Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 19. listopad 2019 | Svátek má Alžběta
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Paliativní péči sluší více skromnosti

MUDr. Ondřej Sláma, PhD., foto: Wikimedia

Paliativní péči sluší více skromnosti

Medical Tribune 20/2019
14.10.2019 11:06
Zdroj: MT
Autor: kol
Na několik otázek v souvislosti s tématy diskutovanými na konferenci Aktuální výzvy pro paliativní péči v Evropě a ČR jsme se zeptali jednoho z hlavních přednášejících, předsedy České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP MUDr. Ondřeje Slámy, Ph.D.

  • Co je podle vás největší výzvou pro českou paliativní péči do nejbližší budoucnosti?

Pacienti s potřebou paliativní péče se vyskytují i v jiných prostředí než v hospicech, pobývají v LDN, v nemocnicích, v domovech pro seniory. Výzva, která před českou paliativní péčí nyní stojí, je učinit paliativní péči dostupnou právě v těchto zařízeních. Aby tedy i např. v nemocnicích akutní péče, kde tito pacienti většinou dožívají a tráví poslední chvíle života, byla tato péče dostupná. Na dnešním semináři jsme diskutovali, jakou formu by měla mít, a hodně se mluvilo o modelu tzv. konziliárních nemocničních týmů. Zde se můžeme nechat inspirovat zahraničím, ale problém je v tom, že jde o model, který u nás nemá úhradu z veřejného zdravotního pojištění, takže nemocnice, které se rozhodnou takovouto službu rozvíjet, narážejí na to, že si musejí samy najít zdroje, z kterých ji budou financovat.

  • Problémů, kterým paliativní péče v ČR čelí, zazněla na dnešním semináři celá řada. Čeho by se měl lékař poskytující u nás specializovanou paliativní péči vyvarovat?

Asi by se měl vyvarovat jakési nafoukanosti, kdy by si myslel, že přichází s něčím, co nikdo jiný neví a neumí. Měl by spíše přicházet s vědomím, že svou paliativní kompetencí může specialistům, ať ambulantním, nebo lůžkovým, poskytnout důležitou podporu a servis. Myslím, že v nemocničním prostředí paliativním specialistům opravdu velmi sluší pozice konziliáře, tedy ne že si pacienta plně přebere do péče, ale je v dialogu s oborovým specialistou a společně s ním promýšlí, jaký by byl ten nejlepší plán péče. Vyvarovat by se tedy měl pocitu morální převahy, která by právě tuto spolupráci a priori znemožnila.

  • Patří právě nedostatečná komunikace k důvodům neshod, které panují mezi táborem paliativní a hospicové péče?

Je to velmi složitá problematika, kde se odráží i lidský faktor. Možná, že někteří obětaví otcové a matky zakladatelky hospiců najednou mohou mít pocit, že jim toto téma někdo ukradl. Ale o tom to není. Hospice vznikly v určitém historickém kontextu. Dnes se na téma paliativní péče díváme šířeji, a to právě proto, že se paliativní pacienti vyskytují nejen v hospicech, a je třeba tuto perspektivu dále rozšiřovat a dostupnost paliativní péče promýšlet i v domácím, v nemocničním a jiném prostředí. Hospicová péče je jednou z forem paliativní péče. Hospicová zkušenost je nesmírně cenná, ale zdaleka nepokrývá celou „agendu“ paliativní péče, tedy rozhodování a péči o pacienty v závěru života v současném zdravotním a sociálním systému. Česká společnost paliativní medicíny se problematikou hospicové péče systematicky zabývá. Pilotní projekt mobilní specializované paliativní péče, který vedl k nalezení úhrady z veřejného zdravotního pojištění pro mobilní hospice, je toho dobrým důkazem.

Je jasné, že v nemocničním prostředí, kde paliatr funguje jako konziliář, je potřeba věci vyjednávat, dělat kompromisy. Možná, že některým hospicovým pracovníkům pracujícím v prostředí, kde vše funguje tak, jak si to udělají a nastaví, a nemusejí o ničem složitě vyjednávat, se těchto kompromisů zdá být až příliš, a někteří mohou cítit, že se vlastně ta původní hospicová myšlenka zradila a že se třeba v nemocnicích jde až na kompromisy, které nedostatečně akcentují důležitost duchovní a psycho‑spirituální péče. Otázka je, zda je to výhrada oprávněná. Já se domnívám, že ne.

  • Je snaha z kterékoli strany tuto situaci, která paliativní péči jako takové určitě neprospívá, řešit?

Nad konkrétními projekty se potkáváme, řada lékařů z lůžkových i mobilních hospiců jsou členy České společnosti paliativní medicíny, několik jich je dokonce ve výboru společnosti. Problém je na úrovni vedení samotných zastřešujících organizací, tedy hovoříme‑li o vedení Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče a výboru České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP, tam se zatím potkávání se a konstruktivní domlouvání se na další činnosti nedaří.

Čtěte také:


Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky