Stále častěji cestují i rizikové skupiny populace

Častěji ale cestuje i část populace riziková z hlediska možného výskytu zdravotních komplikací, např. starší nebo imunitně oslabené osoby, těhotné ženy a v neposlední řadě malé děti.

Studie dětí cestujících z Evropy do rozvojových zemí ukazují, že nejrizikovější oblasti s největším počtem nákaz jsou subsaharská Afrika, Jižní Amerika a jižní i jihovýchodní Asie. Avšak právě destinace jako např. Thajsko nebo Srí Lanka se již dnes stávají téměř běžnými a jejich rizika se často podceňují, což dokládá vysoký nárůst nákaz českých cestovatelů např. malárií nebo horečkou dengue. Právě ta se stává největší arbovirovou hrozbou. Tato nemoc je endemická ve více než 120 zemích světa, kde dnes žije přes 40 procent populace, patří sem i nejpopulárnější turistické destinace, jako jsou oblasti Karibiku či východní Asie.

„Z polistopadových dětských cestovatelů, kteří považují otevřený svět za normální, dnes vyrostli rodiče. Oni ale po narození dítěte nepřestávají cestovat, spíše vymýšlejí kam, jak, za jakých okolností, a poznávací zájezdy vesměs mění za pobytové… To vnímají i cestovní kanceláře, letecké společnosti atd. a snaží se vytvářet výhodné podmínky právě pro rodiče s malými dětmi. Některé cestovní kanceláře nabízejí již přímo programy cílené na děti. Bohužel to musí mít svá pravidla,“ varuje doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., odborný garant Center očkování a cestovní medicíny.

Nárůst dětské turistiky

Nejvýznamnějšími rizikovými faktory v případě dětských turistů jsou věk (čím nižší věk, tím vyšší výskyt nemocí) a místo pobytu. Potřeba je počítat i s dalšími faktory, mezi něž patří délka a účel pobytu, plánované výlety a aktivity, způsob ubytování a stravování, míra kontaktu s místní populací, roční období a samozřejmě i zdravotní stav cestovatele a jeho věk.

Jak doc. Maďar připomíná, nejčastějšími zdravotními problémy u dětí jsou podle frekvence výskytu:

• akutní průjem (zejména věk 0–4 roky),

• kožní problémy (hlavně ve věku 0–9 let),

• horečnaté onemocnění,

• nemoc dýchacích cest,

• chronický průjem,

• infekce močových cest.

Děti pak v porovnání s dospělými navštíví lékaře s potížemi za kratší dobu po návratu z cest a je u nich vyšší počet hospitalizací. Více potíží v porovnání s rodiči byl zaznamenán i u starších dětí ve věku 12 až 18 let, které svou výškou často přesahují rodiče a ti je vnímají jako téměř dospělé. Výskyt středně závažných zdravotních problémů byl u nich na úrovni 17,4 procenta oproti 10,8 procenta u rodičů. Je zřejmé, že se stoupajícím věkem roste u dětí počet průjmových epizod a klesá počet respiračních nákaz.

V letech 2010–2016 bylo v Centrech očkování a cestovní medicíny dětem do 15 let aplikováno 4 389 vakcín kvůli cestě do zahraničí:

• břišní tyfus – 35,7 %,

• virová hepatitida A – 25,9 %,

• žlutá zimice – 9,9 %,

• invazivní meningokokové infekce,

• vzteklina,

• cholera + ETEC,

• japonská encefalitida.

Děti do půl roku věku jsou velmi vnímavé na vlivy vnějšího prostředí, a to nejen vůči původcům infekčních nemocí, ale i na změny tlaku, saturaci kyslíkem, výkyvy teplot nebo vyšší intenzitu záření. Vzhledem k ještě nedostatečné imunitě a jen prvním dávkám pravidelného očkování by tedy podle odborníků vůbec neměly absolvovat cestu letadlem.

Pro děti od šesti měsíců do dvou let věku lékaři doporučují jen kratší lety po Evropě, včetně Kanárských ostrovů či Turecka. Podmínkou pro cestu by mělo být využití spektra hrazených vakcín v rámci pravidelného očkování (hexavakcína, spalničková trojvakcína) i nepovinné pneumokokové vakcíny a co největšího počtu vakcín hrazených rodiči, např. proti rotavirům, meningokokům, v druhém roce života i proti virové hepatitidě A a planým neštovicím. V případě cest do endemických přírodních oblastí v Evropě a v Asii se doporučuje i očkování dětí proti klíšťové encefalitidě, které je možné již od jednoho roku věku. Již v prvním roce života lze aplikovat i např. vakcíny proti vzteklině, japonské encefalitidě, planým neštovicím či chřipce.

Děti starší dvou let již mají vyzrálejší imunitní systém schopný reagovat na širší spektrum původců a antigenů, mohou být očkovány proti břišnímu tyfu a lze jim aplikovat i vakcínu proti choleře a části bakteriálních cestovních průjmů ve formě nápoje.

„Netrpí‑li dítě např. autistickou poruchou a jde‑li o pro něj bezpečnou oblast, může za stejné časové období udělat v novém prostředí větší pokrok v psychomotorickém vývoji, než udělá v domácím stereotypním prostředí. Stále objevuje nové a nové věci… Musí to však mít svá pravidla. V úvahu je třeba vzít průběh těhotenství i porodu, přesný věk dítěte, aplikované vakcíny, stav imunity, případné užívané léky, předchozí nemoci a další faktory,“ říká doc. Maďar.

Turismus ovlivňuje zdraví celé populace

V posledních letech stoupá ale i počet cestujících z rozvojových a rozvíjejících se zemí, kdy stále více cestují občané Číny, ale i Indie, Indonésie či Brazílie, přičemž nejčastěji směřují právě do Evropy. Počítá se přitom s tím, že jejich podíl na zahraniční turistice se bude pravděpodobně dál zvyšovat. Je třeba počítat s tím, že stupeň jejich ochrany preventivním očkováním před odjezdem do zahraničí je prakticky neznámý, a mohou tak představovat určité riziko pro obyvatele navštívené země. Obdobná je i situace u migrantů ze zemí třetího světa, jejichž pohyb po Evropě ani zdravotní stav nejsou zdaleka pod dostatečnou kontrolou.

Je tedy zřejmé, že s počty cestovatelů logicky stoupají i statistiky importovaných nákaz, i když jejich přesnost není vzhledem k nedostatečnému hlášení problémů prodělaných v cizině vysoká. I přesto byl loni podle údajů SZÚ meziroční nárůst malárie u českých cestovatelů o 25 procent, a horečky dengue dokonce až o 240 procent.

Kromě obávané horečky dengue jsou v současné době i obavy z rozšíření žluté zimnice, jejíž epidemie si v Brazílii jen v lednu 2017 vyžádala desítky životů. S obavami lékaři také očekávají, jak vysoko na sever se letos dostane západonilská horečka, která se loni objevila již v Maďarsku či v Rakousku, jen nedaleko od našich hranic.

Základem je nepodcenit prevenci

Přípravou na cestu do exotických zemí by podle lékařů nemělo být jen povinné očkování, ale zejména to doporučené, které může hrát v případě některých destinací významnější roli. „Prevencí na cesty však není jen očkování. Chránit zdraví dětí pomůže užívání probiotik, nezbytností je účinný repelent, a to i pro evropské destinace v teplých měsících. I v evropských přímořských oblastech totiž přežívají druhy komárů schopné přenosu infekčních nákaz,“ uvádí MUDr. Ivo Hiemer ze Slezské nemocnice v Opavě.

Jak připomíná, rodiče by neměli zapomínat, že riziko představuje i samotná cesta, přenos nákaz je možný ve všech zalidněných prostorách a nutná je i ochrana dětí před chladným vzduchem v letadle. Při stravování je pak důležité nezapomínat na „pravidlo 6 O – obchod, originál, otevřít, oloupat, omýt, ovařit“ a zejména za žádných okolností nepodceňovat rizika, a to ani při cestě do Egypta, Tunisu či Turecka, které chybně přestávají být považovány za rizikové země.

K VĚCI…

Studie akutních zdravotních příhod na palubě letadel japonské letecké společnosti (za šest let):

• 1 634 urgentních stavů, z toho 170 (10,4 procenta) u dětí,

• 54,1 procenta postižených dětí bylo od 0 do 9 let věku,

• nejčastější příznaky a projevy byly: křeče (27,1 procenta), bezvědomí (24,7 procenta), horečka (21,8 procenta) a zvracení (14,7 procenta),

• od 0 do 9 let nejčastěji úrazy, popáleniny, aspirace, průjem,

• 10 let a starší nejvíc bolest břicha, nevolnost, hyperventilace,

• u 2,6 procenta došlo ke zhoršení astmatu a stejné procento mělo epileptický záchvat; u pětiny nastalo zhoršení základní diagnózy přítomné před nástupem do letadla,

• nouzové přistání bylo nutné ve třech případech, návrat na výchozí letiště dvakrát.

Zdroj: Sato N. a kol., posterová prezentace na kongresu CISTM15 v Barceloně 14.–18. 5. 2017

Zdroj: MT