Přeskočit na obsah

Sto let poté…

Asi žádná epidemie v písemně zaznamenaných dějinách si nevyžádala tolik obětí jako pandemie španělské chřipky v letech 1918–1920. Pohroma, která zasáhla až na nepatrné odlehlé výjimky celou zeměkouli, si vyžádala podle některých odhadů až sto milionů životů vesměs mladých lidí.



Právě sto let po vypuknutí této pandemie vychází v nakladatelství Vitalis ilustrovaná publikace známého historika lékařství Dr. med. Haralda Salfellnera, PhD, Španělská chřipka s podtitulem Příběh pandemie z roku 1918. Její autor žije od roku 1989 v Praze a kromě publikací zabývajících se kulturními dějinami lékařství, jako např. Perem i skalpelem či Ale lékařem jsem zůstal, se proslavil i monografií Franz Kafka a Praha, která byla přeložena do osmi jazyků ve více než milionovém nákladu.

Španělská chřipka se od pandemie ruské chřipky, která propukla třicet let před ní, výrazně lišila. Byla mnohem nebezpečnější nejen vzhledem k častějším recidivám, ale i kvůli častým zápalům plic, které byly spojeny s empyémy nebo plicním krvácením. Naopak se zde téměř nevyskytovaly gastrointestinální fenomény a neuralgie typické u ruské chřipky. Markantním rysem španělské chřipky byl její celkový obecně hemoragický charakter. „Náhlé a rychlé krvácení z nosu, plic, mozku, žaludku, střev nebo dělohy mohly během několika hodin za hyperpyretických teplot a rychlého poklesu krevního tlaku přivodit smrt v šoku,“ píše autor. Již tehdy se lékaři pozastavovali nad tím, že oběťmi této nemoci nejsou především staří lidé a děti, jako tomu u chřipky dříve bývalo, ale zejména mladí vojáci, čerstvě ženatí muži, kojící matky… Další zarážející okolností bylo, že na nemoc umírali lidé fyzicky zdatní, dobře živení. Navzdory řadě hypotéz však není dodnes vysvětleno, proč si tato pandemie vybírala hlavně zdravé silné jedince a staré a zesláblé často ušetřila.

Spolu s vypuknutím onemocnění v roce 1918 vyvstala i otázka prevence. Ochranné očkování tehdy ještě neexistovalo, takže o rady z přírodního léčitelství a lidového domácího lékařství rozhodně nebyla nouze. Obecně bylo doporučováno, aby se lidé šetřili, vyvarovali se přepracování, nedostatečné výživy a psychické zátěže. „K tomu všemu je třeba posilovat plíce, pokud možno hlubokým dýcháním na čerstvém vzduchu. K medikamentózní prevenci infekce je lékaři doporučován chinin: v dávkování od 0,2 g do 0,3 g třikrát denně dokáže nejenom zmírnit průběh nemoci, nýbrž i zabránit jejímu vypuknutí. Většina klinických lékařů tento názor nesdílí nebo považuje tuto otázku přinejmenším za nevyjasněnou. Přesto šplhají prodeje chininu do strmých výšin,“ píše autor. Důraz se klade na přísnou hygienu, do restauračních zařízení si lidé nosí své příbory a sklenice, člověk si má i několikrát denně vyčistit ústa, k čemuž se doporučuje hypermangan. Jeden vídeňský lékař pak svým pacientům za účelem očisty hrdla doporučuje šňupat malé množství jemně práškovité kyseliny borité. Nebývalé popularity nabývá prostředek stojící na rozhraní mezi léčitelstvím a lidovou medicínou i mezi profylaxí a terapií – alkohol. Podle zvyklostí té či oné země je pak chřipka denně zalévána rumem, grogem, svařeným vínem nebo medicinálním koňakem. V Anglii je od prosince 1918 whisky dokonce na recept. Ani tehdy ale na zázračnou sílu alkoholu neměli lékaři stejný názor. Podle tehdejšího odborníka Otto Leichtensterna postrádá užívání alkoholu jakékoli opodstatnění, a naopak v případě onemocnění může ještě vystupňovat bolesti hlavy.

Ve třiceti kapitolách knihy líčí její autor nejasný původ nemoci, průběh jednotlivých vln i klinický obraz jednotlivých zápalů plic, proti nimž byli lékaři tehdy bezmocní. Čtenář zde najde i např. vyobrazení řady „zázračných prostředků proti španělce“, dobové fotografie zvládání této katastrofy, hromadných pohřbů i řadu portrétů více či méně známých osobností, které této zákeřné nemoci podlehly. Mezi miliony umírajících byl např. i rakouský malíř Egon Schiele, francouzský básník Guillame Apollinaire, představitel českého kubismu Bohumil Kubišta nebo dědeček současného amerického prezidenta Frederick Trump. Knihu provází přes 250 vyobrazení a je první kronikou této největší zdravotní katastrofy vydanou v českém jazyce.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…