynou, aniž by pacient pocítil jakoukoli změnu. Daleko důležitější je provést několik systémových změn, které umožní našemu zdravotnictví průběžnou adaptaci na vývoj medicíny a potřeby občanů,“ řekl Vepřek.

Důraz na lepší využití peněz vyplývá i z průzkumu – 64 procent respondentů si přálo jakékoli ušetřené prostředky ve zdravotnictví investovat do zlepšení a zvýšení dostupnosti péče. S velkým odstupem pak následovali ti, kdo by přednostně investovali hlavně do zařízení a budov nemocnic či do platů.

Platforma připravuje pro politiky „kuchařku“ s variantami postupu ve zdravotnictví po volbách. Předat jim ji chce v září. Doporučuje inspirovat se funkčními modely Nizozemska či Německa, kde pojišťovny odvíjejí pojistné od reálných nákladů, a tak reagují na skutečné potřeby pacientů. Je třeba vést pojišťovny k lepšímu hospodaření a posilování vazby mezi nimi a pojištěncem. V ČR jsou pojišťovny nuceny vybírat stejně vysoké zdravotní pojištění a poskytovat stejnou péči. Prakticky tak postrádá smysl existence sedmi zdravotních pojišťoven. Smysluplné by bylo umožnit jim vzájemnou konkurenci.

Platforma formulovala sedm doporučení, co by měla podniknout příští vláda. Především je nutno stanovit zákonem rozsah hrazené péče, dále zavést cenovou konkurenci pojišťoven, upravit corporate governance pojišťoven, změnit řízení fakultních nemocnic a dalších přímo řízených organizací, elektronizovat zdravotnictví, informačně propojit resort zdravotnictví a sociálních věcí a vtáhnout občany/pacienty do hry, což znamená různou výši pojistného, umožnění nadstandardu, zavedení hospitalizační taxy v nemocnicích a u pojišťoven spustit systém malusů a bonusů.

Zdroj: MT