Novinky ve stratifikaci rizika u pacientů s AKS

Li et al. zjistili, že trimetylamin N-oxid (TMAO), který je produkován střevní mikroflórou, je nezávislým prediktorem velkých kardiovaskulárních příhod. Hypotézu potvrdili ve dvou nezávislých kohortách o 530 a 1683 členech. Zajímavé je, že hladina TMAO je do značné míry ovlivněna stravou a aktuální léčbou, což dává podnět k výzkumu možného terapeutického ovlivnění prognózy touto cestou.

Jakob et al. zjistili u 1002 pacientů se STEMI, že přidání údajů o hladině 3 úseků mRNA (26b-5, 660-5, and 320a) do Globálního registru akutních koronárních příhod (GRACE) významně zvětšilo plochu pod křivkou pro predikci velkých koronárních příhod. Každý z těchto kousků mRNA vypovídá o jiném patofyziologickém ději. MiR-26b-5p pravděpodobně předchází nežádoucí hypertrofii kardiomyocytů, miR-320a navozuje smrt a apoptózu kardiomyocytů a miR-660-5p byl vztažen k aktivní produkci trombocytů. Spolu tyto úseky komplexně odráží děje, probíhající při AKS.

Ve studii se 290 pacienty s akutním infarktem myokardu byla měřena délka telomer AMI v periferních krevních buňkách. Ukázalo se, že délka těchto telomer nezávisle predikuje celkovou a kardiovaskulární mortalitu. Navíc je délka těchto telomer je tkáňově specifickým biomarkerem oxidativního stresu in vivo.

Revaskularizovat jednu nebo všechny arterie?

Většina pacientů s AKS a kardiogenním šokem má aterosklerotické postižení na více úsecích koronárních arterií. Podle aktuálních guidelines je žádoucí provést kompletní revaskularizaci všech diagnostikovaných stenotických úseků, včetně asymptomatických.

Ve studii CULPRIT-SHOCK bylo 22706 pacientů randomizováno k:

• PCI symptomatického úseku (s prognózou odložené revaskularizace asymptomatických) nebo k
• PCI všech úseků.

Primárně byl sledován kompozitní parametr, složený z úmrtí nebo renálního selhání vedoucího k nutnosti dialýzy během 30 dnů po revaskularizaci, který se významně častěji vyskytoval ve skupině, která byla v první době kompletně revaskularizována (RR 0,83; 95% CI 0,71–0,96).

Největší podíl na tomto rozdílu měla mortalita ze všech příčin (RR 0,84; 95% CI 0,72–0,98; P= 0,03).

Autoři očekávali, že větší expozice kontrastní látce způsobí vyšší incidenci renálního selhání v kompletně revaskularizované skupině, ale zde statisticky významný rozdíl nebyl.

Je tedy otázkou, zda tato zjištění nepovedou ke změně guidelines.

Má oxygenoterapie u AKS smysl?

Oxygenoterapie u osob se suspektním nebo potvrzeným akutním koronárním syndromem byla po desetiletí považována za standardní součást péče, ačkoli její efekt u pacientů bez hypoxémie nebyl prokázán.

Studie DETO2X–SWEDEHEART, které se zúčastnilo 6629 se suspektním AMI a se saturací kyslíku vyšší než 90%, rozdělila své účastníky do dvou větví:

• S oxygenoterapií (6 l/min po 6–12 h, podávání otevřenou obličejovou maskou) a
• bez oxygenoterapie – pacienti dýchali normální neupravovaný vzduch.

Primárním sledovaným parametrem byla mortalita ze všech příčin, která měla po roce hodnotu 5,0% (166 z 3311) u pacientů s oxygenoterapií a 5,1% (168 z 3318) ve skupině bez oxygenoterapie (HR 0,97; 95% CI 0,79–1,21;P= 0,80). Na první pohled je patrné, že tu významný rozdíl nebyl.

Významný rozdíl nebyl ani ve frekvenci rehospitalizace ani v hladinách troponinů. Studie tedy dokázala, že oxygenoterapie za těchto podmínek pacientům nijak neprospívá, ovšem ani neškodí.

Zdroj: Crea F, Binder RK, Lüscher TF. The year in cardiology 2017: acute coronary syndromes. Eur Heart J. 2018 Jan 2. doi: 10.1093/eurheartj/ehx781. [Epub ahead of print] PubMed PMID: 29300897.

Zdroj: MT