Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Neděle 16. červen 2019 | Svátek má Zbyněk
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Prof. Neužil: U nás sestry nemají čas vyhořet

Prof. Neužil: U nás sestry nemají čas vyhořet

Medical Tribune 07/2019
08.04.2019 10:55
Zdroj: MT
Autor: nam
Spolehlivost, pracovitost, samostatnost a dobré komunikační schopnosti – tyto požadavky uvádí v inzerátu Nemocnice Na Homolce při hledání sestry na koronární jednotku kardiologického oddělení, jehož primář prof. MUDr. Petr Neužil, CSc., FESC

Jako člen poroty rozhodoval o tom, která z nominovaných sester získá ocenění Sestra roku. I proto jsme se ho zeptali na jeho spolupráci se sestrami.



  • Co vaše sestry umějí a vy neumíte?

Naše sestřičky umějí především dobře jednat s lidmi a udělat příjemnou atmosféru pro pacienta, který je ve stresu a diskomfortu, to já neumím. Pokud jsou dobré a profesionální, umějí udělat takovou atmosféru, aby z pacienta spadl stres a proces diagnostiky a léčby mohl probíhat podle daných regulí. Vyšší liga pak jsou sestry specialistky, odborně edukované sestry. Tady bych chtěl připomenout, že jsme se v ČR trochu tupě a nešťastně snažili aplikovat americký vysokoškolský systém na vzdělávání sester, a myslím, že se to nepovedlo, protože mnohá sestra, která se stala magistrou, okamžitě šla mimo obor.

  • Jak by tedy mělo vzdělávání sester vypadat, aby byly připraveny na své úkoly na jednotlivých pracovních pozicích?

Není to otázka, že budeme mít zapleveleno magistrami a bakalářkami, ale potřebujeme vychovávat specializované sestry, které jsou schopné nahradit v určitých aspektech, v řadě odborností a v řadě úrovní péče doktora. Proč v USA jsou sestry tak vzdělané a mají nezastupitelnou úlohu? Protože šetří systému peníze. Sestra je v americkém systému levnější než lékař. Proto je třeba ji specializovat na to, aby některé činnosti mohla dělat sama. Nurse assistant, nurse professional, to jsou různé stupně. Sestra může interpretovat EKG, může sama programovat a číst programaci stimulátoru, defibrilátoru, prostě může dělat činnosti, o kterých se u nás jen mluví, ale prakticky nikdy je žádná sestra nevykonává.

  • Můžete uvést konkrétně, kde to působí problém?

Máme problém například v ultrazvukové diagnostice na úseku echokardiografie. Od devadesátých let minulého století se například prof. MUDr. Petr Niederle, DrSc., který do své smrti v roce 2008 šéfoval kardiologickému oddělení na Homolce, snažil dosáhnout toho, aby sestry a techničtí pracovníci byli schopni echokardiograficky vyšetřovat srdce samostatně. Neumíme to udělat tak, abychom vychovali tuto úzkou specializaci pracovníků, protože buď je jich relativně málo a aplikovat na ně specializační vzdělávání je neatraktivní, nebo to prostě tak nějak neumíme. Přitom u nás laborantky a sestřičky, které pracují na echokardiografii na Homolce, ale věřím, že kdekoliv jinde v ČR, jsou schopny zcela samostatně provést ultrazvukové vyšetření. Jsme však v zajetí vyhlášek a profesních sporů, je to léta se táhnoucí problém. Máme vysokoškolsky vzdělané sestry, ale u specializací nám to leckdy vázne, vymlouváme se na legislativu. Tu je potřeba změnit, dynamizovat…

  • Jak dlouho by vám trvalo, než byste mohl pracovat jako sestra na vaší koronární jednotce a mohl se postarat o kteréhokoli pacienta?

Myslím si, že každý lékař, který přichází na koronární jednotku, je konfrontován s poměrně vysokou profesní úrovní sester, které tam řadu let pracují, protože leckdy sestra ví víc než mladý lékař. Teď jde o to, aby sestra pomohla novému lékaři se zorientovat a aby lékař si zase zbytečně nedokazoval, že on má titul MUDr. a ona ne. Pokud mám mluvit za sebe, trvalo mi poměrně dlouhou dobu, téměř dva roky, než jsem se dostal do úrovně, abych zvládl profesně to, co sestry na koronární jednotce tak dobře uměly. Je to proces, kdy lékař musí na koronární jednotce profesně vyrůst a musí vyrůst právě v závislosti na sestrách.

  • Musejí tedy lékař a sestra vždy pracovat jako tým, který se doplňuje?

Myslím, že týmovost je kritická v řadě aspektů kdekoli, samozřejmě někde je to víc, někde méně – u nás, pokud se bavíme o sálových provozech, intenzivních jednotkách, tam je to tak provázané, že pokud vzniká nějaký antagonismus, tak je to vždy na škodu. Moje heslo je, jaká je staniční a vrchní sestra, takové je oddělení. To leckdy nerozhoduje doktor, ale sestry, úroveň péče o pacienty ovlivňují leckdy právě ony.

  • Co děláte pro to, aby vaše sestry práce bavila, a čím se je snažíte motivovat? Jste znám tím, že je vysíláte na kongresy, aby tam přednášely, nutíte je, aby se vzdělávaly…

Nevím, jestli to mohou nebo nemohou dělat ostatní nemocnice, ale my jsme se začali velmi cíleně zaměřovat na technologický vývoj a výzkum. Jednak to přináší nemocnici peníze, a kromě peněz také neustálou změnu režimu a rytmu práce. Sestry u nás nemají čas vyhořet. Mají čas nadávat na to, že práce je hodně, dokonce to máme tak, že sestřičky musejí být leckdy na sálech v sobotu, v neděli, třeba jednou za dva týdny, za měsíc, protože my tyto programy můžeme dělat jenom o víkendech nebo mimo pracovní dobu. Jindy na to nemáme čas. Sestry za to dostanou nějaké peníze navíc, ale kromě peněz je to motivující v tom, že pořád dělají něco nového. A to, že je to v pohybu, v dynamice, to tu práci dělá atraktivní. Je potřeba rozlišovat práci specialistek, to znamená sály, jednotky intenzivní péče, ale přece jde o to, aby také do práce sester na standardních odděleních, která je mnohdy monotónní a vyčerpávající, se vneslo něco, co ji zatraktivní. Právě to, že sestry vědí, že se podílejí na práci, která přináší nové metody, mění principy léčby, i když někdy to mohou být slepé uličky, ale v drtivé většině případů jsou to postupy, které posunují medicínu kupředu; a u nás se k takové práci dostanou. To je to, co my jim umíme nabídnout. Nejsem všeznalý, abych věděl, jak zatraktivnit práci všech sester, ale pokud mluvím za naše oddělení, za náš provoz, za náš styl práce, je to vyčerpávající, je to tvrdé, někdy opravdu hodně adrenalin, ale odměna je, že to medicínu někam posune, že můžete vyléčit nemocné, kteří doposud neměli moc šancí, že lidé účastnící se tohoto procesu se podílejí na tom posunování a ono je to nabíjí.

A také většina pacientů to oceňuje. To není klišé, to je pravdivý fakt.

Čtěte také


Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky