Kritizovat eRecept neznamená sabotovat eHealth

Zbytečně, jak se vloni ukázalo, protože se do té obří investice „nevešly“ licence k užívání. Kromě toho (a znovu bez licencí) SÚKL vynaložil stamiliony na sběr dat z lékáren, jakkoli tato agenda vůbec nebyla zákonem upravena. Česká lékárnická komora tehdy opakovaně vystupovala proti extenzivnímu výkladu zákona a opakovaně upozorňovala na to, že tvrzení ředitele SÚKL o vytváření lékového záznamu pacienta a tím i zlepšení péče jsou jenom prázdnými frázemi. Nakonec SÚKL lékárny k předávání dat dotlačil. Kontrolní a sankční pravomoci vůči provozovatelům lékáren jsou dostatečným argumentem a zastání před soudy trvá neúměrně dlouho na to, aby jednotlivec odolal nenasytnému úřednímu molochu. Ani přes obrovskou investici ale nemá žádný z obyvatel České republiky na SÚKL slibovaný lékový záznam a ze všech dalších vylepšení zůstala pachuť bezmoci proti úřední zvůli a v lékárnách speciální router, na který se práší.

Další (zatím) desítky milionů totiž vynaložil SÚKL na zajištění nového technického řešení, tentokrát bez routeru. To staré se kvůli užívání softwaru bez licence zhroutilo jako domeček z karet. Nu, každého zlomit nelze.

Jsme o deset let dál a od 1. 1. 2018 má být povinné elektronické předepisování léků, které ještě nikdy za tu dobu nefungovalo úplně bez provozních problémů. Nejde zase o tak velkou změnu, ani nové řešení totiž nepřináší nic navíc, kromě investic, provozních problémů a zdržení výdeje. Jde pouze o prostinké převedení papírového receptu na jedničky a nuly. Nic navíc. Ani lékový záznam, ani sdílení dat mezi zdravotníky, ani kontrola zdvojené medikace, dokonce se neuspoří ani papír. Ale slibů je kolem toho hodně, stejně jako neřešených hrozeb při výpadku systému.

Na nedostatky zákona, který povinnost zavádí za necelé tři měsíce, lékárníci dlouhodobě upozorňují. Zákon například ani nenaznačuje, jak bude probíhat výdej, když nepůjde internet, elektřina nebo jen spojení s úložištěm. Nestává se to každému ani každý den, ale stává se to. Podle představy úředníků (alespoň těch, kteří předložili návrh vyhlášky) by v takovém případě lékárník telefonoval na SÚKL, NĚJAK by se identifikoval, NĚJAK by identifikoval pacienta a NĚKDO by mu do telefonu nadiktoval, co má pacient předepsáno. Vnímáte tu absurditu? Lékový záznam pacientů na SÚKL neexistuje, ani pro něj není v zákoně žádné zmocnění, lékaři ani lékárníci nemají kde zjistit, jaké léky pacient užívá, ale NĚKDO na úřadě by si systémem surfoval na telefonické vyžádání.

Mimochodem papírové recepty nezmizejí. Návykové látky (opiáty) jinak než na papír předepsat nepůjde a ostatní léky půjde za určitých podmínek také předepsat na papír. K definici podmínek pro papírový recept bude ve vyhlášce, která byla ještě 101 dní před zavedením povinného eReceptu pouze ve stadiu neveřejného návrhu, celý soubor výjimek.

Kromě výjimek byla v návrhu vyhlášky i nová povinnost lékárníka převádět papírový recept do elektronické podoby. Digitalizace receptů se tomu říká. Takovou povinnost musím jako lékárník odmítnout. Nikoli elektronizaci zdravotnictví ani funkční a užitečné elektronické recepty. Odmítám špatně připravený zákon, odmítám předraženou realizaci úložiště se všemi funkcemi bez podpory zákona i fušerství při snaze nařídit lékárníkům zbytečnou práci písařů místo využívání jejich odborného potenciálu.

Navíc by ta práce byla zbytečná i v případě, že ji bude vykonávat brigádník se základním vzděláním a znalostí obsluhy klávesnice. Digitalizace papírového receptu totiž nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Informace o vydaných léčivých přípravcích získává SÚKL na základě povinného hlášení.

Tolik k praktickému významu. Je tu ale i jeden občanský, mnohem důležitější. Takový návrh totiž nepřípustně překračuje zákon, který o digitalizaci neříká nic, ani v legislativním procesu tato možnost nebyla nikdy zamýšlena, a dokonce ani zmiňována. Digitalizaci je nutné zcela odmítnout nejen proto, že jde o zákonem nepředpokládané řešení. Je to také řešení, které je zbytečné, neúměrně by zatížilo pacienta, vydávajícího farmaceuta a provozovatele lékárny a využívalo by centrální úložiště k jinému účelu (znovu), než ke kterému bylo zřízeno.

Jsem rád, že s takovým nesouhlasem uspěla Česká lékárnická komora v připomínkovém řízení k vyhlášce, a je mi smutno, že někteří zákonodárci a následně mnohá dosud seriózní média podlehla ústavní (od slova ústav, nikoli ústava) rétorice úředníků SÚKL a ministerstva zdravotnictví, když označují lékárníky a jejich komoru za odmítače pokroku a elektronizace jenom proto, že nesouhlasí se se zákonem neslučitelnými výmysly, které jen potvrzují, že představa státní správy o elektronizaci a jejím využití je vzdálena reálným potřebám občanů včetně zdravotníků a pacientů. A pokud tvrdí, že by si digitalizace papírového receptu vyžádala jedno kliknutí, vůbec se nedivím, že trvale nedoceňují hodnotu práce lékárníků.

Zdroj: MT