Zamyšlení - Eutanazie – emotivní evergreen
Evergreen je definován jako „svěží hudební melodie“, která se těší všeobecné oblibě, ale také jako fenomén, který se v průběhu času stále opakuje. V případě eutanazie lze sice pochybovat o hudební melodii, ale zcela jistě se toto téma intermitentně vrací do odborných diskusí a někdy se zdá, že oblíbenější snad neexistuje. Své místo si eutanazie našla i ve veřejném prostoru, kde (nejen) novináři celkem s chutí organizují ankety, v nichž kladou lidem otázku, zda jsou pro eutanazii, nebo proti ní. Celkem pravidelně přehlédnou důležitou skutečnost, totiž že respondenti jsou většinou lidé mladí nebo středního věku, které zatím nepostihla žádná vážná choroba vedoucí k protrahovanému, možná i bolestivému závěru života. V tomto kontextu neudivuje určitá zvyšující se radikalizace názorů laické populace ve prospěch eutanazie. Ti, kteří jsou už nevyléčitelně nemocní a jejichž závěr života se blíží, si zcela pochopitelně přejí milosrdnou smrt, což podle klasické definice eutanazie znamená zemřít rychle, bez bolesti a ve spánku. Někteří o eutanazii uvažují, své přání ale většinou neartikulují a jsou vděční za lidsky účastnou péči „až do konce“. Jiní lidé, kteří třeba ani nejsou nemocní, ale byli konfrontováni s utrpením blízkého člověka, racionálně přemýšlejí pro futuro a zvažují institut dříve vysloveného přání. Ten, i když je ukotven v českém právním řádu, se zatím v praxi využívá jen skromně. Nezastírejme ale, že se k předem vyslovenému přání váže především celá řada nejrůznějších právních interpretací, které lékařům brání v jeho akceptaci.
V odborné literatuře se zcela správně uvádí, že eutanazie je souhrnný pojem pro celou řadu různých situací. Mají‑li se zklidnit emotivní diskuse odborníků, nelze začít jinak než tím, že na jejich počátku budeme vždy definovat, jakou formu eutanazie máme aktuálně na mysli: aktivní (asistovanou sebevraždu), pasivní, vyžádanou, nevyžádanou či dokonce nechtěnou. Ke kultivaci i zkvalitnění diskusí by přispěla i znalost legislativy v jiných státech. Uveďme například, že jako země, kde je asistovaná sebevražda za určitých pravidel uzákoněna, je soustavně uváděno Nizozemsko, což odporuje skutečnosti. Uvedená forma eutanazie je tam totiž dekriminalizována a tím tolerována a prakticky umožněna. O skutečném uzákonění aktivní eutanazie můžeme ale mluvit např. v Belgii. V emotivních diskusích naopak zpravidla chybí téma nezahájení nebo ukončení léčby, která je marná atd.
S ohledem na krátce nastíněnou problematiku eutanazie doporučuji náležitě prostudovat alespoň dostupnou českou odbornou literaturu. Monografie R. Ptáčka, P. Bartůňka a kol. Eutanazie pro a proti (Praha, Grada 2012) obsahuje názory českých lékařů, kteří jsou ve věci asistované sebevraždy, až na jednu výjimku, zdrženliví. Kniha právníka A. Doležala Eutanazie a rozhodnutí na konci života (Praha, Academia 2017) nabízí komplexní terminologii stejně jako přehled nejrůznějších legislativních úprav ve věci eutanazie. Autor správně uvádí, že česká odborná scéna se sice pomalu, ale jistě přiklání k uzákonění privilegované skutkové podstaty trestného činu usmrcení ze soucitu. Přes všechny úvahy o eutanazii přejme svým pacientům i sobě, aby dominantní formou závěru každého lidského života byl laskavý doprovod.
Zdroj: MT