Koalice pro zdraví je platformou pro dialog
Ve správní radě Koalice zasedá profesor MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., v dozorčí radě profesor MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA. O práci Koalice pro zdraví jsme hovořili s její předsedkyní Janou Petrenko.
Letos v říjnu ministr zdravotnictví JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA, jmenoval novou pacientskou radu ministra. V čem se liší od rady založené před deseti lety ministrem Julínkem?
Nebylo tehdy těžké přesvědčit ministra Julínka, že nejrychlejší způsob, jak se dozvědět o problémech pacientů v terénu, je založit pacientskou radu. Koordinátorem byl ředitel tiskového oddělení ministerstva Tomáš Cikrt, který byl sám zakladatelem jedné pacientské organizace. Schůze se svolávaly podle potřeby, kdy buďto pacienti, nebo ministerstvo cítili potřebu komunikovat o aktuálních problémech. Schůzi vedl ministr a podle potřeby se jí účastnili také náměstci ministra nebo ředitelé odborů, kteří byli okamžitě zaúkolování řešit problémy nadnesené pacienty. Problém se ale ukázal v tom, že někteří členové tam nikdy ani nepromluvili, zatímco já jsem tam pokaždé přišla se seznamem k řešení a s mandátem zastupovat naše spolupracující organizace. Připadalo mi nesprávné, že se tam nemohou dostavit a diskutovat organizace, kterých se to týká. To jsme posléze změnili s ministrem Martinem Holcátem, MBA, Koalice se stala koordinátorem, sbírala podněty k řešení a místo stálých členů se na jednání střídali zástupci organizací, které měly do diskuse čím přispět. Pacientské organizace nejlépe znají problémy léčby své diagnózy. Zatím je těžké srovnávat, jenom snad to, že momentálně jmenovaná pacientská rada je iniciovaná a vedená zaměstnankyněmi ministerstva a předsedou je zaměstnanec Medtroniku, výrobce medicínských technologií.
A Koalice v ní není?
Ani jsem se do nové pacientské rady nehlásila, nesplňuji jeden z bodů – nejsem pacient. V Koalici jsou organizace různých diagnóz a ve výboru jsou naštěstí pro mne ti nejlepší experti ve zdravotnictví. Mám skutečně štěstí, že jsou ochotní a trpěliví mne poučovat o všem, co potřebuji v dané situaci vědět.
Pacientské organizace se kdysi mohly zúčastňovat také kategorizace léků?
Ano, dokud kategorizační komise zasedala na ministerstvu zdravotnictví. Zasazovala jsem se za účast zástupců pacientů, když se projednává jejich diagnóza. Netušila jsem, že dekret do kategorizační komise se vydává na jméno, a ne na organizaci. Předpokládala jsem, že po dohodě s předsedou kategorizační komise tam pošleme někoho z pacientské organizace. Naštěstí statut povoloval jednoho „odborného poradce“, tak jsme tam zvali vždy někoho, kdo tam seděl se mnou a měl možnost do toho mluvit. To skončilo, když se kategorizace léků přestěhovala na Státní ústav pro kontrolu léčiv.
Koalice ale dělá koordinátora pacientské rady VZP.
Trvalo mi asi deset minut přesvědčit ředitele ing. Zdeňka Kabátka, že spolupráce s pacientskými organizacemi bude vzájemně prospěšná. Je to opět na principu umožnit přístup na VZP všem organizacím, které chtějí jednat o problémech svých členů. Pro pacientskou organizaci je prakticky nemožné vyznat se ve struktuře VZP a dostat se k někomu, kdo může řešit jejich problém. Rozešleme termín schůze spolupracujícím organizacím, které pošlou podněty na řešení. Podle toho se sestaví program. Ty náměty se posílají předem, aby VZP mohla zjistit, kde a jak se problémy projevují. Na schůzi se už pak konkrétně jedná o možném řešení a neztrácí se zbytečně čas zdlouhavým vysvětlováním. Zápis z pacientské rady je pak zaslán organizacím a je na webu Koalice. Je důležité, aby tam chodili jen zástupci pacientských organizací. Nedávali jsme podepisovat prohlášení konfliktu zájmů, protože většinu těch organizací navštěvuji a znám. Výrobci, lékaři nebo jakékoli jiné zájmové skupiny mají své možnosti k jednání a nezvou k němu pacienty.
Mluví se o tom, že by pacientské organizace měly být v legislativě
To už dávno bylo na programu. JUDr. Ondřej Dostál pro nás napsal definici pacientské organizace i s důvodovou zprávou. Bylo to v zákoně o zdravotních službách, ale náměstek ministra Hegera to vyškrtnul údajně s odůvodněním, že pacientské organizace žádné služby neposkytují. Osobně jsem ten návrh zákona pak odevzdala náměstkyni JUDr. Lence Teska Arnoštové, Ph.D., když nastoupila na ministerstvo. Slíbila, že to protlačí do legislativy.
Je to tak důležité?
Samo o sobě to moc nezmění. Odborné společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně také neexistují podle legislativy, a přitom jsou garantem odbornosti při schvalování nových výkonů. Ale pokud chceme legitimizovat činnost odborných společností nebo pacientských organizací, tak tam už dávno měly být. Kromě toho jak odborné společnosti, tak Koalice se už od doby ministra Julínka podílejí na vnitřním připomínkovém řízení, ale když se změní ministr, nebo jen ředitel odboru, tak je šance, že si libovolně mění seznam k připomínkování. Doufám, že nové ministerstvo bude mít centrální rozesílání se standardním seznamem. Ne vždycky jsme schopni připomínkovat technické nebo odborné záležitosti, ale často mne v minulosti překvapilo, kolik našich připomínek ministerstvo přijalo. Kolektivní zkušenosti pacientů v pacientské organizaci jsou nedoceněným zdrojem informací. Osvícení lékaři už dávno s organizacemi spolupracují. Můžou se na neformálních setkáních v organizaci dozvědět od pacientů mnohem více než v ambulanci. A naopak, pacienti se ptají na věci, na které jim v ambulanci chybí čas anebo odvaha.
Teď nastupuje nový ministr, co od něho očekáváte?
Zažila jsem už dvanáct ministrů zdravotnictví. Myslím, že pan Adam Vojtěch má komplexnější přehled o resortu než někteří z jeho předchůdců a tu nejhorší startovací pozici ze všech. Sledovala jsem ho na mnoha diskusích a doufám, že se mu povede realizovat alespoň část toho, o čem mluví. Celá léta se tady diskutuje o potřebě systémových změn, ale pokud se o to někdo pokusil, okamžitě proti tomu většina těch, co volali po změně, protestovala. Na to, aby se mu to povedlo, bude potřebovat podporu nejenom politickou a odbornou, ale i podporu veřejnosti.
Zdroj: MT