Kolapsy sportovců: Edukace veřejnosti i zdravotníků je klíčová

Každý rok jsme svědky náhlých a nejednou i život ohrožujících situací, které postihnou jak profesionální sportovce, tak i nadšené amatéry. Přicházejí obvykle neočekávaně, ať už v tréninku, nebo během závodů. Nejsou‑li včas rozpoznány a správně řešeny, mohou vyústit v nezvratnou tragédii. A naopak, řadě z nich lze předejít, upozorňuje organizátor a odborný garant kursu Aesculap Akademie prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D., FCMA, přednosta I. interní kliniky LF UK a FN v Plzni. Vedle lékařského povolání se intenzivně věnuje i sportu. Je vítězem Českého poháru i mistrem republiky v olympijském triatlonu, letos se zúčastnil mistrovství světa série Challenge. V rámci sportu spojuje svou vášeň pro medicínu a tzv. evidence‑based postupy a trvale sleduje a kriticky hodnotí nejnovější výsledky a trendy ve sportovní vědě.

• Jste odborným garantem dnešního celodenního vzdělávacího semináře. Co vás k tomu vedlo?

Sportovci, trenéři, organizátoři i zdravotníci často podceňují tepelná traumata vzniklá z přehřátí organismu. Každý rok se nám bohužel do rukou dostávají mladí sportovci, kteří se v důsledku přehřátí ocitnou v kritickém stavu. A každý rok někdo z nich zemře. Jako účastník řady závodů současně vnímám nedostatečnou připravenost na řešení kolapsových stavů sportovců. Nedostatky jsou také při včasném rozpoznání krizových situací. Málokdo ví, že tepelné trauma je nejčastější příčinou smrti mladých atletů. A na druhou stranu dobře preventabilní.

• Seminář tedy není pouze pro zdravotníky…

Naším cílem bylo oslovit všechny, kterým není lhostejný zdravotní stav sportovců, ať během tréninku, nebo při závodech. Pozvali jsme samotné atlety, jejich trenéry, zástupce různých sportovních svazů, organizátory sportovních akcí a samozřejmě zdravotníky.

• Proč se problematice kolapsů věnujete právě nyní?

Jak jsem již zmínil, největším nebezpečím v době tropických teplot jsou syndromy z přehřátí. Mohou postihnout kohokoli, od dětí přes profesionály až po amatéry všech věkových skupin. Významnou je i skutečnost, že stále narůstá masovost sportovních akcí, přibývá extrémních závodů. Nejsou to již pouhé silniční běhy, půlmaratony a maratony, ale i velmi náročné závody, dlouhé triatlony, závody typu Predátor, Spartan apod. A pochopitelně se těchto závodů účastní nejen dobře připravení amatérští sportovci, ale rovněž i rekreační sportovci, kteří si chtějí dokázat, že to zvládnou.

• Takže nemluvíme jen o profesionálních atletech, ale prakticky o komkoli?

Ano, nejde jen o trénované sportovce, ale i o tzv. netrénované rekreační hobíky, kde riziko kolapsu narůstá ze dvou důvodů. Jednak nejsou dostatečně trénovaní a na těžké a náročné podmínky nejsou včas aklimatizováni. Za druhé, obvykle v průběhu závodu přeceňují své síly. Přibývá i určitá věková skupina sportovců – podíváme‑li se na masové závody, obvykle nejpočetnější skupinu tvoří závodníci kolem 35–49 let. A to jsou samozřejmě lidé, kteří již mohou trpět některými chronickými chorobami, aniž o nich vědí. U nich narůstá i riziko např. náhlých srdečních příhod.

• K tomu ale nemusí docházet jen při masových sportovních akcích…

Nemusí. A to je právě častý mýtus, že na kratších tratích, např. desetikilometrovém běhu, který trvá půl hodiny až hodinu, takovéto situace nemohou nastat. Opak je pravdou. K nadměrnému přehřátí za velkých veder může dojít i v průběhu 20–30 minut a může se rozvinout mimořádně rychle.

Druhým problémem je podcenění prvních symptomů. Setkáváme se ale bohužel s tím, že je sportovec navzdory svým zdravotním potížím povzbuzován svými trenéry či příznivci. Proto je naším cílem vzdělávat všechny zainteresované, jak rizikové stavy včas rozpoznat a jak je efektivně řešit, nastanou‑li. Zásadním krokem je ukončit aktivitu. To nebývá vždy jednoduché, protože atlet obvykle ztrácí rozhodovací schopnost a chce dokončit za každou cenu. Někdy ani záchranář není dostatečně seznámen se stavy, které během vytrvalostních závodů za nepříznivých klimatických podmínek mohou nastat.

• Můžete shrnout rady pro takovéto situace?

Nejdramatičtější situací, která obvykle přichází zcela bez varování, je náhlá srdeční smrt. Zde je nutné zajistit přivolání profesionální pomoci a okamžitě zahájit kardiopulmonální resuscitaci. Mnohem častější je ale zmíněný syndrom z přehřátí, kde klíčovým opatřením je co nejrychlejší a nejúčinnější ochlazení. Především je ale nutné na tento stav myslet a v ideálním případě zjistit rektální teplotu. Měření běžnými teploměry je zavádějící a velmi nespolehlivé. Neznám‑ ‑li teplotu, není chybou okamžitě začít chladit. Naopak, chybou je s chlazením nezačít a vyčkávat vývoje stavu. Třetí je problém vznikající z nadměrného přívodu tekutin, tzv. otravy vodou, se kterým se lze setkat zejména u déletrvajících závodů, např. tří‑ až čtyřhodinových či delších. Především rekreační sportovci se zde mylně domnívají, že čím větší je příjem tekutin, tím lépe. Nadbytečný příjem tekutin však hrozí rizikem vzniku hyponatrémie, která v nejtěžších případech může vést k vážnému poškození zdraví v podobě život ohrožujícího otoku mozku. Méně časté jsou astmatické stavy, anafylaxe, případně hypoglykémie.

• Existuje nějaká prevence?

Prevence je naprosto klíčová. Je dvojí, jednak dlouhodobá, kdy atlet, který se připravuje, má být dostatečně trénovaný, má dobře znát své tempo a dokáže se včas aklimatizovat, tedy mít dostatečný počet tréninků v podmínkách, které se podobají podmínkám závodu. Pak je to prevence v den závodu, kdy je důležité, aby byl dobře hydratován, aby na start šel v dobrém zdravotním stavu a nepřeceňoval své síly. Nejhorší je přemotivovanost a takové to falešné hrdinství – dokončit závod za každou cenu. Nelze také podcenit vhodné oblečení, přiměřenou průběžnou hydrataci a pokud jen trochu lze, tak i zevní chlazení.

• Kdy nejčastěji vstupuje na scénu zdravotník?

Velmi důležité je včas rozpoznat, kdy problém hrozí. Signalizuje‑li sportovec, že se relativně náhle cítí velmi slabý, malátný, pociťuje závrať, má nauzeu, je nezbytné mu věnovat pozornost. Jakmile se objeví porucha koordinace, atlet vrávorá, chová se nekriticky, je dezorientovaný, jedná se již o vysoce alarmující projevy, které vyžadují bezprostřední konání.

• Jaké jsou dopady?

Pokud se zachytí časné stadium, je prognóza výborná a atleti se rychle zotavují. Rozvinou‑li se ale uvedené známky poškození centrálního nervového systému a teplota tělesného jádra překročí 40 °C, je stav kritický. V takovém případě se počítá každá minuta aktivního chlazení s cílem dosáhnout snížení teploty pod 39 °C během 20–30 minut. Přesto však v některých případech dochází k nezvratnému poškození mozku, rozvoji šoku či těžkého selhání funkce jater a ledvin. V některých situacích je jediným život zachraňujícím postupem urgentní transplantace jater. Jak už jsem ale uvedl, některé případy bohužel končí smrtí navzdory všem vymoženostem současné intenzivní péče.

• Seminář se koná v centru simulační medicíny Aesculap Akademie, v čem vidíte přínos takovéhoto centra?

Centrum je unikátní v tom, že nabízí rychlý přenos teoretických poznatků do praktického nácviku. Jinými slovy, odpřednášíme určitou teoretickou část a hned v návaznosti můžeme ukázat, jak situaci prakticky řešit, čeho se naopak vyvarovat. Je to tedy ideální cesta k tomu, aby se teorie přenesla do praxe a přítomní měli pocit, že získávají nejen znalosti, ale že je umějí v praxi pak skutečně použít.

Zdroj: MT