Zájemců o mise Lékařů bez hranic přibývá

Zhruba polovina byli lékaři, farmaceuti, sestry, porodní asistentky, laboratorní technici, psychologové, polovina pak jiné profese, protože pro úspěch mise je důležité například i to, aby bylo zajištěné zásobování potravinami, čistou vodou a bezpečné zpracování odpadu. Mnozí ze spolupracovníků vyjíždějí opakovaně. Na interaktivní výstavě „Polní nemocnice Lékařů bez hranic“ se veřejnost mohla seznámit s činností této mezinárodní humanitární a zdravotnické organizace. O náboru lékařů jsme hovořili s ředitelem české kanceláře Pavlem Gruberem.

Jaký je zájem mezi lékaři o práci pro Lékaře bez hranic?

Zájem narůstá. Když budu úplně upřímný, tak jsme čekali nárůst trošku větší, ale každý rok nám přibývá zájemců, kteří se hlásí, přibývá lidí, kteří jezdí na mise. Pamatuji si, že když jsem s Lékaři bez hranic začínal, tak jsme standardně mívali v jednu chvíli na misích mezi osmi a 13 spolupracovníky, dnes je jich většinou kolem 20.

Jak se o vás lékaři dozvědí? ?

Snažíme se je oslovovat prostřednictvím pracovních veletrhů, lékařských kongresů, specializovaných periodik. To jsou naše hlavní nástroje, kterými se snažíme rozšiřovat povědomí v lékařské komunitě. Při příležitosti desetiletého výročí české pobočky naši spolupracovníci v krátkých videích zavzpomínali na své zkušenosti z misí. Více informací je na www.msf.cz/10let.

Jaké je poslání Lékařů bez hranic? ?

Organizace má dvě poslání. Tím známějším je poskytování zdravotní péče všude tam, kde je nedostupná, tím druhým přinášení svědectví o situaci lidí v nouzi. Zasahovali jsme ve válečných oblastech, například v Afghánistánu, Jižním Súdánu, Jemenu, Iráku či Sýrii, v místech postižených přírodní katastrofou, například na Haiti, v Nepálu či na Filipínách. A spolupracovníci vyslaní českou kanceláří pomáhali zvládat také dosud největší epidemii eboly v západní Africe.

Veřejnosti se představujete v kampaních zaměřených na různá témata, letos například na tzv. opomíjené nemoci. Jsou kampaně také lákadlem, které k vám přivede další lékaře? ?

Téma je lákadlem k zapojení v tom smyslu, že pro řadu lékařů, a oni to i sami přiznávají, je účast na misi profesně nesmírně obohacující. Oni často mluví o tom, a to by lépe popsali sami lékaři, že je to návrat ke kořenům medicíny, návrat k tomu, kdy pacienta lékař diagnostikuje rukama a léčí ho tím, co má. Není to tak, že na každou oblast má specializaci, laboratoř, podporu, ale léčí na misích tak, jak se léčilo dřív. Určitě zajímavé je i to, že se řada lékařů dostane k nemocem a zraněním, které by v ČR nikdy neviděli, ať jsou to střelná poranění nebo různé tropické nemoci. Takže věříme, že je to pro ně profesní obohacení. A ve finále zase oni mohou obohatit o získané zkušenosti svoji nemocnici, která je na misi uvolní.

Můžete blíže popsat, co lidé viděli na výstavě Polní nemocnice Lékařů bez hranic? ?

Výstavu jsme uspořádali loni v květnu v Praze a letos v dubnu v Bratislavě a v květnu v Brně, abychom přiblížili naši práci v terénu veřejnosti, včetně lékařské. Návštěvníci se dozvěděli, jak chirurgové operují ve válkách, co chrání nemocnice před útoky, nebo proč mají některé podvyživené děti nafouklá břicha. Jednotlivé expozice tvořily různé stany a stanoviště: polní chirurgická jednotka, izolační jednotka pro léčbu cholery, centrum pro léčbu podvýživy, dočasné přístřeší pro lidi na útěku či stanoviště pro distribuci pitné vody. Výstava názorně ukázala, co se děje při vypuknutí epidemie nakažlivé choroby, válečného konfliktu nebo přírodní katastrofy. Lidé také mohli ochutnat terapeutickou pastu k léčbě dětské podvýživy či roztok na léčbu cholery. Více informací na www.polninemocnice.cz.

Zdroj: MT