Kdo hospodaří s nulovou marží?
Jsem soukromník. Přesněji řečeno podílník právnické osoby, která provozuje zdravotnické zařízení (lékárnu) a je poskytovatelem zdravotnických služeb. V lékárně pracuji 15 let. Za tu dobu se vystřídalo několik ministrů zdravotnictví, ale regulace cen a úhrad léků a regulace maximální obchodní přirážky na léky platí po celou dobu stejně pro nemocniční lékárny, jako pro veřejné lékárny.
Lékárny v nemocnicích zásobují léky především svou nemocnici. Ale na rozdíl od poloviny zemí EU jsou lékárny v nemocnicích v České republice provozovány jako tzv. otevřené. Tedy i s výdejem léků na recept pro veřejnost. Dle veřejně dostupných statistik realizují „ústavní lékárny“ v průměru kolem 60 tis. receptu ročně. Hodnota průměrného receptu se v nich pohybuje od 1 000 až po 4 000 Kč. Naproti tomu průměrná veřejná lékárna realizuje 25 tis. Rp ročně s průměrnou hodnotou kolem 500 Kč (u lékáren v menších obcích je průměrný počet i průměrná hodnota receptu ještě o cca 20-30 % nižší). Rozdíl v tom, jaký objem marže mohou generovat nemocniční lékárny proti těm veřejným, je zřejmý.
Jsem soukromník, a tak si např. u léku Tritace 2,5mg mohu vybrat, zda marže lékárny z výdeje jednoho balení bude 2,50 Kč nebo maximálních 3,52 Kč. Mohu si zvolit i zápornou marži, abych se vyrovnal výši doplatku např. na lék Betaloc, který na svých stránkách zveřejňuje jedna pražská nemocniční lékárna. Jako soukromník můžu. Ale také bych rád dal adekvátní plat vysokoškolským vzdělaným magistrům v lékárně (aby neodešli dělat skladníky do Amazonu s nástupním platem 27 tis. Kč s perspektivou růstu a menší zodpovědností). Rád bych zaměstnal tolik odborného personálu, aby se bez stresu mohl věnovat pacientům. Rád bych také zaplatil nájem, energie, pojištění, uklízečku apod. Rád bych, aby na plat zůstalo i pro mě. Jsem soukromník. A ono se ukazuje, že regulovaná přirážka vypočtená z regulovaných a neustále klesajících cen léčiv přestává pokrývat provozní náklady lékáren. Jako soukromník se současnou marží bohužel již nevystačím, a proto úvahám o údajné nulové marži vůbec nerozumím. Fungují snad nemocniční lékárny jako ekonomický zázrak?
Jsem soukromník, mohu se domluvit na podmínkách nákupu. Mohu vyjednávat o nákupních cenách. „Pane lékárníku, udělejte obrat podle našich tabulek a my Vám bonus, exkluzivně pro Vás, dáme.“ Do tabulky se většinou nehodím. Protože s léky nekšeftuji (rozuměj, neprodávám exportérům po stovkách kusů), ale vydávám pacientům podle preskripce místních lékařů, nacházím se v kategorii lékáren bez nároku na bonus. Bonusy jsou zkrátka jen pro některé lékárny – především řetězce a nemocniční lékárny. Nemocniční lékárny? To jsou ty, které údajně hospodaří s nulovou marží? Tak proto některé nemocniční lékárny nepotřebují využívat plnou marži. Získávají totiž ohromné bonusy, a to nejen na léky na předpis, ale i na žádanky a na zdravotnické prostředky v řádech jednotek až desítek miliard korun ročně. A není náhodou součet výší marže a bonusu překročením cenové regulace? Když se bonus šikovně označí tak, aby nebyl spojen s konkrétním léčivým přípravkem, tak nikoliv. Jsme v České republice, naučili jsme se, že obcházení zákona není jeho porušení.
Obcházení zákona je vlastně výhoda. Kdo nevyužije celou obchodní přirážku je „levnou“ lékárnou pro pacienta, má menší doplatek. A tak paradoxně „levná“ lékárna s bonusy od výrobce, má vyšší zisk než „drahá“ lékárna odkázaná pouze na regulovanou obchodní přirážku. Je smutnou pravdou, že právě tímto obcházením zákona a pokřiveným trhem v důsledku bonusů jsou likvidovány soukromé lékárny. I ty na venkově. V místech, kam řetězce charitu dělat nepůjdou. V místech, kde nemocnice zakládá s velkou slávou výdejny po ukončení provozu původní lékárny, aby druhým dechem dodala, že provoz takovéto výdejny je třeba dotovat.
Jsem soukromník a chci po státu, aby dbal na dodržování zákonů, které vytvořil. Kdo zákon dodržuje, ten na to nesmí doplácet. Je možné, že i nemocniční lékárna, jejíž provozovatel dodržuje pravidla soutěže, se dostává do určité nevýhody. Na rozdíl od soukromé lékárny jí ovšem z jakékoli bryndy pomůže zřizovatel – stát, kraj či město. Jako soukromník, žádnou dotaci na stavební úpravy, na přístrojové vybavení, na neustálé upgradování softwarových systémů v důsledku dalších a dalších povinností či na jakoukoli jinou investici, od státu nebo kraje nedostanu.
A to ani nezmiňuji diskriminaci, které jsou nejmenší lékárny vystaveny i tím, že jim výrobce některé léky ani nedodá, ale zašle je právě jen do protěžované nemocniční lékárny. Moji pacienti však svoje léky, ve svém městě, potřebují a chtějí za stejných podmínek (výše doplatku) jako ve velkých nemocničních lékárnách. Řešením, které toto zajistí, jsou státem garantované stejné doplatky na léky ve všech lékárnách, odměňování lékáren nezávislé na ceně léku a zajištění dostupnosti léků pro pacienty v jakékoliv lékárně.
PharmDr. Martin Kopecký, Ph.D.
Lékárna Zdraví Zábřeh
Zdroj: MT