Primární péče jako základ fungujícího zdravotnictví

Letošní XIII. jarní interaktivní konference praktických lékařů (JIK) SVL ČLS JEP, která se konala v Praze od 26. do 28. dubna, přivítala přes 1 400 lékařů. Celou konferencí rezonovalo téma reformy primární péče a s ní i problematika venkovského lékařství a bující administrativy. K odborným tématům patřil např. blok novinek pro praktické lékaře z oblasti arteriální hypertenze, moderní léčby chronického srdečního selhání či přednášky z obezitologie, diabetologie či léčby bolesti.

„Primární péče, zajištěná praktickými lékaři, je základem fungujícího zdravotnictví a má zásadní vliv na zdravotní stav celé populace a dlouhodobou ekonomickou udržitelnost celého zdravotního systému. Zavádění novinek obsažených v reformě je proces dlouhodobý, postupný, rozfázovaný v některých oblastech až na osm let. Některé aktivity musíme odzkoušet na pilotních projektech, protože ne vše, co je v zahraničí na západ od nás, lze automaticky přenést do podmínek v ČR,“ zahájil konferenci doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.

Přímo na konferenci mohli zájemci z řad praktických lékařů absolvovat i trénink měkkých dovedností, kde se učili, jak spolu navzájem lépe komunikovat. Workshop pod vedením praktické lékařky MUDr. Mariky Dědinové byl zaměřen na konstruktivní zpětnou vazbu – jak ji nejlépe provést, aby se kolega neurazil a na pracovišti vládl zdravý duch. Na modelových případech si lékaři vyzkoušeli, jak by spolu měli mluvit navzájem, jak nadřízený s podřízeným a naopak. „Pokud není komunikace na pracovišti dobrá, pocítí to negativně i pacient,“ zdůraznila MUDr. Dědinová.

Ozvláštněním letošní konference byl křest knihy Všeobecné praktické lékařství, která vychází již ve 3., aktualizovaném vydání. Na tištěné, přes 800 stran čítající publikaci se podílely desítky autorů z řad praktických lékařů i předních českých odborníků, kteří dva roky aktualizovali své kapitoly z vydání v roce 2013 a přidávali kapitoly nové. Kniha je určena studentům lékařských fakult, lékařům v předatestační přípravě i lékařům v praxích. Oproti předchozím vydáním obsahuje fotografické ilustrace, dokumentuje práci všeobecných praktických lékařů, upozorňuje na některé výzvy, jako je například zajištění péče ve venkovských oblastech. Speciální část pak obsahuje doporučené postupy, z nichž většina byla aktualizována v průběhu posledních tří až pěti let. „Obor všeobecného lékařství je tak komplexní, že jeho podrobný popis by potřeboval několikadílnou encyklopedii. Autoři, přestože často museli spíše omezovat náplň a rozsah textů, usilovali o to, aby kniha ve své obecné části pokryla vše, co potřebuje vědět student lékařství, lékař ve specializační přípravě, ev. lékaři z jiných oborů o našem oboru, a aby byla zároveň inspirací a zdrojem informací i pro lékaře již praktikujícího,“ uvedl hlavní autor knihy doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D., ze Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. Vydání z roku 2013, které mělo téměř 700 stran, bylo rozebráno během jednoho roku a publikace získala titul Kniha roku 2013 ČLS JEP. Kmotrem letošního, čerstvého vydání se stal předseda ČLS JEP prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.

Go rural

S novým projektem Go rural seznámili přítomné členové Pracovní skupiny venkovského lékařství. Tato pracovní skupina se snaží propagovat obor venkovského lékařství a do ordinací v malých městech a na venkově přilákat mladé lékaře. Jak bylo uvedeno, podle aktuálního hodnocení lze celých 33 procent praxí v ČR hodnotit jako praxe venkovské, které se v určitém směru liší od městských. Z posledních zjištění vychází, že pro praxe na venkově platí, že venkov je více bonifikován, dělá více výkonů, méně využívá specialisty a více preskribuje.

Pracovní skupina oslovila v roce 2018 na tři sta mladých lékařů, z nichž jich přes dvě stě zaslaný dotazník zodpovědělo. „Překvapením pro nás bylo, že 63 procent z nich nevylučuje v budoucnosti práci na venkově. To pro nás bylo nejpozitivnější zjištění, které z celého dotazníku vzešlo. Nyní se snažíme zjistit například to, zda a případně jak působit na lékaře, kteří z venkova odešli studovat do města a do obce se již nevrátili,“ popsala MUDr. Martina Pfeiferová. Jak podle ní poslední dotazníkové šetření ukázalo, k největším motivacím pro to, aby mladí lékaři na venkově pracovali, patří:

• zajištění práce pro partnera,

• kvalita škol pro děti,

• finanční ohodnocení,

• životní prostředí,

• pestrost práce venkovského lékaře.

Překvapivé ale bylo, že 86 procent mladých lékařů uvedlo, že během vzdělávání nezískali dostatek informací o venkovském lékařství. „Zároveň ale 70 procent z nich říká, že by rádi strávili na venkově nějaký čas. Proto jsme se rozhodli spustit pilotní projekt Go rural, což je projekt dobrovolných krátkodobých stáží v praxích venkovských lékařů cílený na lékaře v předatestační přípravě a na studenty lékařských fakult. Snažíme se tak jednak mladým lékařům ukázat, čím venkov je, a zároveň chceme, aby se venkovské lékařství stalo pevnou součástí vzdělávacího kurikula na lékařské fakultě,“ vysvětlil jeden z mladých praktických lékařů pracující na venkově MUDr. David Halata s tím, že celý projekt je motivován zkušenostmi z Velké Británie, kde se potvrdilo, že pokud lékař stráví v rámci studia určitý čas na venkově, mnohem častěji se tam později vrací.

„Je to práce, která nikdy nezevšední“, „Platy se nijak diametrálně neliší“, „Neznám stereotyp. Každý den je trochu jiný, jednou jste trochu víc kožař, jindy víc internista, jindy intenzivista. Ráno jdete do práce a nikdy nevíte, co vás ten den čeká, a vždycky vás to překvapí“, „Je to obor, který má blíž k opravdovému životu a který mě baví“, „Myslím si, že daleko více můžete ovlivnit zdraví lidí. Přijdete do obchůdku a zeptáte se, proč nemají nějakou zdravou potravinu, a oni ji začnou objednávat, Toho ve městě nedosáhnete…“ – taková jsou hodnocení mladých venkovských lékařů v krátkém filmu, který by se měl stát i součástí výuky na lékařských fakultách.

Více času na pacienty, méně byrokracie

O přebujelé administrativě se mluví ve všech oborech. Stále častěji si na ni stěžují i lékaři, jimž již ubírá téměř polovinu času, který by jinak mohli věnovat nemocným.

„Všichni označili současnou administrativu za nadbytečnou, nejvíce z dotázaných napsalo, že jim zabírá 40–50 procent pracovní doby. Přes 90 procent dotázaných vnímá, že administrativy každoročně přibývá, a za nejhorší považují vyplňování nesčetných formulářů pro Českou správu sociálního zabezpečení, poté zprávy pro komerční zdravotní pojišťovny a vypisování papírů kvůli lázním,“ uvedl MUDr. Cyril Mucha, který provedl průzkum mezi kolegy, v němž se jich ptal, které administrativní úkony je drtí nejvíce. Dotazníky vyplnilo 100 praktických lékařů, 50 procent soukromých a 50 procent zaměstnanců. Jak poznamenává, v dotazníku mezi nejdůležitějšími zdravotnickými dovednostmi zaujímalo první příčky psaní deseti prsty.

K top deseti činnostem, které lékařům nejvíce ubírají čas, patří formuláře pro Českou správu sociálního zabezpečení, poukazy na lázně (zde se doporučuje od specialistů jednoznačně vyžadovat uvedení diagnózy a indikace), výpisy z dokumentace, tisk dokumentů, výpisy pro komerční pojišťovny, formuláře pro domovy důchodců či neustále se měnící předpisy.

V žebříčku nejnesmyslnějších formulářů jednoznačně zvítězily nejrůznější žádosti o domovy důchodců, které mohou obsahovat i 26 listů k vyplnění. Každý domov důchodců má přitom formulář jiný. Za nesmyslné považují praktičtí lékaři i hlášení chřipky hygienickým stanicím (jen v určitých měsících), hlášení o očkování Národní referenční laboratoři či odesílání celé dokumentace na MPSV. „EET sice zatím na většinu z nás nespadla, ale uvědomme si, že je lež, že nás to nebude nic stát. Již nyní mnoho kolegů např. říká, že raději přestanou očkovat, protože ve chvíli, kdy to všechno budeme muset vykazovat, se dostáváme na hranici rentability,“ popisuje MUDr. Mucha.

Jak dodává, stále přibývá i např. pracovnělékařská péče. Pokud by měl dodržovat všechny předpisy, musel by každý praktik denně strávit 30 procent času jen pracovnělékařskou péčí.

„Co s tím? Važme si sami sebe, jsme lékaři, jsme tady proto, abychom pacienty léčili, nejsme obchoďáci ani žádná prodloužená ruka orgánového specialisty. Komunita praktických lékařů jsou ti, kteří zachraňují a prodlužují stovky a tisíce životů. Na to, abychom to mohli dělat, musíme mít čas a být v pohodě,“ uzavřel MUDr. Mucha s tím, že prevence není o nic méně důležitá než např. o něco lépe znějící katetrizace či transplantace.

Zdroj: MT