Dostane se skórovací systém pro sepsi do všech nemocnic?

Pro sledování možného nástupu sepse a prevenci komplikací začala podle zahraničních vzorů Klinika infekčních nemocí 1. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice používat skórovací systém. Rozšířit by se měl i do celé nemocnice. O skórovacím systému i o problematice infekčního lékařství jsme hovořili s profesorem MUDr. Michalem Holubem, Ph.D.

• Jak se dostane skórovací systém pro sepsi do ostatních nemocnic a jak by se dal rozšířit, aby se užíval všeobecně?

My jsme informace o systému zatím šířili cestou naší odbornosti a prezentovali jsme je letos v červnu na Slovensko‑českém kongresu o infekčních chorobách v Bratislavě. Vrchní sestra naší kliniky má připravenou publikaci pro odborné časopisy, a protože se účastní také akreditací, šíří se informace i cestou Spojené akreditační komise.

• Nemělo by být šíření řízeno centrálně, aby nezáleželo jen na dobrovolnosti pracovišť?

Předpokládám, že šíření by muselo jít z jiné sféry než od nás, aby se tabulka stala povinnou součástí dokumentace. Její využívání klade velké nároky na zdravotnický personál, především sestry. Takový projekt nelze spustit z lokální úrovně. Skórovací systém můžeme představovat na odborných kongresech a v oborném tisku, ale jeho implementace v jiných zdravotnických zařízeních nám nepřísluší. Například ve Švédsku to bylo zaváděno na regionální úrovni, v Británii dokonce na národní úrovni. U nás by to muselo ministerstvo zdravotnictví zařadit do standardů péče.

• Zmínil jste na tiskové konferenci, že obor infekčního lékařství je na ústupu. V čem je tento obor prospěšný pro celou nemocnici?

Nemocnicím určitě může velmi pomáhat v antibiotické léčbě a dobré diagnostice. Musím říci, že jsme velmi rádi, že můžeme působit v Ústřední vojenské nemocnici, která nám dala skvělé zázemí, a třeba to, co děláme pro pacienty se stafylokokovou sepsí, bychom jinak zaváděli s velkými obtížemi. V českých nemocnicích klesá počet infekčních lůžek a počet infekčních pracovišť. Spíše by nám tedy šlo o to, aby infektolog byl v nemocnici jako konziliář, aby pacienta viděl, vybral léčbu, jak to je běžné v anglicky mluvících zemích a ve Skandinávii. My jsme na to vyškoleni, ale nejsme zdaleka všude a je nás relativně málo.

• Proč je podle vašeho názoru infekční lékařství na ústupu?

Obor byl koncipován původně tak, že byla řada lůžkových oddělení a péče se koncentrovala do nich. Jak klesá počet hospitalizovaných a v nemocnicích je více akutní péče pro těžké pacienty, infekční oddělení v charakteru, jak fungovala před třiceti lety, měla problém mít dostatek pacientů, proto zanikala. Na druhou stranu cesta v systému evropském a severoamerickém je taková, že odborník na infekční lékařství působí v nemocnici, která nemá lůžkové infekční oddělení, jako konziliář. Účastní se práce v antibiotických střediscích, chodí na konzilia, dělá diferenciální diagnostiku horečnatých pacientů, hlídá správný výběr antibiotik, účastní se práce v týmu pro kontrolu nemocničních infekcí. Ale bohužel naše odbornost je vázána na lůžka a infektolog výjimečně působí pouze jako konziliář. Naopak v anglicky mluvících zemích je to běžné, tam spíše lůžka nemají.

• Jak by tedy měl model v ČR vypadat?

Pokud bych mohl něco doporučit, líbí se mi skandinávská cesta, kde je kombinace obojího. To znamená, kde jsou lůžková oddělení, jsou pacienti na nich a infektologové poskytují konzultační činnost. Kde lůžková oddělení nejsou, infektolog je bez lůžek, chodí po nemocnici a poskytuje konzilia, ať už jde o diagnostiku, či radu kolegům, jak postupovat v diagnostickém procesu a při výběru antibiotik.

• Při příležitosti Světového dne sepse 13. září jste informovali o nebezpečí sepse. Proč je tak důležité, aby pacienti i zdravotníci o tomto nebezpečí věděli?

Výsledky léčby sepse nejsou optimální. Světové statistiky ukazují, že přežití sepse se pohybuje v rozmezí 80 až 50 procent. Padesátiprocentní riziko úmrtí je vysoké číslo a existuje, přestože máme intenzivní péči a skvělé vybavení. U pacienta pana Dundra se sepse opakovaly, on už ví, jak na počínající příznaky reagovat. Nedostane se až do stavu, kdy by musel být na JIP nebo ARO, kde se už bojuje o život a riziko, že pacient zemře, je vysoké. Proto jsme se v našich projektech soustředili na samotný počátek, aby se stav včas zachytil.

• S tímto přístupem tedy souvisí i vytvoření skórovacího dotazníku, který používají sestry?

Ano, jde o to, ať už z pohledu sestry, záchranáře, nebo lékaře na centrálním příjmu, včas zachytit stavy, kde jde o tzv. šedou zónu. Když je to očividně jasný stav, tak lékaři, sestry jsou trénovaní a poznají to. Ale pak je něco, kde vám to může uniknout, a tam právě skórovací systémy, nebo i laboratorní ukazatele nám mohou velmi pomoci.

K VĚCI…

Z webu Česko‑Slovenského fóra pro sepsi

• Těžká sepse se vyvíjí ze sepse a je spojena se selháním jednoho či více orgánů.

• Nejpravděpodobněji se sepse vyvine u lidí, kteří jsou hospitalizováni se závažným onemocněním, zvláště pak velmi mladí či velmi staří pacienti, anebo v souvislosti s poraněními jako popálení, autonehody, a také v případech nádorového onemocnění či zápalu plic.

• Příznaky sepse mohou být různé, patří mezi ně horečka, zrychlený puls, změna počtu bílých krvinek, dýchací obtíže. Mezi viditelné příznaky patří snížená pozornost, zmatenost, třes, zimomřivost, nevolnost, zvracení a průjem. Tyto příznaky se mohou objevovat i u jiných onemocnění, což ztěžuje diagnostiku sepse. Navíc není jednoznačný laboratorní ukazatel nebo test, který by spolehlivě sepsi diagnostikoval.

• Sepsí může být zasažen kdokoli, nejčastěji se objeví u pacientů po úrazu, se zápalem plic, popáleninami, nádorovým onemocněním nebo u těch, kteří podstoupili operaci. Častěji se vyskytuje u starších lidí a vysoce rizikových skupin, jako jsou pacienti s rakovinou či HIV.

• Roční výskyt těžké sepse představuje podle dostupných údajů přibližně tři případy na 1 000 obyvatel – celosvětově je to přes 18 milionů případů za rok. To je každý rok tolik jako celá populace Dánska, Finska, Irska a Norska dohromady.

• Počet případů těžké sepse roste každoročně o 1,5 procenta. Ve vyspělých zemích je jednou z příčin stárnutí populace, protože výskyt stoupá s věkem. Také přibývá lidí s poruchou imunity, klesá citlivost bakterií na antibiotika a stoupají počty lidí s AIDS.

• Na sepsi umírá denně na celém světě přibližně 1 400 lidí, což znamená asi 135 000 Evropanů a 215 000 Američanů ročně. Počet úmrtí na sepsi je srovnatelný s počtem úmrtí na karcinom plic, tlustého střeva a prsu dohromady, a to v Evropě i USA.

• Náklady spojené s léčbou septických pacientů činí ročně 7,6 miliardy eur v Evropě a 17,4 miliardy eur v USA. Je to téměř 40 procent celkových výdajů jednotek intenzivní péče.

Zdroj: MT