Měsíčně ošetří zdravotnické týmy v hale Emergency 1 000 pacientů, v úrazové části 800

Například hrozba teroristického útoku nebo epidemie vysoce nakažlivých nemocí.

To vše si vyžádalo změny organizace při traumaplánu, při vyšším počtu pacientů je mnohem složitější skloubit nácvik s reálnou péčí, proto se cvičí častěji než dřív. „Ani při spuštění traumaplánu nesmí být reálná péče přerušena. Při cvičení jsou vyčleněni záchranáři, lékaři a sestry, kteří se starají o reálné pacienty, jichž se netýká traumaplán, tito pacienti jsou vždy nadřazeni nad nácvik. Běží to souběžně, jsme na to zvyklí. Stejně jako když přiletí pacient s polytraumatem, nemáme jen toho těžce zraněného člověka, ale dalších třeba šest běžných pacientů a musíme se postarat o všechny,“ řekla MT vrchní sestra. Po vyhlášení traumaplánu dostanou na mobil SMS zprávu všichni lékaři v nemocnici, kteří jsou součástí traumatýmu, konziliáři, kteří nejsou trvale přítomni na Emergency, chirurgové, urologové, ortoped a další odbornosti podle potřeby.

• Jaké jsou kritické body, na které se musíte soustředit, aby vše běželo plynule?

Za ta léta praxe vidím jako nejkritičtější to, aby veškerý personál, který přijde z oddělení mimo Emergency, věděl, kam má jít, kde se má hlásit a co je jeho práce. Personál Emergency to ví, je to jeho denní chleba. Ale ti z oddělení, sestry, sanitáři, ostatní personál, to nevědí. My jsme nyní pozměnili trochu organizaci a chceme vědět, zda nebudou zmateni, budou vědět, že se mají hlásit třeba v traumatýmu č. 1 a že jejich role je například transport pacienta na vyšetření. Každý člen týmu má kartičku, kde je napsáno, komu se má hlásit a co je jeho role. To je vždy krizový moment, seřadit týmy do vojenských šiků, aby každý věděl, co má dělat. Protože práci samotnou zvládnou, ale musejí se umět přiřadit k tomu správnému člověku, aby mohli dělat práci, kterou umějí.

• Když je traumaplán ukončen, děláte si vyhodnocení?

Ano, děláme si vyhodnocení organizace práce, dostupnosti personálu, návaznosti činností a dodržení času. Celkové hodnocení si dělá i štáb krizového řízení, děláme ho my z pohledu zdravotnického personálu lékařského i nelékařského, tady na hale Emergency, sepíšeme to, uděláme poradu a případně přeorganizujeme podle těchto poznatků další práci. Tato zpětná vazba je to zásadní, co nás posouvá dál.

• V čem konkrétně jste se z předchozích cvičení poučili?

Například personál z jiných oddělení dříve býval zmatenější, nevěděl, co přesně dělat, což se postupně snažíme napravovat. Dále lehce zranění pacienti, kteří nevyžadují péči na hale Emergency, zůstávali osamoceni. Posílili jsme proto týmy a přeorganizovali personál a chceme si ověřit, zda to bude dostačující nejen pro reálné pacienty, kteří v době cvičení přicházejí, ale i pro ty zelené, kteří mohou být ošetřeni v ambulantní části mimo halu Emergency.

• Pacienty vám dovezou v rámci cvičení z letiště už s barevným označením?

Označení pacientů udělají zdravotníci na letišti, rozdělí je na červené, žluté a zelené. Červené okamžitě bez prodlevy musíme ošetřit, žlutí jsou naléhaví, ale mohou chviličku počkat, a zelení jsou odložitelní, nejsou urgentní. Modří jsou ve velmi těžkém stavu, odkládají se, jejich ošetření by trvalo velmi dlouho a mohlo by být na úkor ostatních, které můžeme zachránit, to je realita. Pak jsou černí, zemřelí. Na místě neštěstí mohou někoho vyhodnotit jako zeleného, ale během cesty se stane žlutým, nebo i červeným, proto tu máme také triáž, lékaře se sestrou u vjezdu pro sanitky, kteří triáž z místa buď přehodnotí, nebo ji ponechají. Triážní tým je také u hlavního vchodu, tj. dvě triážní skupiny v ÚVN přehodnocují triáž z místa neštěstí.

• Pokud je potřeba operace, provede se na místě, nebo se vezou pacienti na oddělení v rámci nemocnice?

Máme na Emergency dva zákrokové sály, ty se na základě vyhlášení traumaplánu připraví.

• Kdo hraje poraněné?

Většinou studenti, záchranáři nebo medici, záchranná služba si je najímá. Jsou dokonale namaskovaní, mají například jakoby zavedené endotracheální roury jako ventilovaní, mají viditelná hluboká zranění, popáleniny, kanyly. Vždy se do toho naplno vžívají, předvedou třeba i hysterii, nechtějí slézt z vozíku, chtějí být dopraveni až na oddělení, protože jsou těžce zraněni. Velmi nám to pomáhá, těžko si představíte pacienta, musíte ho vidět v reálu, aby souhra týmu byla, jak má být.

Zdroj: MT