I když peněz ve zdravotnictví příští rok přibude, pořád to nestačí

Zdravotnictví dostane příští rok o 20 miliard korun víc, v dohodovacím řízení už byly tyto prostředky rozděleny. Poprvé po řadě let se dohodly všechny segmenty. Zdravotnické odbory přesto vstoupily do stávkové pohotovosti, vládou slibované desetiprocentní navýšení zřejmě nebude pro všechny. Podle ministerstva zdravotnictví potřebuje každá nemocnice podpořit jinou oblast, někde chybějí lékaři, jinde sestry. Stejný názor mají managementy nemocnic. Pokud by se mělo přidat plošně, nemocnice nevylučují, že dohody vypovědí. Odbory upozorňují, že vysoké kvality péče je dosahováno díky zdravotníkům a na úkor jejich odměňování. Zeptali jsme se nemocnic, odborů, lékařů i ministerstva: Jsou nízké odměny hlavní příčinou nedostatku zdravotníků v českých nemocnicích a jsou protesty za desetiprocentní zvýšení platů v tuto chvíli namístě?

• Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA,

ministr zdravotnictví ČR

Nedostatek zdravotníků určitě není pouze o penězích. Jedná se o dlouhodobý komplexní problém, který byl v předchozích deseti letech přehlížen. Za prvé, predikce budoucího vývoje je jasná již několik let – lékaři stárnou a není dostatek mladých, kteří by je nahradili. Za druhé, zdravotní péče o pacienty není dobře zorganizovaná. Nemocnice a specialisté jsou přetíženi. Za třetí, klesá atraktivita některých oborů, jako například praktických lékařů. Za čtvrté, zdravotníci jsou zahlceni administrativou. Nejen tyto problémy se snažíme postupně řešit. Vytvořil jsem na ministerstvu pracovní skupinu pro personální stabilizaci ve zdravotnictví, která je složena ze zástupců ministerstva, zaměstnavatelů, odborů, nemocnic a sester a má za cíl intenzivně hledat možná systémová, ale i krátkodobá řešení a také nejrůznější motivační prvky. Společně s ministrem školství Robertem Plagou jsme připravili akční plán na navýšení počtu mediků, který částečně začíná již letos a naplno se rozjede od příštího akademického roku. Dále pracujeme na reformě primární péče, která by měla posílit roli praktického lékaře, a tím také zatraktivnit tuto důležitou profesi. Jejím cílem je i lepší organizace zdravotní péče o pacienty, tedy odlehčení přetíženým specialistům v nemocnicích. Kromě toho jsme zdravotníkům výrazným způsobem snížili administrativu a postupně pracujeme na elektronizaci zdravotnictví, která jim dále významně ulehčí práci. A v neposlední řadě navyšujeme odměny. Do zdravotnictví jde příští rok rekordních 320 mld. korun, platy tedy rozhodně porostou všem. Kromě toho sestrám vzroste příplatek za směnnost o pět tisíc korun a ostatnímu nelékařskému personálu o dva tisíce korun, což například u sester znamená zhruba 15 procent navýšení platu. Měly by si tedy odbory prosazovat zvýšení platů a mezd silou? I za cenu stávky? Domnívám se, že ne. V době, kdy platy ve zdravotnictví rostou nevídaným tempem a kdy se poprvé v historii podařilo najít shodu na úhradách pro příští rok napříč všemi segmenty českého zdravotnictví, je hrozba stávkou za zvýšení platů naprosto zbytečná. Odbory tak pouze ztrácejí čas. Měly by dostát své roli, zasednout za jednací stůl s vedením nemocnic a snažit se svým zaměstnancům vyjednat co nejlepší pracovní podmínky, a to nejen ty platové.

• Ing. Jaroslava Kunová,

předsedkyně Asociace nemocnic ČR

Určitě v relaci s ostatními oblastmi v České republice a vzrůstajícími platy obecně není zatím mzda dostatečná vzhledem k vysoké míře zodpovědnosti a nasazení bohatě překračujícímu počet pracovních hodin obvyklý v ostatních oborech. Ale je pravda, že v posledních letech dochází k nápravě. Problém je v tom, že finance jsou limitované zdroji zdravotního pojištění. Výběry pojistného každým rokem rostou, ale výdaje také. Pojištěnci, za které platí stát, spotřebují nejvíce finančních zdrojů a úhrada státu za ně je nedostatečná. Pokud by se to napravilo a stát by upřednostnil tyto platby před ostatními požadavky rozpočtu, daly by se mzdy ještě zvýšit. Zcela však odmítám řešení formou stávky. Plošné navýšení mezd není správným řešením, neboť každé zdravotnické zařízení potřebuje podpořit jinou oblast zaměstnanců. Navíc dodržení nařízení vlády v tomto směru je povinné jen pro přímo řízená zdravotnická zařízení, která by se dostala do konkurenčně nevýhodné pozice, a ještě by mohlo dojít k ekonomickým potížím. V tomto roce poprvé došlo k dohodě mezi poskytovateli a plátci a finanční zdroje jsou rozdány. Pokud by došlo k plošnému navýšení mezd, byla by lůžková zařízení nucena dohodu vypovědět.

• Ing. Michal Čarvaš, MBA,

předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a. s., člen představenstva Jihočeské nemocnice, a. s.

Domnívám se, že příčin nedostatku zdravotníků nejen v českých nemocnicích, ale v domovech seniorů a dalších službách je více. Platy jsou jednou z nich, ale nikoli jedinou. Platy se navyšují poslední tři roky významně a plošně, ale nic se tím nevyřešilo. Mzdy rostou i v jiných odvětvích a požadavky na jejich další růst jsou a budou legitimní. Nesouhlasím s tím, že plošné přidávání něco změní. Je třeba změnit systémové věci v našem zdravotnictví a zejména v systému úhrad. Za stejnou péči o pacienta se stejnou diagnózou dostává konkrétní nemocnice v řádu desítek procent rozdílnou výši úhrady od jednotlivých zdravotních pojišťoven a jiná nemocnice má částky zase jiné. Pokud by to bylo srovnáno a zreálněno na skutečné náklady, pak lze uvažovat o tom, že základ platu bude stejný a vyšší ve všech nemocnicích. Bez tohoto kroku na to nebude, a to i proto, že podíl prostředků na HDP, který jde do zdravotnictví, je výrazně nižší než v sousedních zemích či než je průměr EU. To je dlouhodobě neudržitelné.

Za hlavní příčinu ale považuji socio‑ekonomické změny v chování a hodnotách společnosti. Dříve byla práce zdravotní sestry chápána jako výběrová a prestižní, dnes tomu tak bohužel není. Ačkoli u této profese rostou platy, je po ní poptávka a je jistota uplatnění po celou dobu pracovního života, tak jiné obory, včetně těch ekonomických, jsou „populárnější“, ačkoli absolventi pak těžko hledají uplatnění. Stejně je tomu s odchody lékařů absolventů do ciziny. ČLK stále mluví o tom, kolik jich odešlo, a v podstatě tomu dělá reklamu, i ve spojení s tím, že příchody lékařů z východu jsou na druhou stranu nežádoucí. Něco kritizovat je jednoduché, vábit na vyšší platy v eurech je snadné, ale i tam je to o každodenní práci a učení se medicíně. Starší generace namítají, že když byli oni mladí, byli v nemocnici pořád, protože se chtěli něco naučit. Nechápou stávající generaci, která to vnímá jako práci a která chce trávit svůj čas i jinak, mít volný čas, cestovat. Tomu je třeba přizpůsobit systém, nelze očekávat, že se tato a další generace přizpůsobí a bude chovat jako ty minulé. Jinak se dnes chová i populace. Očekávání lidí jsou, že vše má být dostupné on‑line, in‑time jako na googlu či facebooku, ale odpovědnost za své zdraví tam není, stejně jako není u toho, kdo na těchto sociálních sítích něco zveřejňuje. I pacient musí vědět, že zdraví není zadarmo, kolik co stojí a jaké má povinnosti z hlediska prevence atd., že pokud je nebude plnit, zhorší si své zdraví a bude ho to něco stát.

• MUDr. Martin Engel,

předseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů

Nízké odměny jsou samozřejmě zásadním důvodem nedostatku zaměstnanců v nemocnicích, ale samozřejmě nejsou jediným. Je nutno zmínit i neúnosné pracovní podmínky, absurdní administrativu a velmi špatný systém postgraduálního vzdělávání, kdy nový zákon je velkým zklamáním, a současný stav, kdy není jasná náplň oborů, jsou dalšími zásadními problémy.

V tomto kontextu považuji protestní akci za smysluplnou. Jestliže totiž slib premiéra vydrží necelé tři týdny, je situace v takové zemi velmi podivná. Zároveň arogance a argumentace ministra zvláště vůči lékařům je velkou chybou a náhrada českých lékařů pomocí ukrajinských je hodně hloupé řešení, které se nám ještě vymstí.

• Bc. Dagmar Žitníková,

předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče

Příčinou nedostatku zdravotníků jsou velmi špatné pracovní podmínky, včetně mzdových. Odborový svaz požaduje desetiprocentní zvýšení platových tarifů a základních mezd, tak jak jsme již dříve vyjednali a jak nám to bylo slíbeno. O to teď aktuálně vedeme spor, protože nyní se o platech pro příští rok rozhoduje. Je třeba, aby odměňování odpovídalo náročnosti práce zdravotníků, což zatím rozhodně není pravda, zvláště pak v nemocnicích – obchodních společnostech.

Ti, kteří vystoupili proti stávkové pohotovosti odborového svazu, argumentovali, že chceme jen peníze a že odbory mají jít vyjednávat do nemocnic. Asi nejsou dobře informovaní, protože právě odborový svaz dlouhodobě požaduje zlepšení celkových pracovních podmínek, především dostatek zaměstnanců na pracovištích, vedl o tom mnoho jednání a předložil konkrétní návrhy na řešení. A v nemocnicích vyjednává stále a řeší při tom nejen mzdy a platy, ale i přesčasy, přestávky v práci, bezpečnost práce, stres, násilí… zkrátka celkové pracovní podmínky. My chceme, aby se vytvořily takové mzdové a další podmínky, aby současní zaměstnanci chtěli v nemocnicích zůstat a ti, co odešli, přestože svoji práci milovali, dostali důvod k návratu. Současná situace, kdy vysokoškolsky vzdělané sestry mají obrovskou možnost uplatnění na trhu práce za vyšší odměnu, dalšímu odlivu sester napomáhá. K tomu stresující pracovní podmínky, přetěžování zaměstnanců, porušování zákoníku práce a dalších předpisů, tak je to jasné. Proč by měli zdravotníci za této situace zůstávat v nemocnicích? Nevyhovující pracovní podmínky, nízké platy a tma na konci tunelu – to časem odradí i ty největší „srdcaře“.

A oprávněnost protestů? Na jaře 2016 se s odbory a zaměstnavateli sešli předsedové tří koaličních stran, za ČSSD Bohuslav Sobotka, za hnutí ANO Andrej Babiš, za KDU‑ČSL Pavel Bělobrádek. Na jednání se všichni účastníci shodli na tom, že je potřeba finančně zastabilizovat personál nemocnic. Zaměstnavatelé a odbory na personální stabilizaci požadovali jednorázové navýšení platů a mezd o 30 %. Nakonec bylo dohodnuto, že se ve třech následujících letech třikrát zvýší platové tarify o 10 % a ze zdravotního pojištění bude pro nemocnice alokováno dostatek finančních prostředků, aby se adekvátně platovým tarifům mohly pro všechny zaměstnance zvýšit také mzdové tarify. Zaměstnavatelé a odbory poukázali v průběhu jednání na fakt, že třetí dohodnuté navýšení spadá za časový rámec vlády. Předsedové koaličních stran přislíbili, že v případě jejich zvolení do vlády slib dodrží a navýšení provedou. Slib původně potvrdil i premiér Babiš. Následně ovšem obrátil. A protože jednání nevedlo a zatím nevede k závěrům, tak jsme se za odbory rozhodli, že budeme plnění slibu vymáhat. My nejsme nezodpovědní a pohodlní, právě naopak: my vynakládáme obrovské úsilí, aby se zlepšily podmínky a zaměstnanci chtěli v nemocnicích zůstat. Nejde jen o sestry a další zdravotníky, ale i o kuchaře a ostatní profese. Ani bez nich nemocnice fungovat nemohou. Proto je tak důležité, aby dostali přidáno všichni a do platových tarifů.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

předsedkyně České asociace sester, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM

Výše platů zdravotníků v ČR je bezesporu jednou z hlavních příčin personální krize v oboru. Zkvalitnit je ale třeba komplexně celé pracovní prostředí a podmínky zdravotníků. Česká asociace sester dlouhodobě usiluje nejen o zvýšení platů, ale i o redukci nadbytečné administrativy, která zabírá zdravotníkům neúměrné množství pracovní doby a v důsledku může mít dopad i na kvalitu péče o pacienty. Zdravotníci se musejí celoživotně vzdělávat, proto jsou motivací například i příspěvky na další vzdělávání v oboru či různé zaměstnanecké benefity. Celkově nám jde o zvýšení prestiže nelékařských zdravotnických povolání, protože jedině tak můžeme inspirovat mladou generaci ke studiu a následnému setrvání v oboru.

Co se týče protestů zdravotnických odborů, podle ČAS nejde o krok, který přinese nějaké efektivní řešení, proto se ČAS do stávkové pohotovosti nezapojila. Je třeba říci, že platy zdravotnického personálu pravidelně rok od roku rostou a my tento trend podporujeme. Jakékoli navýšení platů v oboru je vítáno a je to další krůček k tomu, aby se personální situace ve zdravotnictví konečně stabilizovala.

• MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Poskytovatelé zdravotní péče v ČR mají při své práci prakticky identické finanční náklady jako jejich kolegové z tzv. západních zemí (přístroje a materiál kupují za stejné ceny, stejně je stojí elektřina, plyn, voda apod.), jejich tržby jsou však řádově nižší. Nejspíše nikdo nepředpokládá, že je např. německý systém zdravotní péče rozhazovačný, tj. platí jednoznačně, že české zdravotnictví jako celek je finančně podhodnoceno. A jednou z položek, která je nedostatečná a která jistě vede k nedostatku zdravotnického personálu (a teď myslím nejen v nemocnicích, ale všude), je výše platů a mezd. Tedy na první část vaší otázky odpovídám ano, ale netýká se to jen nemocnic.

Pokud se týče protestů v souvislosti s požadavkem na desetiprocentní navýšení platů a mezd v lůžkových zařízeních od roku 2019, s nimi nesouhlasím, resp. je považuji za nepotřebné. Zástupci těchto poskytovatelů si v rámci dohodovacího řízení vyjednali dostatečně vysokou částku peněz, která takového navýšení plně kryje. Mám tedy za to, že odbory by se nyní měly soustředit na kolektivní vyjednávání v rámci nemocnic, a ne útočit na peníze jiných segmentů, které je pro poskytování kvalitní péče také potřebují.

Co by podle mého názoru českému zdravotnictví velmi prospělo, je jakási revize potřebnosti a personálního obsazení zejména lůžkových zařízení s následným přesměrováním financí tam, kde se pacientům poskytuje (zatím stále ještě) opravdu plnohodnotná a kvalitní zdravotní péče. Věřím, že by to mnohé naše finanční problémy přinejmenším výrazně zmenšilo.

• Ing. Vladimír Drvota,

předseda Sdružení soukromých nemocnic ČR

Na tuto otázku je potřebné nejdříve si zodpovědět, zda jsou současné odměny ve zdravotnictví skutečně nízké. Museli bychom udělat analýzu a asi bychom došli k závěru, že ne u všech kategorií zdravotnických pracovníků to je pravda. Růst platů ve zdravotnictví za poslední roky není malý. A nárůst mezd a platů je zřejmý jak u lékařů, tak i sestřiček. Nicméně to, že jsou na tom hůře než jejich protějšky kupříkladu v Německu, je pravdou, to ale platí ve většině profesí, a odchod zdravotníků na západ je bohužel proto přirozeným jevem. Stejně tak by mělo být přirozené vytvořit podmínky pro příchod zdravotníků z východu, což zatím nefunguje i kvůli nesmyslnému protekcionismu nejen ve zdravotnictví.

Proto si nemyslím, že „nízké odměny“ jsou hlavní příčinou nedostatku zdravotníků v nemocnicích. Příčin je více a dle mého se jedná především o systémové chyby ve vzdělávání, organizaci zdravotnictví, systému úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Především tyto chyby způsobily tento stav a nyní nám působí obtíže.

Další problém vidím v tom, že odstranění chyb, pakliže se na něm domluvíme a politici je podpoří, bude trvat bezesporu několik let. Po celou tu dobu mohou trvat požadavky odborů na navyšování mezd, protože nedostatek pracovníků ve zdravotnictví může přetrvávat.

Navyšování mezd je pouze jedním ze způsobů stabilizace zdravotnictví, nemělo by však k navyšování docházet plošně, tak jak požadují zdravotnické odbory. Tento způsob vede k nivelizaci platů a nevyřeší samotné problémy českého zdravotnictví.

Proto organizaci protestů za desetiprocentní zvýšení platů nepovažuji za rozumnou, neboť může ohrozit fungování českého zdravotnictví, a ohrozit tím i samotné české občany.

O tom, že způsobí problémy nám zaměstnavatelům, ani nehovořím. Nepokládám proto tento způsob uplatňování požadavků za rozumný a přiměřený.

• MUDr. Pavel Vepřek,

člen představenstva Nemocnice Plzeňského kraje a. s.

Ne a ne. Personální problémy českých nemocnic mají daleko hlubší příčiny, než je prostá nespokojenost s malými platy. Ano, v době obecného nedostatku pracovitých rukou hrají peníze významnou roli, ale jejich prosté navýšení problém nevyřeší. Volání po plošném zvyšování platů je buďto nostalgií po státním systému, nebo projevem absolutní neznalosti fungování zdravotnictví. Těžko můžeme jednotně zvyšovat platy zdravotníků, když je celkový objem peněz ve zdravotnictví limitován příjmem zdravotního pojištění a platbou za státní pojištěnce, když jsou základní sazby jednotlivých nemocnic tak rozdílné, když je zakonzervovaná jak vnitřní struktura nemocnic, tak vnitřní organizace práce, když schází koordinace péče mezi jejími jednotlivými úrovněmi, když mladí zdravotníci nemají před sebou jasnou perspektivu atd. Takže, pokud někdo stojí o zlepšení chodu zdravotnictví, měl by na národní úrovni usilovat o přímou vazbu mezi potřebami a příjmy zdravotnictví, tedy definování nároku pacienta a umožnění legálního vstupu soukromých prostředků do zdravotnictví, o zavedení funkčního systému DRG, o racionální rozvoj jednodenní péče, o lepší koordinaci péče mezi jednotlivými segmenty, o přiblížení systému pre‑ a postgraduálního vzdělávání zdravotníků západním standardům, o větší propojení zdravotního a sociálního systému… Odboráři všech vyznání by ve svých nemocnicích měli svůj boj za vyšší platy propojit s tlakem na zvýšení produktivity a zefektivnění vnitřního chodu. Dělají to někde?

• Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.,

poslanec Parlamentu ČR, předseda podvýboru pro e‑Health

Otázka peněz by neměla být hlavním důvodem, proč jsme si zvolili tu či onu práci. Navíc odměny ve zdravotnictví (platy, mzdy) odvisejí od finančních možností našeho systému výplat. Poslední dobou se státu ekonomicky daří. Nezaměstnanost klesá a výběr zdravotního pojištění roste. Tím se u nás za poslední čtyři roky dostalo do systému zdravotního pojištění několik desítek miliard korun navíc. Přesto to nestačí. Přicházejí nové technologie, nové léky a zdravotnictví je čím dál tím dražší. Proto ředitelé nemocnic nemají lehkou úlohu, jak vše finančně zvládnout. Z celkových nákladů zdravotnického zařízení mzdy dnes tvoří něco kolem 40 procent, což není málo, a další zvyšování je problematické. Osobně preferuji názor, že špičkový odborník má být špičkově odměněn. Nejsem pro plošné navyšování mezd a platů, protože to prostě není správné. Ti výborní jsou pak zaplaceni přibližně stejně jako ti průměrní nebo podprůměrní, a proto ti výborní odcházejí. To nás musí mrzet a neměli bychom to dopustit. Z těchto důvodů nesouhlasím se stávkovou pohotovostí nedávno vyhlášenou zdravotnickými odbory. Zastávám návrh určitého platového bazálu, na který by navazovala pohyblivá složka dle výkonnosti.

• Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,

Masarykův onkologický ústav Brno, senátor

Moc děkuji vážené redakci MT za tento citlivý dvojdotaz. Jak správně odpovědět a neublížit žádajícím ani zdrženlivým? Zdravotníkům, lidu, zdravotnímu systému ani duchu doby? Chtěli jsme západní standardy zdravotnictví za východní ceny práce zdravotníků. A za zmatečných kvalifikačních podmínek. Obojí se podepsalo. Západní standard péče, léků a technologií by vcelku i byl. Léta plků mnohých však mnohé zanedbala, teď se to dohání. Ti, kteří drželi kasu, moc nedbali, ti, kteří by i dbali, zase nedrželi kasu. Vyšetřování viníka ztráty třídní knihy podle Cimrmana nyní moc nepomůže. Předchozí premiér a dva ministři, potažmo vláda, schválili po tři léta plošně zvyšovat aspoň tarify o 10 procent, ber kde ber. Po druhém kole odešli dějinami i lidem zapomenuti. Nový premiér a ministr růst nepopřeli, ale plošnost nevítají, asi aby nedopadli plošně na plochu. Sestřičkám bylo přidáno extra. Peněz prý je naštěstí dost, ale doladí to dále už ředitelé podle lokálních podmínek a preferencí. Příjmy zdravotníků prý v posledních dvou letech vzrostly až dramaticky. Úpějí učitelé, státní zaměstnanci, leckdo. Sliby se ovšem mají plnit. Na jak dlouho dopředu slibovat, je otázka i poučení. Zatím konjunktura trvá. Podle knihy vizí prezidenta Xi Ting Pinga, kterou si v přípravě na důchod právě pročítám, má být cílem blahobyt přiměřený. Když je nedostatečný, lid se bouří. Když je nadměrný, lid zvlčí, neváží si práce, bydla ani jistot… a třeba ani příležitostí ke službám či přesčasům (to už je můj dodatek). Dohnat a předehnat, znělo heslo. V příjmech? Koho? Německo? Rakousko? Holandsko? Francii? Polsko? Rumunsko? Bulharsko? EU? Doběhnout západ půjde ztuha, pokud kdy, neboť nestojí a nečeká. Předběhnout leckoho se naopak daří. Český občan podle průzkumu European Health Consumer Index netrpí a nachází se někde v třetině pelotonu s nadějí, že i postoupí. European Health Professional Satisfaction Index zatím není. Tak nevím. Odbory jsou stávkově pohotové, jiné profesní organizace jsou naopak spokojeny, zdravotní pojišťovny mlčí, ministr dává důvěru ředitelům, že nastolí klid a mír oni. Tož se o to snažíme lokálně, každý podle svých sil a cítění. Třeba v našem ústavu činí aktuální nárůst osobních výdajů proti předchozímu roku 13,8 procenta. „Dost, nebo málo?“ modifikoval by asi Hamlet nyní svou otázku „být, či nebýt“, která není aktuální. Pomáhat šlapat všem cyklistům před námi i za námi v pelotonu pro rychlejší cestu kopcem vzhůru asi neumíme, ale můžeme si o tom s opatrností povídat. Jen nepadnout v tom úsilí na ústa, až se pěkné počasí změní v kluzko. Socialistický realismus jsme absolvovali, kapitalistickému realismu se učíme. „Více peněz, nebo více volného času?“ ševelí však nová mladá neohamletovská otázka.

K VĚCI…

Prohlášení ke stávkové pohotovosti sester

Se stávkovou pohotovostí nesouhlasíme

V době, kdy se začala zkracovat doba hospitalizace, opomnělo se na připravenost terénní péče, ale hlavně na její podporu. Pacient, který vyžaduje ještě další, navazující ošetřovatelskou péči, by měl být předán do péče agentury, která je připravena jak personálně, tak materiálně a přístrojově.

Mgr. Adam Vojtěch je prvním ministrem, který se o tuto problematiku aktivně zajímá, ale hlavně pro ni něco dělá, ochotně navštěvuje terén, vč. pacientů, kteří jsou v péči agentur domácí péče. Při Ministerstvu zdravotnictví ČR zřídil poradní pracovní skupinu pro domácí zdravotní péči. Tato skupina již reálně pracuje. Její výstupy by měly být podkladem pro zlepšení podmínek agentur domácí péče, což bude zásluha i ministra Vojtěcha. Nebude‑li totiž fungovat primární a terénní péče, nebudou fungovat lůžková zařízení a dojde ke zvýšení nákladů na hospitalizace, které se opět prodlouží.

Pokud je kritická situace v nemocnicích, zeptal se někdo, jak to vypadá v terénu?

Ano, personální krizi chápeme, ale zcela jistě ji nevyřeší stávková pohotovost ani plošné navyšování platů. Důkazem toho mohou být i některá dotazníková šetření, kde finance byly až na 3.–5. místě. Na prvním místě, ve většině případů, byly vztahy mezi zdravotníky a pracovní podmínky sester na pracovištích.

Bohužel, povolání všeobecné sestry všeobecně ztratilo prestiž. Dalším problémem je vzdělávání sester. V minulosti zdravotnické školy studenty odmítaly a nyní je nemohou sehnat. Kde se stala chyba?

Z pohledu majitelky agentury, která ošetřovatelskou péči poskytuje již 25 let, mi vadí, že zaměstnáváme vysoce kvalifikované, specializované sestry s bohatou praxí, které v terénu jsou schopny poskytnout jakýkoli ošetřovatelský výkon, pracují samostatně, za každé své rozhodnutí jsou plně zodpovědné, neustále se vzdělávají, péči poskytují velice často v naprosto nevyhovujících podmínkách a za každého počasí, ale jejich finanční ohodnocení se nemůže srovnávat s platy sester v lůžkových zařízeních. Přesto většina těchto sester práci miluje a své pacienty si hýčká.

Dalším problémem je i nejednotnost sester. Za sestry z lůžkových zařízení nyní mluví odbory, které vyhrožují stávkovou pohotovostí a inspektoráty práce. Proč se to neřešilo již v minulosti? Vždyť se nejedná o novou situaci? Kdo ale mluví a bojuje za sestry z domácí péče? Odborné společnosti?

Vše bude stát velké úsilí a hodně peněz, ale situace se zvýšením platů mnoho nevyřeší. Snad jen na čas a částečně. Navíc plošné přidávání generuje nekontrolované hospodaření, které může být bez nárůstu plateb v době recese cestou do pekel. Do zdravotnictví jde 7,2 procenta HDP, což není málo, na druhou stranu se to nedá srovnávat s devíti a více procenty vyspělé Evropy. V rozpočtu 2019 je pro zdravotnictví připraveno 320 miliard korun, ale situaci to i tak nevyřeší. Musí dojít k hlubším systémovým změnám a k restrukturalizaci ve zdravotnictví, a to nejen v nemocnicích.

Každé zařízení, ať už lůžkové, ambulantní, nebo terénní, by mělo hodnotit své zaměstnance dle kvality a výsledků jejich práce. Mělo by umět plánovat, ale i hledat vnitřní rezervy, ať finanční, či personální, a možná by mohlo být všem mnohem lépe. Je to sice hodně náročné, ale jde to.

I přesto, ne všichni poskytovatelé domácí zdravotní péče souhlasí s vyjádřením Charity ČR a pí Kondelíkové z Asociace domácí péče a ke stávkové pohotovosti se nepřipojí.

V Hradci Králové 2. 9. 2018

Bc. Hana Pekárková, jednatelka agentury DP

K tomuto prohlášení se připojují i další poskytovatelé domácí zdravotní péče:

• Grémium managerů agentur domácí péče,

• Bc. R. Otrubová, vrchní sestra domácí péče

• Domácí péče Jičín – A. Limberský

• Domácí péče Hronov – Z. Fleischerová a další.

Zdroj: MT