Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Neděle 27. květen 2018 | Svátek má Valdemar
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Pojišťovny neuhradily specialistům uznanou péči za 4,3 mld. Kč

Foto: Shutterstock

Pojišťovny neuhradily specialistům uznanou péči za 4,3 mld. Kč

Medical Tribune 10/2018
15.05.2018 20:45
Zdroj: MT
Autor: nam
Zdravotní pojišťovny neuhradily ambulancím specialistů péči uznanou v letech 2010 až 2016 za 4,3 miliardy korun. Největší propad je u OZP, nejvíce tratily praxe ORL, pneumologie a diabetologie.

Vyplývá to z analýzy dat pojišťoven, kterou pro Českou lékařskou komoru provedl Ústav zdravotnických informací a statistiky.

„Pojišťovny nás okradly, když nám nezaplatily 4,3 procenta poskytnuté ambulantní péče, která za pět let měla hodnotu 100 miliard korun, přičemž nerozporovaly, že péče byla indikovaná a lege artis provedená. V roce 2016 dosáhl podíl nezaplacené péče už 6,3 procenta. Je jasné, že za rok 2017, který ještě není uzavřený, se nezaplacená částka navýšila přibližně o dalších 1,5 až dvě miliardy korun,“ řekl prezident ČLK MUDr. Milan Kubek novinářům k datům mapujícím ambulantní péči mimo ambulantní gynekologie.

Mezi pojišťovnami jsou v uznaných platbách rozdíly. Nejhorší z pohledu ambulantních specialistů je OZP, za pět let jim nezaplatila 8,9 procent péče, přičemž v roce 2016 šlo dokonce o 10,7 procenta. „To znamená, že každého desátého pacienta pojištěného u OZP jsme ošetřovali zadarmo,“ řekl MUDr. Kubek. Nejmenší ZP Škoda byla z pohledu úhrad nejvstřícnější, neuhradila za pět let pouze 2,1 procenta uznané péče. Největší VZP platila průměrně, propad oproti uznaným hodnotám činil u ní čtyři procenta. Vzhledem k 60% zastoupení na trhu z celkem nezaplacených 4,31 miliardy bylo 2,347 miliardy nezaplacených VZP.

„Rozdíly se dají vysledovat i mezi jednotlivými odbornostmi, nejhůře postiženi jsou otorhinolaryngologové, pneumologové a diabetologové, u kterých se podíl nezaplacené péče za posledních pět let pohybuje za všechny pojišťovny souhrnně kolem osmi procent. Situace se průběžně zhoršuje, stále větší část péče zůstává neuhrazena,“ varoval dr. Kubek.

Situace ambulantních gynekologů se liší. Za uplynulých pět let jim pojišťovny naopak vyplatily o 0,25 miliardy korun více, tedy o 1,7 %, než odpovídá objemu provedené a vykázané péče. Vysoké přeplatky se týkaly let 2012 až 2013, zatímco v posledních třech letech pojišťovny také gynekologům část péče nezaplatily.

„Na základě těchto zjištění přehodnotilo představenstvo postoj ČLK k probíhajícímu dohodovacímu řízení pro rok 2019 a zavázalo své vyjednavače k tomu, aby prosazovali nárůst průměrné úhrady pro poskytovatele ambulantní péče, při zachování objemu poskytnuté péče, minimálně ve výši šest procent oproti roku 2018. Nenecháme se dál okrádat. Chceme spravedlnost. Lepší nedohoda než kapitulace,“ shrnul postoj ČLK dr. Kubek.

Systém funguje jen „díky naivitě lékařů“

Zmíněný úhradový systém, kdy ambulance nedostávají část práce zaplacenou, může podle MUDr. Kubka fungovat jen „díky naivitě lékařů“, jen proto je zdravotní pojišťovny mohou takto okrádat. Úhrada je stanovena pro výkony uvedené v Seznamu zdravotních výkonů, výše úhrady pak každoročně vydávanou úhradovou vyhláškou. Výpočet ale komplikuje zastropování PURO, kdy se vychází z průměrné úhrady za výkony za poslední dva roky na pojištěnce. Zohledňuje se sice mimořádně nákladná péče, tj. pětkrát a více dražší než průměr, nezohledňují se ale noví pacienti a výkony nasmlouvané na nově zakoupené přístroje. Každý poskytovatel v téže odbornosti má PURO stanoveno jinak, u každé zdravotní pojišťovny je PURO jiné. Rozdíly vznikly historicky, logický důvod k nim není. Jen znepřehledňují systém a lékaři pořádně nevědí, za kolik léčí. Pokud léčí podle svého svědomí lege artis a nepřizpůsobují péči danému vzorci, tak na tom tratí.

Podle právničky ČLK MUDr. Mgr. Dagmar Záleské v této situace nekrachují ambulantní praxe jenom proto, že si berou mzdu jen v té výši, co jim vlastní podnikání dovolí. U řady už je úhrada pod náklady, což podle vyjádření Ústavního soudu je protiústavní. Od lékařů má informace, že například už nepřijímají pojištěnce těch pojišťoven, které platí výrazně méně, než by podle platných předpisů měly.

„Čím více pracuješ, tím méně za to. Čím složitější pacienty máš, tím méně za to. Čím více se snažíš, tím více jsi trestán,“ shrnul pocity svých kolegů ambulantních specialistů dr. Kubek s tím, že ČLK si dala analyzovat pouze data ambulantních specialistů, „okrádáni“ jsou podle něj od pojišťoven i ostatní poskytovatelé zdravotních služeb.

Ministr má zajistit respektování platných právních norem

Cenu práce lékaře stanoví stát, lékaři si ji na rozdíl od podnikatelů v jiných oborech sami stanovit nemohou. Cena vychází ze Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, od ledna 2016 je cena práce plně kvalifikovaného, samostatně pracujícího lékaře 512 korun za hodinu hrubého, což je čistého o třetinu méně. Pokud lékař potřebuje ke své práci zdravotní sestru, ta honorovaná není a veškerá její práce je zahrnuta do režijních nákladů. „Je smutné, že ani tuto částku nám zdravotní pojišťovny ve skutečnosti nezaplatí,“ řekl dr. Kubek.

ČLK trvá na dodržování Seznamu zdravotních výkonů jako zásadní normy, je to ceník, který by měl zohledňovat skutečné náklady poskytovatele a měl by umožnit tvorbu přiměřeného zisku. Při ceně bodu 1,03 koruny jdou na tvorbu zisku tři haléře, pokud tedy pojišťovny tuto hodnotu bodu zaplatí, většinově platí méně. Zatímco nemocnice mohou spoléhat na dotace, soukromý lékař musí vydělat provozem své praxe na provoz, reprodukci a musí mít z čeho platit své spolupracovníky.

„Požadujeme, aby cena práce lékaře byla průběžně valorizována. Myslím si, že zedníka za 512 korun na hodinu neseženete. Dále požadujeme, aby pojišťovny byly povinny respektovat Seznam zdravotních výkonů, a požadujeme, aby platily všem poskytovatelům za identické výkony stejnou částku, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem či zřizovatelem. V neposlední řadě trváme na tom, že regulace spotřeby zdravotní péče musí probíhat ve vztahu pojišťovna versus její klient. Není možné, aby lékaři byli zneužíváni k tomu, že oni jsou těmi, kdo z ekonomické nutnosti regulují přístup pacientů ke zdravotní péči,“ shrnul dr. Kubek.

Na dotaz MT k dalšímu postupu ČLK, pokud se nepodaří v dohodovacím řízení dosáhnout šestiprocentního navýšení pro ambulantní specialisty, MUDr. Kubek uvedl:

ČLK, o.s. je účastníkem dohodovacího řízení, máme určitý počet plných mocí, vyjednáváme v segmentech ambulantních specialistů, praktických lékařů, ambulantních gynekologů a komplementu. Ani v jednom z těchto segmentů nejsme dominantní. Naši zástupci jsou zavázáni tím, že nesmějí souhlasit s žádnou dohodou, která by určovala menší nárůst v roce 2019 proti roku 2018 než šest procent, to znamená ambulantních specialistů, gynekologů, praktických lékařů i komplementu. Pokud pan ministr trvá na zhruba čtyřprocentním navýšení, dohody dosaženo nebude. V tom případě nebude úspěšným ministrem, nebude mít dohodu. Svoji image založil na tom, že je úspěšný ministr, chce-li mít dohodu, musí si ji zaplatit.

MT: Kolik by činil v korunách šestiprocentní nárůst pro ambulantní specialisty?

Objem vykázané péče u ambulantních specialistů je zhruba 25 miliard korun za rok, z toho čtyři procenta, na která je ochoten pan ministr přistoupit, je jedna miliarda, šest procent je 1,5 miliardy, to je rozdíl jen 500 milionů. To jsou jen ambulantní specialisté. K tomu gynekologové, praktici, komplement, pohybujeme se pak v jednotkách miliard korun.

MT: Máte radu pro jednotlivé lékaře, kteří nedostali část své práce zaplacenou? Z čeho vlastně hradí náklady své praxe, když úhrady je nepokryjí?

Co mohou dělat jednotliví ambulantní lékaři? Když se podíváte na ekonomickou sílu zdravotní pojišťovny a soukromého lékaře, je jasné, že lékaři mohou protestovat, ale to je tak asi všechno, a že jejich protest naprosto nikoho nezajímá. Někteří lékaři, zoufalci, se snaží informovat o problémech s pojišťovnou své pacienty. Pacientům je to jedno, chtějí péči, a jestli ji dostane lékař zaplacenou, je vůbec nezajímá. Někteří lékaři přistupují k pololegálním způsobům, jak si přivydělat službami, které nejsou zdravotními pojišťovnami hrazeny. Řada lékařů si nevyplácí mzdu, nebo jen minimální. Platí minimální sociální pojištění, a když potom odcházejí po 25 letech privátní praxe do důchodu, zjistí, že mají nárok jen na minimální důchod, a svoji praxi, kterou by chtěli podobně jako v civilizovaných zemích někomu prodat, nemají prodat komu, protože žádný následovník není.

Situace tedy je tristní a pro nás jako ČLK je zásadně nepřijatelné, aby se opakovalo, co tu bylo v posledních třech letech, kdy veškeré nárůsty směřovaly do nemocnic. My jsme byli ochotni to akceptovat jednou, možná podruhé, protože personální situace v nemocnicích je katastrofální, ale zvyšování tarifních platů není následováno adekvátním zvyšováním mezd v akciových společnostech, které nemusejí respektovat státní tarifní tabulky. Přidání se rozmělňuje, zaměstnavatel jednou rukou přidá, druhou sebere, a na personální situaci nemocnic se to nijak pozitivně neprojevilo.



Copyright © 2000-2018 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky