Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pátek 21. září 2018 | Svátek má Matouš
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Hluboká mozková stimulace pomáhá parkinsonikům už 20 let

Foto: archiv MUDr. Urgošíka

Hluboká mozková stimulace pomáhá parkinsonikům už 20 let

Medical Tribune 7/2018
11.04.2018 15:40
Zdroj: MT
Autor: nam
Hluboká mozková stimulace patří mezi metody funkční stereotaktické neurochirurgie. Jde o stereotaktický minimálně invazivní výkon, při kterém lze pomocí specifického instrumentária, speciálních zobrazovacích metod a malého přístupu se submilimetrovou přesností a bez přímé zrakové kontroly zasáhnout jakýkoli bod v mozku.

O historii i budoucnosti hluboké mozkové stimulace (Deep Brain Stimulation, DBS) jsme si povídali s MUDr. Dušanem Urgošíkem, zástupcem primáře Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce, která se s Neurologickou klinikou 1. LF UK VFN v Praze podílí na společném projektu Centra pro intervenční terapii motorických poruch (iTEMPO).

Pane doktore začněme historií...

První výkony u pacientů s Parkinsonovou nemocí (PN) byly lesionelní – destruktivní. Nejčastějším zákrokem u PN byly termoléze – elektrokoagulace. Ty byly prováděny pomocí elektrod, jejichž konec se průchodem radiofrekvenčního proudu ohřál na 70–75°C. Tato teplota pak vedla ke koagulaci přilehlé mozkové tkáně v kontrolovaném malém objemu. Je to podobné, jako když hodíte bílek do horké vody. Tak se prováděly a ve vybraných případech stále provádějí řízené mini-destrukce v cílové mozkové struktuře. Elektrody nebylo možno implantovat, a provádět tak permanentní elektrostimulace. Již tehdy, hovoříme o 60. a 70. letech minulého století, se ale vědělo, že stimulace v příslušných podkorových jádrech dokáže minimalizovat patologické projevy PN. Po příchodu miniaturizace elektroniky tak byly vytvořeny podmínky pro vznik prvních implantabilních systémů (přelom 80. a 90. let).

Jak probíhá samotná operace?

Samotná operace se provádí v několika fázích. V první fázi, ta probíhá v naprosté většině v lokální anestezii, se nasadí nemocnému na hlavu stereotaktický rám a následně je nemocný vyšetřen i s rámem na magnetické rezonanci (MRI). Tím zobrazíme mozek a oblast mozkových jader, která jsou vybrána za cíl pro implantaci elektrody. Na plánovací stanici se provede přesná lokalizace cílových jader, vybere se trajektorie pro přístup k cíli – vlastně takové virtuální operace. Další fáze probíhá již na operačním sále: z malého návrtu zavedeme testovací mikroelektrody, které umožní registraci elektrické aktivity jednotlivých neuronových populací, a stejnými elektrodami i testovací stimulaci, která má za úkol vyvolat požadovaný klinický efekt. Tím vším ještě funkčně a dynamicky upřesníme místo pro zavedení trvalé intracerebrální elektrody. Pak elektrodu ukotvíme k lebce speciálním prstencem, provedeme kontrolu pozice elektrody rentgenovým vyšetřením a sejmeme rám. Při operaci musí pacient spolupracovat, při testovací stimulaci je potřeba, aby nemocný s námi mluvil a prováděl různé pohybové úkoly končetinami dle našich instrukcí. V poslední operační fázi nemocnému implantujeme samotný neurostimulátor. Tato fáze je vedena již v celkové anestezii. Vypreparuje se podkožní kapsa stimulátoru na hrudníku nebo břiše či hýždích. Tunelizační technikou se protáhnou spojovací kablíky mezi oblastí externí části elektrod na skalpu a místem kapsy stimulátoru. Elektrody a stimulátor se napojí na kablíky a tím je dokončeno sestavení celého stimulačního systému. Stimulátor se vloží do připravené kapsy, rány se scelí, a tak je dokončena internalizace celého systému. Poslední čtvrtá fáze již není operační. V této fázi je nastaven stimulátor příslušnými stimulačními parametry. Nastavení stimulátoru se provádí s odstupem několika týdnů a je v režii ošetřujících neurologů nemocného. Celý proces je veden v úzké spolupráci neurochirurga a neurologa, kteří spolu koordinují práci i na operačním sále.

Jak vidíte další vývoj této metody, případně i jiné léčby?

Léčba pomocí DBS se určitě bude ještě vyvíjet ve smyslu zdokonalování stimulačních systémů – zvětšováním počtu kontaktů, kterými můžeme stimulovat, další miniaturizací, propracovaným dálkovým ovládáním či zdokonalením režimu, v jakém stimulátor může pracovat. Například jednou z možností je, že stimulátor nebude provádět neměnnou stimulaci po celý den, ale jen v určitých okamžicích, v době skutečně potřebné pro nervovou soustavu. Takže pokrok v DBS určitě ještě nekončí, a to nejen ve smyslu rozvoje technických parametrů, ale i v šíři chorob, které budou k této léčbě indikovány. Samozřejmě do budoucna je třeba počítat i s biologickými metodami léčby.

V pražském centru jste s DBS v ČR začali, podílíte se nyní na výzkumu a vývoji?

Na vývoji stimulátorů ne, to je záležitost výrobců, ale na výzkumu ano. Máme společné centrum. V Brně a Olomouci jsou podobná centra složená z neurologie a neurochirurgie vždy z jedné nemocnice, pražské centrum je tvořené pracovišti ze dvou nemocnic. Ale stejně úzce spolupracujeme, není v tom rozdílu. Dohromady jsme vytvořili řadu společných grantů a publikovali společné články.

U léků se časem projevují vedlejší účinky. Je DBS řešením pro pacienta na celý život?

Pro indikované nemocné je řešením na celý život v tom smyslu, že nic dalšího zatím nemáme. Pokud to vezmu historicky, první lesionelní tj. destruktivní výkony byly známy už v 60.-70. letech minulého století. Relativně záhy přišel preparát, který začal nahrazovat chybějící přenašeč vzruchů v mozku dopamin jeho prekurzorem L-DOPA, a stereotaktické výkony prakticky vymizely, protože nemocní najednou byli perfektní. Později se však začaly objevovat komplikace této léčby, po delším užívání se u mnohých nemocných začala snižovat účinnost farmakoterapie, nemoc i nadále postupovala. Pak přišla DBS. Nemocní se zase zlepšili. Parkinsonovu nemoc elektrostimulací však nevyléčíme, pokračuje dál, takže pacientům přibývají další příznaky. Mnohé z těch, které jsme odstranili, zakrývaly ty původní, a ty teď vystupují do popředí. Pozitivní efekt však přetrvává, to už víme, i několik desetiletí. Nemocní s nemocí zápolí celý život, ale významně jim léčbou DBS prodlužujeme aktivní, důstojnou část života.



Copyright © 2000-2018 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky