Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Středa 12. prosinec 2018 | Svátek má Simona
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Moťovská: Idealismus mi nezůstal, entusiasmus ano

prof. Zuzana Moťovská, foto: ČKS

Moťovská: Idealismus mi nezůstal, entusiasmus ano

Medical Tribune 24/2018
26.11.2018 13:36
Zdroj: MT
Autor: Lucie Ondřichová
Evropská kardiologická společnost (ESC) je organizací s obrovskou prestiží a významem. O možnost podílet se na jejím vedení se vede ostrá soutěž. Letos byla do jejího výboru zvolena prof. MUDr. Zuzana Moťovská, Ph.D., z III. interní kardiologické kliniky 3. LF UK a FNKV.

  • S jakou strategií jste do voleb do výboru ESC vstupovala?

V motivačním dopisu jsem zformulovala tři směry, o kterých si myslím, že by se jimi ESC měla vyvíjet. Za prvé by podle mého názoru měli být do všech aktivit mnohem více zapojeni pacienti. O tom jsem bytostně přesvědčena. S pacientem se má diskutovat, měl by mít prostor se vyjádřit k tomu, zda o danou léčbu stojí. Pro každého z nás je důležité něco jiného. Mnoho lidí upřednostní kvalitu života před jeho délkou, což ne vždy zohledňujeme. Chtěla bych kardiologii více otevřít pacientům, i pokud jde o jejich informovanost o otevíraných studiích. Během pobytů v USA jsem se setkala s tím, že pacient je tam skutečně partnerem, ne pasivním příjemcem našeho rozhodování. Ve srovnání s americkými zvyklostmi v tom máme vůči nemocným velký a zásadní dluh, v České republice určitě, u ostatních evropských zemí nevím přesně. Spolupráce s organizacemi pacientů se specifickým onemocněním je nesmírně přínosná, lékařům umožní pochopit specifika potřeb pacientů a pacientům význam léčby. Za druhé by ESC měla být tím, kdo iniciuje studie, u nichž je jasné, že je jiný subjekt organizovat nebude, protože to není lukrativní. A měla by takové nezávislé studie nejen iniciovat, ale také se podílet na jejich financování. A poslední mou snahou bylo podpořit hlubší diskusi o etice klinického výzkumu. Neříkám, že se v rámci evropské kardiologie provádí výzkum neeticky, ale určité nedořešené otázky tu jsou. Tyto návrhy pravděpodobně nějak s atmosférou v ESC rezonovaly a asi měly svou váhu při konečném rozhodování volitelů. Rozšíření vztahů s pacienty jsem pak v novém výboru dostala i na starost.


  • Kongres ESC je vedle zasedání Americké společnosti klinické onkologie asi největší a nejsledovanější medicínskou akcí na světě. V čem byl pro vás letos jiný než jiné roky?

Je pravda, že jsem tuto prestižní akci letos vnímala jinak než v předchozích letech. Mnohem více jsem si všímala organizace kongresu a jeho struktury a musím říci, že jsem se až divila, jak promyšlené a dotažené všechno je. Je neuvěřitelné, kolik pozornosti je věnováno tomu, aby se ke každému z účastníků dostalo co nejvíce poznatků. Opravdu každý zde mohl najít, co chtěl a potřeboval, něco, co jej nějakým způsobem posune. Obdivuhodné také je, k jakým zdrojům mají účastníci přístup, všechny prezentace jsou téměř okamžitě k dispozici jako webcast na webu, velkou část z nich doprovázejí i komentáře nejvýznamnějších osobností v dané problematice, které dávají informace do kontextu. Zaujalo mě také, jak precizně je průběh kongresu analyzován. Například výbor pověřil některé své členy, aby se zabývali zjišťovaním zpětné vazby. Tito členové si náhodně vybírali účastníky kongresu a detailně se jich po skončení akce ptali na jejich zkušenosti.


Čtěte také další rohovory
s výjimečnými osobnostmi
v rubrice Rozhovory.

  • Co vás na jednání výboru ESC překvapilo?

Především asi neuvěřitelná aktivita jeho členů, ve všech případech jde o výrazné a inspirativní osobnosti. Jejich diskuse nemá hluchá místa. Od první do poslední minuty se jednání obejde bez nějakých frází a vše směřuje k nějakému cíli.


  • Daří se výboru vidět Evropu jako jeden celek a vyhnout se tomu, aby iniciativu převzali dominantně zástupci vyspělých zemí a ti ostatní byli spíše v pasivní pozici?

Aby tomu tak bylo, je teď i mým úkolem. Současná předsedkyně výboru ESC prof. Barbara Casadei ve svých inauguračních projevech na kongresu ESC a následně i na prvním zasedání výboru zdůrazňovala, že ESC je organizací všech členů. Výboru pod jejím vedením záleží na tom, aby ESC byla blízko ve vztahu ke každé zemi i ke každé problematice. Chce působit selektivně a cíleně podle toho, jaké má daná země konkrétní problémy.


  • Když se čím dál více díváte z evropského nadhledu, jak jsou léčeni naši pacienti?

V tom, jak jsou léčeni naši nemocní s manifestním kardiovaskulárním onemocněním, jsme na špičce. Jiná věc je, jak jsou u nás aplikována preventivní opatření, tam bych řekla, že poněkud pokulháváme. Tato stránka má ale především aspekt historický, souvisí s životním stylem, úrovní vzdělání, přístupem a ekonomickými možnostmi nemocných. Nemám ale naprosto žádné pochyby, že se situace zlepší i v této oblasti. Povědomí a uplatňování zdravého životního stylu v populaci postupně narůstá.


  • Pokud jde o finanční obrat, dala by se ESC přirovnat k větší nadnárodní firmě. V zásadě je ale její vedení dobrovolnou činností – asi všichni takto zainteresovaní odborníci mají svá hlavní zaměstnání. Kolik je to práce? Kolik e‑mailů, schůzek, jednání, telefonátů? Čas jste měla rozpočtený na minuty už předtím…

Samozřejmě každý den selektuji, co je důležité. Vždy, když něco přibývá, musí něco jiného ustoupit do pozadí. Kdybych si nemyslela, že na práci ve výboru ESC budu mít prostor, tak do toho nejdu. Tohle je pro mě velká výzva, je to příležitost toho hodně udělat, otevírá se tak možnost skutečně měnit věci, které jsem dlouho měnit chtěla.


  • Mezinárodně respektovaného kardiologa dělají především jeho publikace. Vy v tomto směru rozhodně nelétáte nízko. V prestižních časopisech publikujete běžně. Vysoký impakt faktor ale nemusí být všechno. Která z vašich prací měla největší dopad do klinické praxe?

Byla jsem zatím koordinátorkou a řešitelkou tří velkých studií PRAGUE. Doufám, že každá z nich přinesla důležitou evidenci. Předností těchto studií je, že se jedná o akademický, zcela nezávislý výzkum. Například výsledky první ze studií PRAGUE, na které jsem spolupracovala s prof. Petrem Widimským (studie PRAGUE-8), změnila doporučení ESC o předléčení klopidogrelem před plánovanou koronarografií. Ta poslední, v minulém roce ukončená studie PRAGUE- 18 vzbudila velký zájem a byla prezentována mezi nejvýznamnějšími studiemi v oblasti duální protidestičkové léčby v updatovaných doporučeních ESC.


  • Čím se nyní zabýváte z výzkumného hlediska? Na jakých studiích a projektech pracujete?

V současnosti probíhá iniciace zatím sedmnácti center, jež se zapojí do nového projektu studie PRAGUE-23, který bude srovnávat parenterální a perorální protidestičkové léky u nemocných s infarktem myokardu v kardiogenním šoku. Už nějakou dobu se intenzivně zabývám touto populací nemocných. Hospitalizační mortalita nemocných s infarktem myokardu je díky efektivní antitrombotické a reperfuzní léčbě nízká, pod deset procent. Pokud někdo umírá, jsou to právě pacienti v kardiogenním šoku. Z těch umírá i přes pokroky v léčbě téměř každý druhý pacient. Proto je mým zájmem přispět ke zlepšení jejich prognózy. Provádět randomizované studie u nestabilních nemocných je mimořádně náročné, a to jak v přípravné fázi, tak ve fázi realizace. Na přípravě tohoto projektu jsem pracovala skoro tři roky.


  • Kardiologie je hodně kompetitivní obor a ta intervenční nebo akutní obzvlášť. Cathlabům dominují muži a příliš mnoho žen se mezi ně nedostane. Vám se to podařilo. Máte pocit, že jste se musela snažit více než vaši mužští kolegové?

Nemám ráda genderové diskuse a pohledy na profesní realizaci a „úspěch“ z pohledu pohlaví. A to především proto, že pro dosažení pracovního naplnění je podstatný zájem, nadšení. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se jako žena nesetkala s despektem. Mne ale zajímali moji pacienti, zajímal mne problém, odpověď na otázky, které se mi v té souvislosti otevíraly. Četla jsem, co je o tom známo, obdivovala jsem invenční lidi, kteří publikovali výsledky svých projektů. Proto jsem před skoro osmnácti lety oslovila prof. Widimského s dotazem, zda se mohu přijít podívat, jak řeší pacienty s infarktem. Četla jsem jeho studie a nesmírně obdivovala jeho práci.

Chtěla bych, aby otázka rozdílného přístupu ženy nesvazovala. Ten podstatný přístup je v hlavě, v nastavení. Upřímná odpověď na otázku by mohla být: ano, musela jsem se snažit více. Ale mělo by to mít pokračování – než kdo? Nechce se mi tím zabývat. To, že jsem žena, mne nikdy nespoutávalo. Jedna moje studentka doktorského studie mi jednou řekla: když přijímají do práce ženu, otázkou je, co už dokázala. Když muže, pak jaký je jeho potenciál. Souhlasím s tím.

Nikdy v životě jsem se tím ale nezabývala. Zajímají mne vize, jak je naplnit, jak něčím přispět…


Čtěte také
(rozhovor s prof. Richardem Češkou)

  • Je pro vás postavení žen v kardiologii téma? Podporujete činnost takto zaměřené platformy na půdě ESC (Women in ESC)?

Téma to pro mě rozhodně je, ale na druhou stranu nejsem přesvědčenou příznivkyní nějakých pevných struktur, které se zabývají postavením žen v kardiologii.


  • Sama máte za sebou delší odborný pobyt na Texas Heart Institute v americkém Houstonu. Co byste poradila absolventům a absolventkám lékařských fakult, kteří svou kariéru v kardiologii začínají, případně o ní uvažují? Mají se pokusit co nejdříve získat místo v zahraničí, nebo jim české nemocnice jsou schopny zajistit srovnatelné příležitosti ke vzdělávání jako zahraniční rezidenční programy?

Myslím si, že naše vzdělání je schopné konkurence. Když jsem se chystala na svůj první tříměsíční pobyt v USA, říkal mi kolega, který už tuto zkušenost měl za sebou: „Uvidíš, že když se vrátíš, začneš pracovat méně, protože Američané tolik nepracují.“ Tak to se tedy nestalo. Zapojila jsem se tehdy do práce skupiny prof. Kara. Říkali: „Přijď na vizitu, začínáme v sedm ráno.“ Říkala jsem si, to asi není myšleno úplně vážně, přece nebudou tak brzy budit pacienty. Oni ale opravdu v 7:05 vycházeli z prvního pokoje. Vizita je tam dvakrát denně a nikdo z rezidentů si nedovolil se zeptat, kdy začne ta druhá, aby mohl jít domů. Kompetice je tam obrovská. Naše kardiologická příprava dá mladému lékaři dobrý základ a v USA by takový start kariéry byl vykoupen mnohem dráž.


  • Na internetu se dá nalézt článek z Fraštackých novin s titulkem Dievčaťu z malého mesta sa plnia veľké sny. Tam v rozhovoru říkáte, že během středoškolských studií vaše sny byly: „Veľké slová, veľké činy, vždy biely plášť a úsmev na tvári…“ V čem z těchto snů ta dívka z Hlohovce musela slevit? Přiznám se ale, že nevím, kde je Fraštacko…

Hlohovec bol niekedy Frašták…


  • Je zvláštní, jak okamžitě přecházíte do slovenštiny…

Je to moje mateřština, a když se řekne Hlohovec, tak mi naskočí. Jinak ale zpátky k těm snům. Jsem dneska realista, vím, že je to tvrdá práce. Idealismus mi nezůstal, ale entusiasmus ano. To děvče by snad nebylo zklamané, kdyby mě dnes vidělo. Ta práce je krásná a díky ní se dostávám do kontaktu s výjimečnými lidmi.

Dále čtěte


Copyright © 2000-2018 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky