Lékaři bez hranic léčí i pod palbou
I tak vypadal rok 2016 z pohledu mezinárodní humanitární a zdravotnické organizace Lékaři bez hranic. Celosvětové projekty pokryly 71 zemí. Česká kancelář díky českým dárcům financovala loni pomoc v 11 zemích částkou 71,1 milionu korun. Je to nejvíc v historii kanceláře. Na zahraniční mise se vypravilo 35 spolupracovníků z ČR i SR, nejčastěji směřovali do projektů v Jižním Súdánu, Iráku, Libanonu a Afghánistánu, uvedl při představování výroční zprávy za rok 2016 ředitel české kanceláře Pavel Gruber.
Vyzdvihl rostoucí zájem českých a slovenských lékařů i dalších zdravotnických i nezdravotnických pracovníků o účast na misích i nárůst příspěvků od veřejnosti, loni se tak obešla kancelář zcela bez vládních grantů, veškeré její projekty financovali soukromí dárci.
Česká kancelář vyhlásila loni v červenci také krizovou sbírku na pomoc Nigérii. Do letošního května, kdy byla uzavřena, do ní Češi přispěli 3,078 milionu korun. „Nigérie je pro nás jednou z priorit. Severovýchod země postihla vážná humanitární krize, kdy v důsledku ozbrojených střetů musely utéct z domova miliony lidí. Ztratili přístup ke zdrojům obživy a ke zdravotní péči. Naše týmy zůstávají a přes bezpečnostní rizika a nezájem většiny světa pomáhají. Proto si tolik ceníme toho, že čeští dárci přispěli tak vysokou částkou,“ uvedl ředitel.
Přínos misí nejen pro obyvatelstvo, ale i pro účastníky
„Letos jsem se vrátil ze své první mise, za šest měsíců jsem nasbíral nejméně tolik zkušeností, jako za předchozích 20 let v praxi. S některými onemocněními a terapeutickými postupy jsem se setkal poprvé v životě,“ shrnul své dojmy z mise v Agoku, který leží na pomezí mezi Súdánem a Jižním Súdánem, farmaceut a bývalý prezident České lékárnické komory PharmDr. Stanislav Havlíček. „Na misích nepracujeme v ideálních podmínkách ani v prostředí, které známe z domova, přesto odvádíme maximum. Kromě vděčnosti místních lidí jsme pak někdy svědky i toho, čemu sám pro sebe říkám zázrak uzdravení. Příkladem je narození zdravé holčičky z mimoděložního těhotenství,“ dodal.
Lékaři bez hranic se zapojili do boje s ebolou
Loňský rok přinesl podle Grubera také dobré zprávy, jako byl konec epidemie eboly v západní Africe. V dosud největší epidemii krvácivé horečky se nakazilo 29.000 lidí, z nich přes 11.000 zemřelo. Lékaři bez hranic ošetřovali pacienty, stavěli centra pro léčbu eboly, poskytovali nemocným psychologickou pomoc, zajišťovali psychologickou pomoc, osvětu, podíleli se na prevenci. Česká kancelář uspořádala od září 2014 do dubna 2015 sbírku na pomoc zemím postiženým ebolou, misí se zúčastnili také lidé z ČR.
Lékaři bez hranic bojují proti TBC
Lékaři bez hranic jsou jedním z největších nevládních poskytovatelů zdravotní péče pro pacienty s TBC, pomáhají je léčit ve 24 zemích.
Velké zkušenosti s léčbou TBC má plicní lékařka MUDr. Veronika Polcová, která byla na misích s Lékaři bez hranic v Ugandě, Papui-Nové Guinei, Kambodži a naposledy ve Svazijsku, kde byla epidemie rezistentní tuberkulózy s koinfekcí HIV. Rezistentní typy MDR-TB a XDR-TB se mnohem obtížněji léčí. Léčba je dlouhá, úspěšná jen v 50 procentech případů a spojená s nežádoucími následky, například trvalou hluchotou. „Léčbu znesnadňuje kromě délky a obtížnosti j její nákladnost – v mnoha zemích je prakticky nedostupná,“ řekla lékařka.
Před čtyřmi lety se na trhu objevily nové léky na TBC bedaquilin a delamanid. Těmito novými léky ale mohli zdravotníci léčit zatím jen zhruba 4 800 lidí s rezistentní formou TBC. To je méně než pět procent těch, kteří by léčbu potřebovali. Lékaři bez hranic proto apelují na to, aby přístup k bedaquilinu a delamanidu se podstatně rozšířil. V současné době je limitován hned z několika důvodů – jedním z nich je fakt, že je jejich výrobci neregistrovali v řadě zemí, kde je TBC nejvíc rozšířena. Dalším problémem je jejich vysoká cena.
Tématem loňských kampaní byly opomíjené nemoci
Přestože TBC, viscerální leishmanióza, ebola nebo spavá nemoc postihují každoročně miliony lidí, nevyvolávají zájem veřejnosti ani farmaceutických společností. Trpí jimi totiž především lidé v chudších zemích, kteří nejsou pro farmaceutický průmysl zajímaví, nejsou pro ně zdrojem závratných zisků. Lékaři bez hranic vyvíjejí na farmaceutické firmy tlak, aby do vývoje léků na tyto nemoci investovaly a aby léky poskytovaly za přiměřené ceny.
„V uplynulém roce se pomocí kampaní a soustředěného tlaku podařilo přimět dvě farmaceutické firmy, GSK a Pfizer, aby snížily cenu pneumokokové vakcíny na úroveň, která je pro řadu chudších zemí dostupná,“ vyzdvihl jeden z úspěchů Gruber. Dalším úspěchem byl podíl Lékařů bez hranic na jedné z největších očkovacích kampaní v západní Africe, během níž společné české a slovenské týmy naočkovaly za necelé dva týdny 700.000 lidí. Pomohly tak zastavit hrozící epidemii žluté zimnice v D. R. Kongo.
Společně s dalšími šesti organizacemi založili Lékaři bez hranic v roce 2003 „Iniciativu za léky proti opomíjeným nemocem“, která nové léky vyvíjí. Lékaři bez hranic pomáhají financovat klinické testy. „Problém je, že farmaceutický průmysl nezveřejňuje, kolik stojí vývoj jednotlivých léků, a proto je obtížné odhadnout, kdy je zisk ještě férový. Existují případy, kdy prodejní cena jedné pilulky převyšuje její výrobní cenu tisíckrát. Tvorba cen také je netransparentní a stává se, že země západní Evropy platí za lék méně než chudší státy subsaharské Afriky,“ popsal Gruber.
Lékaři bez hranic v rámci Iniciativy za léky proti opomíjeným nemocem pomáhají financovat vývoj nových léků. Na misích také ověřují nové terapeutické postupy. Testují u již užívaných léků kratší schéma podávání, které ještě je účinné, a přitom levnější, takže pro chudší země dostupnější. Učí místní personál, jak správně léky používat, ale i například to, jak správně vyplnit při takovém testování klinický protokol.
Zdroj: MT