Přeskočit na obsah

Proč ketamin léčí depresi. Studie naznačuje možnost bezpečnější terapii

Ketamin je v hledáčku pozornost psychiatrů, neboť se v mnoha studiích prokázalo, že dokáže rychle stabilizovat pacienty s těžkými depresemi. Ketamin však má zároveň psychedelické účinky (halucinace) a může rovněž zhoršovat paměť i další mozkové funkce. Zatím také není jasné, jak by lidé snášeli dlouhodobé podávání ketaminu. Vědci proto hledají látku, která by dokázala bezpečně napodobit jeho antidepresivní efekt bez nežádoucích účinků.

Nová studie, provedená na Peter O'Donnell Jr. Brain Institute v texaském Dallasu a publikovaná v Nature, umožnila nalézt odpověď na otázku: na jaké proteiny v mozku ketamin cílí, aby bylo dosaženo žádoucího účinku? Vědci zjistili, že ketamin blokuje receptory N-methyl-D-asparagové kyseliny (NMDA), čímž iniciuje antidepresivní účinek. Jeho trvání pak umožňuje metabolit ketaminu.

„Protože NMDA receptor na rozdíl od ostatních klasických antidepresiv nefunguje na bázi serotoninu, otvírá se tak cesta k vývoji nových léků,“ uvedla k tomu doktorka Lisa Monteggia, profesorka neurověd na O'Donnell Brain Institute při U.T. Southwestern Medical Center's.

Blokování receptoru rovněž způsobuje mnohé halucinogenní projevy, které jsou součástí odpovědi na ketamin. Tato látka, používaná po mnoho desetiletí jako anestetikum – bývá pokoutně používána jako rekreační droga, která pozměňuje vnímání a poškozuje koordinaci pohybů.

Avšak při užití pod lékařským dozorem může ketamin představovat rychlou a účinnou pomoc pro pacienty s těžkými depresemi nebo suicidálními sklony. Ketamin pacienty stabilizuje v rozmezí pouhých několika hodin. Ve srovnání s ním většina antidepresiv začíná zabírat až po několika týdnech – pokud ovšem vůbec zaberou. Podle starší studie z U.T. Southwestern se až u třetiny pacientů s depresí neprojeví žádná odpověď na medikaci a kolem 40 % pacientů přestane antidperesiva brát do tří měsíců od zahájení medikace.

Zdroj: Suzuki K, et al. Effects of a ketamine metabolite on synaptic NMDAR function. Nature, 2017; 546 (7659): E1 DOI: 10.1038/nature22084

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené