Přibývá studií o významu časné paliativní péče
V rámci letošního Sympozia paliativní a podpůrné péče, které se konalo 27. a 28. října v kalifornském San Diegu, byla prezentována řada studií zabývajících se medicínsko‑sociální tematikou a zkoumajících vnímání různých situací a přístupů v komunikaci s lékaři u pacientů s diagnostikovaným onkologickým onemocněním.
Rostoucí počet studií s tematikou paliativní péče dokumentuje mimo jiné i zvyšující se respekt k důstojnosti a emocím pacientů, kteří se musejí vyrovnat s mezní životní situací a třeba i existenciální volbou. Jejich závěry potvrzují důležitost otevřené komunikace mezi lékařem a pacientem ohledně konce života.
Jedna z prezentovaných studií se zaměřila na způsob komunikace mezi lékařem a pacientem. Mnoho lékařů dnes užívá PC software pro vedení zdravotnické dokumentace. Je zde však obava, že necitlivé užívání počítače při vyšetřování pacienta se zásadními obavami o vlastní zdraví může zhoršit komunikaci i vztah s ním. Prezentovány byly výsledky studie se 120 pacienty s pokročilým onkologickým onemocněním, podle nichž 72 procent pacientů preferuje lékaře komunikujícího s nimi „tváří v tvář“, bez užívání počítače ve vyšetřovně. Většina účastníků studie hodnotila totiž lékaře jednající s nimi „face to face“ jako empatičtější a profesionálnější než lékaře užívající PC při jednání s nimi. A jak doplňuje profesor Ali Haider, University of Texas, přímá interakce a vzájemná důvěra mezi lékařem a pacientem jsou pro zdraví nemocného extrémně přínosné.
„Pokud víme, jde zatím o jedinou studii srovnávající interakci na půdě ordinace mezi lékaři a pacienty s pokročilým onkologickým onemocněním s přítomností počítače v místnosti nebo bez něj. Tato studie ukazuje vnímání této problematiky pacienty, ale už ne to, jak se s otázkou používání počítačů v ordinacích vyrovnat,“ připomněl prof. Haider.
Různá očekávání lékaře a pacienta
Další studie se stovkou pacientů s akutní myeloidní leukémií (AML), kteří podstupují chemoterapii, ukazuje, že vnímání rizik léčby a pravděpodobnosti její úspěšnosti se mezi lékařem a pacientem výrazně liší. Pacienti mají tendenci přeceňovat rizika léčby stejně jako pravděpodobnost úspěšnosti terapie. Efektivní komunikace mezi lékařem a pacientem je proto zásadní, aby pacient přesně porozuměl rizikům léčby a pravděpodobnosti její úspěšnosti, a tak mohl udělat skutečně informované rozhodnutí, co se týče volby terapie.
„Právě pacienti s AML čelí velmi náročnému rozhodnutí o léčbě, které musejí udělat hned v průběhu několika málo dnů po stanovení diagnózy. Protože činí vážné rozhodnutí, musejí rozumět tomu, jaké je riziko léčby versus možnost vyléčení,“ říká jeden z autorů studie dr. Areej El‑Jawahri z Massachusetts General Hospital v Bostonu.
V rámci studie byl během tří dnů od zahájení léčby lékařům i pacientům rozdán dotazník zjišťující, jak vnímají pravděpodobnost rizika úmrtí v důsledku léčby.
O měsíc později pak dotázaní hodnotili vnímání své prognózy. Mezitím pacienti obdrželi laboratorní výsledky s informacemi o typu a pokročilosti onemocnění. Bez ohledu na to, zda pacienti podstupují intenzivní, nebo neintenzivní léčbu, si na počátku 63 procent z nich myslelo, že pravděpodobně mohou i zemřít na následky léčby, zatímco 28 procent pacientů se domnívalo, že je vysoce pravděpodobné, že zemřou. Naproti tomu 80 procent onkologů předpokládalo, že je velmi nepravděpodobné, že by pacient kvůli léčbě zemřel. O měsíc později se skoro všichni pacienti (90 procent) domnívali, že je pravděpodobné nebo velmi pravděpodobné, že se z leukémie vyléčí. Naproti tomu 74 procent onkologů mínilo, že je nepravděpodobné nebo velmi nepravděpodobné, že se jejich pacienti vyléčí. Tento rozdíl mezi vnímáním pacientů a lékařů byl nejvýraznější u pacientů podstupujících neinvazivní léčbu – 44 procent pacientů věřilo, že se velmi pravděpodobně vyléčí, zatímco nikdo z jejich onkologů si nemyslel, že by to bylo příliš pravděpodobné.
Lékaři ještě před studií hodnotili podobné otázky i u pacientů s karcinomem plic, kolorektálním karcinomem a jinými karcinomy, stejně jako později u nemocných leukémií. Mezera ve vnímání rizika léčby a vyléčení ve srovnání s lékaři nebyla u ostatních pacientů tak velká jako u nemocných s AML. To odborníci vysvětlují hlavně větší mírou úzkosti a obav, která u pacientů s AML vzniká zejména kvůli potřebě nutného rychlého rozhodnutí pro léčbu. Vědci potvrdili, že včasné zařazení paliativní péče do léčby u pacientů se solidním tumorem zvyšuje pacientovo pochopení prognózy, a nyní doufají v podobnou studii u pacientů s leukémií. „Je zřejmé, že zde existuje mezera v komunikaci mezi onkology a jejich pacienty. Potřebujeme najít způsob, jak lékařům pomoci lépe komunikovat s pacienty, obzvláště u nemocí, jako je AML, kde je stresová zátěž extrémně vysoká,“ říká dr. Areej El‑Jawahri.
Zdroj: MT