Přeskočit na obsah

Koukej spolupracovat!

Lidé jsou mezi živočichy zcela neobvyklí vysokou mírou spolupráce s jedinci, kteří nejsou jejich příbuzní, a dokonce s lidmi neznámými. Kdyby všichni lidé za všech okolností spolupracovali, byli bychom v ráji těsně poté, coby to vypuklo. Svízel je, že kooperují přibližně dvě třetiny lidí, zbytek nekooperuje. Buď se stará výlučně o sebe, nic dalšího pro ně není zajímavé, nebo se snaží z kooperace druhých lidí vyrazit něco pro sebe, což jsou černí pasažéři a paraziti. Nadto je kooperace podmíněná. „Rád budu kooperovat, budou‑li kooperovat druzí také“ – což ukázkově předvedl slavný Zinnemannův film V pravé poledne.



Silná reciprocita

Podmínkou kooperace je silná reciprocita. To je altruistické trestání za porušení sociálních norem, i když se mne to osobně netýká, a to za cenu vlastní oběti. Což je varianta odpovědi na otázku, jak se pozná pravý přítel: „Něco pro tebe udělá, i když nemusí a i když ho to něco stojí.“ Lidé schopní a ochotní altruisticky trestat, lidé s vysokou mírou silné reciprocity, kteří se za cenu vlastní oběti podílejí na vynucení nebo udržení sociálních norem, lidé schopní charismaticky vést jiné lidi ve jménu jejich prospěchu jsou niterným tmelem všech lidských skupin. Posiluje se tím pravděpodobnost, že přežijí. Stojí totiž v cestě všem podobám tlaku, který sociální normy narušuje.

Uvážíme‑li systematický tlak na lidskou skupinu, například na jeden národ, který dejme tomu šest století vyřazuje lidi s tímto genetickým a osobnostním profilem, pak je pravděpodobné, že na jejich konci nalezneme národ, v níž bude podíl těchto osobností podstatně nižší, než je v národech, které takovému tlaku vystaveny nebyly. Národy s nízkým podílem těchto lidí budou ohroženější.

Ernest Renan, francouzský historik, nemohl tušit, že mluví o silné reciprocitě, když v přednášce na pařížské Sorbonně r. 1882 prohlásil: „Národ je druh morálního svědomí tvořený velkou skupinou lidí se zdravým rozumem a vřelým srdcem. Na existenci má národ právo a je legitimní tak dlouho, jak dlouho toto morální svědomí prokazuje svou sílu oběťmi, které vyžadují zříci se sama sebe ve jménu výhody pro komunitu.“



Na poctivost bez kontroly příliš nespoléhat

V krásném pokusu z r. 2015 si hodil hráč A obyčejnou hrací kostkou, tajně se podíval, kolik mu padlo. Výsledek stejně tajně sdělil hráči B. Ten udělal to samé. Pravidlo hry říkalo: tehdy a pouze tehdy, shoduje‑li se počet bodů na obou kostkách, dostávají hráči A i B počet eur odpovídající počtu bodů na kostkách. Jestliže tedy padne oběma pět bodů, dostanou po pěti eurech. Hráči šidili, jak to šlo. Počet ohlášených shod byl 489 procent počtu očekávaného při poctivé hře. Protože klíčem k podvádění byl hráč B, organizátoři experimentu je prohodili. Dopadlo to prakticky stejně. Jestliže kostkami házel jeden hráč, byly shody o 48 procent vyšší.



Jak přimět lidi ke kooperaci, když se jim do ní nechce?

Nejdřív fakta plynoucí z experimentů: muži v interakci s muži kooperují víc než ženy v interakci se ženami. Ženy kooperují víc než muži v interakcích smíšených skupin. V průběhu opakovaných interakcí kooperují muži víc než ženy. Vnitroskupinové soutěžení kooperaci snižuje. „Výplata“ skupiny při získávání zdrojů je pak menší. Jestliže členové skupiny vědí, že je skupina úspěšná, míra vnitroskupinové kooperace roste a s ní roste dobré emoční ladění členů skupiny. Značně záleží na reputaci. Jestliže je známo, že okamžitě a přiměřeně trestáš podraz, míra kooperace ve skupině roste. Jestliže je známo, že kooperuješ a nepodrážíš, roste pravděpodobnost, že si tě do další hry zvolí partner se stejnými vlastnostmi. Má‑li se přihazovat na misku, platí, že jestliže partner v jednom kole kooperoval, pak přihodíš‑li v dalším kole na misku, roste pravděpodobnost, že partner bude kooperovat dál a přihodí také.



Hra Konec smlouvání

Dobré je vědět, že lidé nejsou ekonomicky racionální, což je označení chladně kalkulujícího dobře informovaného egoisty, který vždy a všude hledá vlastní prospěch. Prokazuje to ekonomická hra Konec smlouvání.

V jejím průběhu hráč A rozděluje částku, jejíž celková výše je hráči B známa. Jestliže B přijme, získávají oba hráči takový podíl, o kterém rozhodl A. Jestliže B odmítne, nedostanou oba hráči nic. Testování v 37 kulturních okruzích s užitím nejrozmanitějších částek, od malých po vysoké, prokázalo: jakmile se podíl nabízené částky začne blížit 25 procentům, je pravděpodobnost odmítnutí vysoká, což je v rozporu s klasickou ekonomickou racionalitou. Ekonomicky racionální hráč by bral jakoukoli částku, protože i malá částka je lepší než nic – a na druhém člověku mu nezáleží. Většina lidí si proto, aby potrestala sobce, nevezme raději nic. Jestliže já nic, tak ty taky nic.

Odpověď na nespravedlivou nabídku (spravedlivá je půl na půl) se v průběhu dětství a adolescence vyvíjí do mladé dospělosti.



Vězňovo dilema

Pro každodenní život je velmi užitečná znalost hry Vězňovo dilema.

A, B jsou zatčeni a vězněni v oddělených celách, nemohou se domlouvat. Vyšetřovatel podezřelé A, B navštíví, oběma navrhne stejnou dohodu: Jestliže se doznáte a váš spolupachatel bude mlčet, budete propuštěn a váš spolupachatel dostane 10 let nepodmíněně. Jestliže budete mlčet a dozná se spolupachatel, dostanete 10 let nepodmíněně, spolupachatel půjde na svobodu. Jestliže nedoznáte oba, dostanete oba šest měsíců nepodmíněně. Jestliže se oba doznáte, dostanete oba šest let nepodmíněně.

Předpokládejme, že oba vězňové jsou ekonomicky racionální, tedy zcela sobečtí, jejich jediným cílem je minimalizovat dobu vlastního věznění.

Oba vězňové mají dvě možnosti: kooperovat a nepřiznat se, nebo spolupachatele podrazit a přiznat se. Výsledek obou rozhodnutí záleží na tom, jak se rozhodne spolupachatel. Jeho rozhodnutí však není známo. I kdyby A a B spolu mohli mluvit, nemohou si být jisti, zda druhé straně důvěřovat.

Pozor! Při jednokolové hře, to znamená, že se s partnerem už neuvidíte, což je běžné při nabídkách podomních obchodníků nebo na parkovištích, je optimální řešení podraz. Jestliže je hra vícekolová, má tři řešení:

První řešení se jmenuje věta za větu. Hru vždy začínejte, a to vstřícným krokem. Každý další krok opakujte po protihráčovi. Jestliže bude vstřícný, pokračujte vstřícně. Podrazí‑li, bez váhání ve stejné míře podražte taky. Cokoli jiného (typu nastavená druhá tvář) bude protihráč považovat za projev vaší slabosti a hlouposti, nikoli velkorysosti a ryzího srdce, podrazí znovu, nadto se pobaví. Klíčově důležité je vážit míru odvety. Jestliže jedna velmoc sebere druhé satelitní státeček, nejde se do nukleární války, ale sebereme něco podobného a stejně citlivého. Jestliže je vám manžel náhodně nevěrný a máte tři děti, neženete ho k rozvodovému soudu, leč mu sdělíte, že kdykoli se vám zamane, učiníte to samé, aniž byste se tak chovat musela. Podmínka možného úspěchu je, že manžel musí vašemu poučení věřit. Druhé řešení: můžete hrát velkoryse – pravděpodobnost odvety třeba 1 : 3. S tím jako se šafránem. Třetí řešení je nemilosrdné pravidlo Pavlov: Jestliže jsi vyhrál, neměň postup. Změň ho, jestliže jsi prohrál.

Hodně štěstí.

 

Čtěte také

Zdroj: MT

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…