Tarify se zlepšily, pracovní podmínky ale ne

• Co říkáte datům, podle kterých letos vystoupá průměrná měsíční odměna všeobecných sester v nemocnicích akutní péče nad 43 000 a ve fakultních nemocnicích se přiblíží ke 49 000 korun?

Statistika, kterou ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo, má dvě části. Jedna se týká průměrných platů, druhá průměrných mezd. Data o platech a přímo řízených organizací nepopírám, myslím, že se platy budou asi zmiňované úrovni blížit. Připomínám ale, že peníze jsou ovlivněny vysokou mírou přesčasové práce. Z hlediska objemu přesčasové práce je situace tristní.

Druhá věc jsou akciové společnosti, ve kterých je na statistických údajích ÚZIS vidět rozdíl proti odměnám v příspěvkových organizacích. Nůžky se rozevírají, rozdíl je už více než osm tisíc korun. Je to skoro logické, protože se v uplynulých letech podařilo navyšovat tarify nařízením vlády a k tomu se přidal zvláštní příplatek ve směnách.

Je nutné vzít v úvahu pracovní podmínky, které v nemocnicích jsou, a pracovní zátěž. Podle personální vyhlášky se může starat a v praxi se také běžně stará o třicet pacientů jediná sestra.

• Máte informaci o tom, jak jsou na tom s přesčasy zdravotníci v jiných evropských zemích?

Co se týká objemu přesčasové práce, celoevropská směrnice dovoluje maximálně 150 hodin ročně a zbytek do 416 hodin s výslovným souhlasem zaměstnance. Podle informací, které máme z Německa, je tam jednoznačně dodržován limit 150 hodin ročně. A navíc v Německu mají v praxi diferencovaný ošetřovatelský proces. Tam neexistuje, aby všeobecná sestra dělala jako u nás úplně vše od specializované péče až po pomocné práce, protože na jednotlivých stanicích v nemocnicích pracují sestry specialistky, všeobecné sestry, ošetřovatelé, sanitáři… Na to se u nás rezignovalo a ve většině menších nemocnic je jedna sestra na vše sama.

• Zároveň se ukazuje, že chybějící počty všeobecných sester nahrazují počty praktických sester. Co to v praxi znamená?

Praktické sestry zůstávají mnohdy na odděleních samy, provádějí činnosti, ke kterým nemají podle vyhlášky oprávnění, a berou na sebe odpovědnost, která je nad rámec jejich kompetencí. Nic jiného jim nezbývá. Když odejdou všeobecné sestry a vezmou místo nich praktické sestry, tak tyto činnosti jednoznačně vykonávají.

• Dá se tedy říct, že kvalita ošetřovatelské péče klesá?

Dá se to tak říct, ve chvíli, kdy opravdu vykonávají činnosti, které by neměly, není záruka, že bude výkon proveden správně. Navíc je to riziko i pro tu sestru. Když provádí výkon, na který nemá kompetence, je za to odpovědný nejen zaměstnavatel, ale i pracovník.

• ÚZIS zároveň uvádí, že zdravotních sester ubylo i loni, ale že se úbytek zpomaluje. Je to dobrá zpráva?

Navyšování platů působilo jako stabilizační prvek. To, že se platy zvyšují, drží v nemocnicích stávající personál. Problém je, kolik absolventek nastupuje do nemocnic. Z hlediska doplnění počtu pracovníků je ještě horší situace než udržení těch stávajících. Na posledním jednání personální skupiny nám zástupci zdravotnických škol sdělili, že do praxe nastupuje třicet procent jejich absolventů. A z nich po dalším roce v praxi zůstává zase jen třetina.

• Jste v rámci ČMKOS domluveni, že zdravotnictví bude ve vyjednávání o platových tarifech jednou z priorit?

O tom, jak se bude odvíjet navyšování platů, se vedou v těchto dnech velké polemiky. Před několika týdny jsem na schůzce sdělila panu premiérovi, že vládní slib navýšení zvláštního příspěvku sestrám ve směnách nebyl všude naplněn. Devátého května jsme se na jednání „malé tripartity“ pro zdravotnictví dohodli na požadavku na svolání pléna velké tripartity, která by se zabývala jen tématem zdravotnictví, protože se už dvakrát na velké tripartitě na téma zdravotnictví nedostalo.

Na jednu stranu se podařilo s tarify pohnout, to je velmi pozitivní, na druhou stranu akciové společnosti zaostávají ještě více než dřív. A s pracovními podmínkami a množstvím personálu se nedělá vůbec nic. To v současnosti považuji za jeden z největších problémů. S nápadem, že by se dotovala pracovní místa ošetřovatelů, jsem zatím neuspěla. Na účtech zdravotních pojišťoven je přitom 50 miliard. I kdyby se daly na zlepšení situace zdravotníků jen ty peníze, se kterými se loni a předloni nepočítalo, protože byl nadvýběr pojistného, bylo by to nějakých sedm miliard korun. Vždycky nám říkali, že peníze nejsou. Teď ale jsou.

Zdroj: MT