Propaganda. Stručný návod sebeobrany

Propaganda je pokus nějaké autority, například státní, církevní nebo stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jimž říká „cíl“. Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Nátlak propagandy bývá různě velký. Propaganda užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu. Cílem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci. Propaganda slouží mocenské elitě stejně jako skupinám, které o moc usilují.

MODEL PROPAGANDY: HERMAN A CHOMSKY

Hermanův a Chomskyho model propagandy popisuje, jak peníze a moc „filtrují“ zprávy tak, aby byly „vhodné“ k uveřejnění, marginalizují nesouhlas a umožňují jak vládě, tak korporacím ovlivňovat veřejnost.

Prvním filtrem informací je velikost, vlastnictví a orientace masového sdělovacího prostředku na zisk.

Druhým filtrem je reklama: zisky z reklamy jsou podstatnou částí zisku masových sdělovacích prostředků. Odnětí reklamy znamená poškození nebo zánik média.

Třetím filtrem jsou informační zdroje: masová média získávají informace od představitelů moci, aniž je ověřují.

Čtvrtým filtrem je bubnová palba, autoři užívají zkratku flak, což bylo označení protiletadlových děl německé armády a jejich soustředěné palby za druhé světové války. Jestliže se v médiu objeví nežádoucí zpráva nebo program, následuje příval přímých nebo nepřímých, dobře organizovaných nesouhlasných reakcí vyvíjejících na médium tlak. Pátým filtrem je antikomunistická ideologie, kterou v současných USA doplňuje takzvaný antiterorismus a „antirusismus“. Testování modelu o dvacet let později má za to, že platí.

PILÍŘE PROPAGANDY

Prvním pilířem je jednoduchost.

Propagované poselství musí být co nejjednodušší. Tak jednoduché, aby je co nejsnáze a co nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Míra náročnosti poselství je určena nejnižším společným jmenovatelem intelektuální úrovně oslovené skupiny. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra, možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví, včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Další skutečností, ze které propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin (cíle propagandy) je špatná a snadno manipulovatelná. Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu.

Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání s informacemi, které jsou pro mozek oslovených lidí příliš složité, méně namáhavé, rychlejší, a tedy příjemnější nebo aspoň méně nepříjemné zpracování.

Druhým pilířem je oslovení emocí.

Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat například sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost. Citově prostoupené informace, stejně jako informace, které si je možné snadno, pokud možno barvitě představit, se lépe pamatují a vybavují než informace citově neutrální. Instrukce říká: „Pracuj zásadně ve směru toho, co tvůj cíl očekává, co si přeje, čeho se bojí. Má to zakotvené z dětství, takže velmi hluboce a pevně. I nejnezávislejší individua jsou na něčem závislá.“

Třetím pilířem je oslovení představivosti.

Kromě emocí musí propaganda oslovovat představivost. Není nad televizi, film, youtube a další. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora, „nálepka“, která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení.

Čtvrtým pilířem je opakování.

Chce‑li propagandista, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psy. Dobrý propagandista pak zazvoní a většina oslovených lidí začne myslet, cítit a prožívat v žádoucím směru. Kontroluje‑li skupina, která propagandistu platí nebo kontroluje jiným způsobem, klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to příliš těžké, zejména říká‑li cíli propagandy to, co cíl chce slyšet.

JOHN SWINTON

John Swinton (1829–1901) byl šéfredaktorem The New York Times v letech 1860–1870. Na slavnostní večeři v roce 1880 v průběhu přípitku na nezávislost tisku podle dochovaného záznamu prohlásil:

„Něco jako nezávislý tisk v tomto okamžiku světových dějin v Americe neexistuje. Vy to víte, já to vím. Ani jeden z vás se neodváží napsat, co si opravdu myslí. Pokud byste to udělali, předem víte, že se to v tisku neobjeví. Svou týdenní mzdu dostávám za to, abych to, co si opravdu myslím, udržel mimo list, s nímž jsem ve spojení. Vy dostáváte podobnou mzdu za podobné věci. Kdyby kdokoli z vás byl takový blázen, že by poctivě psal, co si myslí, octl by se na ulici a hledal si jinou práci. Kdybych dovolil, aby se mé opravdové mínění objevilo v jediném výtisku mého listu, práce by tam pro mne skončila dřív, než by uteklo čtyřiadvacet hodin. Zaměstnáním žurnalisty je ničení pravdy, otevřená lež, překrucování, ostouzení, lísání se k nohám mamonu, prodávání vlastní země a potomstva za denní chleba. Víte to vy, vím to já, jaká bláhovost tedy je tento přípitek na nezávislý tisk! Jsme nástroje a nevolníci bohatých lidí za scénou. Jsme loutky, oni tahají za nitě a my poskakujeme. Naše talenty a možnosti našich životů jsou vlastnictvím druhých lidí. Jsme intelektuální prostitutky.“

Swintonův popis předběhl operaci CIA pojmenovanou Mockingbird. To je souhrnné pojmenování ptačích druhů, které umějí napodobovat hlasy jiných ptačích druhů. Operace Mockingbird začala v padesátých letech minulého století. Cílem bylo omezit vliv Mezinárodní organizace novinářů financované Moskvou čili operace Mockingbird vedené pod jiným označením druhou stranou. Po roce 1953 bylo pod vlivem CIA 25 novin a dalších zpravodajských agentur, například CBS, Time, Lide, The New York Times, The Washington Post, Christian Science Monitor a dalších.

EDWARD L. BERNAYS

Edward L. Bernays (1891–1995), synovec S. Freuda, považovaný za zakladatele „public relations“, byl označen jako jeden ze stovky nejvlivnějších Američanů 20. století. Jeho kampaň v roce 1929 pomohla prosadit kouření žen. Cigarety označil jako pochodně (ženské) svobody. Bernays také stvořil idol štíhlé (kouřící) ženy. Lidské masy považoval za iracionální a kontrolované stádním instinktem. Popsal, jak lze užít davovou psychologii a psychoanalýzu ke kontrole mas v žádoucím směru:

„Vědomá inteligentní manipulace organizovanými názory a zvyky mas je důležitý prvek demokratické společnosti. Ti, kdo manipulují tímto neviditelným sociálním mechanismem, tvoří neviditelnou vládu, která je skutečnou vládnoucí silou… Jakmile pochopíme mechanismus a motivy skupinového myšlení, objeví se možnost kontrolovat a řídit masy podle naší vůle, aniž by si toho byly vědomy.“ Bernays může být nejúspěšnějším známým debilizátorem všech dob.

SOCIÁLNÍ MÉDIA

Sociální média jsou definována jako nová informační síť a technologie užívající interaktivní obsah a obsah tvořený uživateli, jejich činnost tvoří a uchovává interpersonální vztahy. Znaky sociálních médií jsou sociální sítě a sociální interakce, participace, užívání odlišných obstaravatelů, otevřenost, spolupráce mezi uživateli a skupinami.

Sociální média změnila komunikaci v řadě směrů:

• uživatelé jsou anonymní,

• informace jsou vysoce rozmanité,

• sociální média jsou všudypřítomná,

• umožňují velmi rychlé šíření informací,

• chybí jasná hierarchie a odpovědnost,

• proměna z objektivity na subjektivitu,

• pružná kombinace zaznamenané informace – textů, obrázků, zvukových záznamů a videozáznamů – umožněná masovým rozšířením kvalitních záznamových zařízení,

• téměř úplná nepřítomnost tradičních postupů regulace.

Příkladem sociálních sítí jsou Facebook, Google+, MySpace, Linkedln.

Komunity užívající produkty médií: YouTube, Flickr, Slideshare.

Blogové služby: Wordpress, Blogger, Twitter.

Informační komunity: Wikipedia, Wikispaces.

Vědecké a technické komunity: Google Scholar, Linkedln, ResearchGate.

Důsledky užívání sociálních médií se podobají důsledkům všech technických změn od vynálezu umělého rozdělávání ohně: jsou užívány v dobrém i ve zlém.

Kvalita informací na sociálních sítích se podobá kvalitě informací na internetu: vkládat tam může kdokoli cokoli a lidé to dělají. Výsledkem je šíření chyb a lží, často vytvořených na základě politické ideologie.

BRANDOLINIHO PRINCIP

O mýtech zakořeněných v sociálních sítích platí Brandoliniho princip (bullshit asymmetry principle neboli princip asymetrie hovadiny), který říká, že námaha na vyvrácení vytvořené hovadiny je o řád vyšší než námaha spjatá s jejím vytvořením. „Než se pravda stačí obout, lež oběhne svět.“

Příklady zakořeněných mýtů:

• Preventivní vyšetřování zachraňuje životy u všech typů zhoubných nádorů.

Skutečnost: preventivní vyšetřování zachraňuje životy u zhoubných nádorů děložního čípku, tlustého střeva a plic. Rozsáhlé studie ukazují, že to tak docela neplatí například pro karcinom prostaty. Karcinom prostaty lze najít u osmi až devíti z 10 devadesátiletých mužů, aniž by je nějak poškozoval.

• Volné radikály škodí.

Skutečnost: volné radikály jsou normálním produktem látkové výměny. Mohou pomoci v přesně definovaných onemocněních. Pojídání antioxidantů může zvýšit úmrtnost, jestliže lidé, kteří věří jejich zázračnému účinku, přestanou cvičit. Z prodeje antioxidantů se stal miliardový obchod.

• Očkování je příčinou autismu.

Skutečnost: Tento nesmysl je destruktivním výsledkem promyšleného podvodu bývalého britského lékaře A. Wakefielda a „činnosti“ sdělovacích prostředků. Očkování jako každý zásah do organismu může očkovaného poškodit. Při dodržování instrukcí je však výskyt komplikací velmi nízký na rozdíl od možného katastrofálního a masového poškození neočkované populace.

REENACTMENT

Jednoduchá technika, které se říká reenactment, mění výraz v tváři mluvícího jedince podle manipulátorovy potřeby, a to on‑line. Jestliže manipulátor nějakým způsobem změní svůj mimický výraz, učiní tvář na obrazovce totéž. Divák si myslí, že se sleduje proměny tváře na obrazovce, o manipulátorovi nemá ponětí.

DEEP FAKE A JEHO DRUZI

Programy tohoto druhu dokáží dokonale „přimontovat“ hlavu světově proslulé herečky k tělu pornohereček. Prezident J. F. Kennedy si v den, kdy byl zavražděn, vezl v kapse projev, který nepronesl. Neuronová síť vyslechla všechny jeho předešlé projevy a pak pronesla tento prezidentem nepronesený projev. Rozlišit tento výtvor od skutečnosti nedokázal nikdo. Výtvorům toho druhu se říká ektyp. Na základě stejného principu namalovala neuronová síť nerozlišitelný Rembrandtův obraz, který Rembrandt nenamaloval. Společnost Mircrosoft ho v roce 2016 předvedla v Praze.

FACEBOOK

Rozsáhlý experiment, který využil Facebook, dokázal, že lze přenášet emoční stavy, aniž by si toho byli uživatelé vědomi. Jestliže byl snížen podíl kladných výrazů, lidé odpověděli menším počtem kladných a větším počtem záporných vzkazů. Jestliže byl snížen podíl záporných výrazů, byla odpověď opačná. Facebook, sociální síť, tedy doložil masivní emoční infekci. Na rozdíl od předchozích zkušeností k ní není nutná interakce člověk–člověk ani neverbální podněty. Sledování kladných nebo záporných zkušeností druhých lidí je tedy podkladem pro kladné nebo záporné prožitky sledujících.

Facebook byl pokusně využit k politické mobilizaci. Poselství oslovilo 61 milionů uživatelů této sociální sítě v průběhu voleb do Kongresu USA v roce 2010. Poselství přímo ovlivnilo politické sebevyjádření, vyhledávání informací a typ hlasování. Kromě přímých uživatelů oslovilo poselství „přátele“ uživatelů a „přátele“ těchto „přátel“. Téměř všechny typy přenosu informace proběhly mezi „blízkými přáteli“, u nichž byl pravděpodobný osobní kontakt.

OVLIVŇOVÁNÍ VOLIČŮ INTERNETOVÝM VYHLEDÁVAČEM

Pět experimentů provedených v USA a v Indii prokázalo, že ovlivnění pořadí, v němž nerozhodnutí voliči vyhledávají možného kandidáta z několika dalších, může posunout přednost, kterou nerozhodnutí voliči dají některému z nich, až o 20 %. Proměňování pořadí lze zamaskovat, takže si lidé manipulace nejsou vědomi. Jestliže je znám podíl nerozhodnutých voličů v populaci, která užívá internet, a podíl voličů, který lze tímto způsobem ovlivnit, je možné vypočítat výsledek voleb, který je výsledkem právě této manipulace.

SLOVO ROKU 2016

Oxfordské slovníky označily slovem roku pojem postpravdivý (post‑truth).

Jde o přídavné jméno, „které má vztah k okolnostem nebo označuje okolnosti, za nichž jsou objektivní fakta v utváření veřejného mínění méně vlivná, než je oslovení emocí a osobního přesvědčení“. Postpravdivé politické výroky se opírají o „pocit pravdivosti“, který se neopírá o fakta. Pojem „postpravdivý“ je jen nový slogan označující starou dobrou propagandu.

Zdroj: MT