Na Karlově vzniká silné pediatricko-metabolické centrum
Funkci převzal po profesoru MUDr. Jiřím Zemanovi, DrSc., který na klinice pracuje dál. S novým i emeritním přednostou MT při příležitosti této změny hovořil.
Pane docente Honzíku, na klinice pracujete už řadu let, hodláte jako nový přednosta něco měnit, nebo budete pokračovat v dosavadním směřování kliniky?
Priority kliniky zůstanou stejné, široká pediatrie spolu s problematikou dědičných metabolických poruch, dětské revmatologie, pediatrické intenzivní péče a péče o rizikové novorozence. Koncept se nemění, mým cílem je vytvořit ze dvou sloučených pracovišť, Ústavu dědičných metabolických poruch a Kliniky dětského a dorostového lékařství, silné klinicko-pedagogicko-výzkumné centrum, které bude na úrovni velkých evropských pediatricko-metabolických klinik. Tím ale nechci opomenout obory mimo metabolickou medicínu, jako jsou kromě výše zmíněných dětská gastroenterologie, nefrologie a pneumologie, které zde mají dlouhou historii.
V čem je výhodné, když jsou všechny tyto obory úzce propojeny a v zájmu péče o dětské pacienty spolupracují?
Čím větší bude klinika, momentálně má více než 350 zaměstnanců, tím větší budeme mít možnosti stran diagnostiky, terapeutických možností a intervencí, což povede k dalšímu rozvoji jednotlivých oborů a specializací. Ústav dědičných metabolických poruch, s kterým jsme se sloučili, bude i nadále zajišťovat expertizu v problematice metabolických poruch v dětském věku, ale i v dospělosti.
Dá se říct, že tímto sloučením se dostáváte na žebříčku prvním centrem v ČR?
Ve skutečnosti jsme centrem v problematice diagnostiky a terapie dědičných metabolických poruch už byli, a to zejména díky úzké spolupráci obou emeritních přednostů, profesora Zemana a profesora Kožicha, a jejich předchůdců. Ústav dědičných metabolických poruch zajišťoval vysoce specializovanou péči o pacienty s metabolickými poruchami, a to včetně výzkumné části, která má na kontě několik vysoce ceněných publikací. Jsem rád, že zástupcem pro vědu a výzkum se stal světově uznávaný odborník profesor Kmoch. Nerad bych opomenul také obory, které byly již dříve rozvíjeny na klinice, například dětská revmatologie pod vedením profesorky Doležalové.
Pane profesore Zemane, zůstáváte na klinice jako lékař. Byl jste před deseti lety u zavádění řízené hypotermie. Vzpomeňte na dřívější doby, jak se zlepšila úspěšnost péče?
Jsem pediatr s hodně šedivými vlasy, takže začnu historií. Budova naší kliniky na Karlově byla pro děti z Prahy otevřena v roce 1901. Byla to doba, kdy úmrtnost dětí v Praze byla cca 17 procent. To znamená, že 17 dětí z každých 100 narozených zemřelo již v časném dětském věku. Když jsem jako černovlasý mladík na kliniku nastoupil, byla již dětská úmrtnost šestkrát nižší, tedy cca tříprocentní. Ale v současné době již novorozenecká úmrtnost v ČR klesla pod 2,5 promile. To se zatím podařilo jen v několika zemích, a česká pediatrie tak patří mezi nejúspěšnější medicínské obory. Metoda řízené hypotermie je léčebný postup, jenž významně zvyšuje šanci na kvalitní život i dětem, které se narodily s těžkou poporodní asfyxií, a tedy vyžadují speciální péči na jednotkách intenzivní a resuscitační péče. Dalším příkladem využití moderních metod v léčbě na naší klinice je extrakorporální membránová oxygenace (ECMO), která změnila téměř stoprocentní prediktivní úmrtnost těžce nemocných dětí. Pomocí ECMO lze zachránit více než 75 procent dětí s náhlým nebo rychle progredujícím plicním nebo srdečním selháním.
Zdroj: MT