Pýcha mocenských špiček
U lidí se syndromem mocenské pýchy byly prokázány znaky narcistické, antisociální a histrionské poruchy osobnosti, kromě toho znaky unikátní. Mezi unikátní znaky patří užívání plural majestaticus tak, jak ho užívali králové. Margareth Thatcherová sdělila národu „stali jsme se babičkou“. Jedinec stižený syndromem mocenské pýchy považuje své názory a zájmy za totožné se zájmy národa, považuje se za ztělesnění národního ducha a vůle nebo ducha a vůle organizace, v jejímž čele stanul, má neotřesitelnou víru, že ho nebo ji Dějiny nebo Bůh či Prozřetelnost ospravedlní, dalšími znaky jsou neklid, impulsivita, bezohlednost a natolik velikášský pohled na morální oprávněnost vlastních činů, že zatemňuje realistické porovnání nákladů s výsledky.
Empirickým podkladem studie jsou výsledky zkoumání 26 předsedů britské vlády a 18 prezidentů USA, kteří byli u moci v rozmezí let 1908–2008. Plně vyvinutý syndrom mocenské pýchy dokazuje studie u G. W. Bushe mladšího, Margareth Thatcherové a Tonyho Blaira. Rozsáhlá a hluboká psychopatologie byla zjištěna u řady dalších členů zkoumané skupiny, a to zejména závislost na alkoholu, užívání drog a deprese.
Tito lidé jsou viditelným vrcholem vertikálních mocenských sítí. Lze v nich předpokládat vysoký podíl sociálně úspěšných psychopatů, a to tím vyšší, čím vyšší je sociální mobilita. Neboť znakem sociálně úspěšné psychopatie, které se v tomto případě říká adaptivní, je v triarchickém modelu Patrickovy skupiny z r. 2009 boldness neboli fearless dominance, česky to znamená smělost, troufalost, neohroženost, drzost a nestoudnost, smělá nadřazenost. Lilienfeldova skupina prozkoumala chování 42 prezidentů USA: čím vyšší skóre boldness, tím lepší vůdcovství a vztahy s Kongresem, schopnost přesvědčovat, zvládat krize, schopnost začínat nové projekty, být uznáván jako „světově významný“.
Koho lze mezi mocenské špičky světa počítat?
Pravděpodobně nejobecněji je popsal r. 2008 americký ekonom Mancur Olson. Protože byl ekonom, říkal jim distribuční koalice. To je skupina motivující své členy výnosem z prosazování skupinových zájmů. Členové skupiny pak spolupracují proti většině ostatních skupin a jedinců. Jsou‑li úspěšní, stane se distribuční koalice tvůrcem všech podstatných norem. V pozici normotvůrce se snaží udržet navždy.
Nejefektivnější distribuční koalice byly, jsou a budou na úrovních mocensky nejvyšších, lhostejno, zda jde o špičky největších světových obchodních a finančních korporací, politických stran, tajných služeb, armád, či některých církví.
David J. Rothkopf v knize Supertřída: globální mocenská elita a svět, který tvoří, píše o přibližně šesti tisících lidí s mimořádným vlivem na mezinárodní politické vztahy. Jejich seznam najdete na internetu (https://en.wikipedia.org/ /wiki/The_Superclass_List). Podíváte‑li se do něj, budete pravděpodobně překvapeni. Seznam roste. Protože je výskyt těchto lidí v poměru k ostatní populaci asi 1 : 1 000 000, bude jich brzy sedm tisíc.
Bilderbergská skupina se schází od roku 1954 dle vlastních slov k neformálním diskusím, které mají podporovat dialog mezi Evropou a USA. Každoročně se účastní přibližně 130 politických vůdců, expertů z průmyslu, financí, organizací práce, vědců a médií. Setkání běží podle pravidla určeného pro debaty a diskusní panely o kontroverzních záležitostech. Pravidlo se jmenuje podle londýnského domu Chatham House, sídla britského think tanku Royal Institute of International Affairs. Vzniklo v červnu 1927 a bylo několikrát zpřesněno. Říká, že účastníci mohou užít informace, které se dozvěděli, ale nesmějí prozradit identitu jedince, který je pronesl, ani jeho organizaci nebo zaměstnání.
67. bilderbergské setkání proběhlo od 30. 5. do 2. 6. 2019 ve švýcarském Montreux. Na pořadu jednání byla témata: 1. Stabilní strategický řád; 2. Kam dál, Evropo?; 3. Klimatická změna a udržitelnost; 4. Čína; 5. Rusko; 6. Budoucnost kapitalismu; 7. Brexit; 8. Etika umělé inteligence; 9. Sociální média jako zbraň; 10. Význam kosmického prostoru; 11. Kybernetické hrozby. Seznamy přítomných stejně jako seznamy probíraných témat jsou na webových stránkách konference rok za rokem a stojí za zhlédnutí.
Hluboký stát je označení, které užil v roce 2016 poradce republikánů v USA Mike Lofgren pro „hybridní propojení prvků vlády a částí špiček finančního a průmyslového světa, které je schopné efektivně vládnout Spojeným státům bez zmínky o vztahu k souhlasu ovládaných vyjadřovanému formálním politickým procesem“.
Jinými slovy, jsou to skupiny kontrolující moc, které jsou samy mimo kontrolu.
Myslíte, že se vás to netýká? Strategická rozhodnutí činí tito lidé za vás a bez vás. Jejich odborníci třeba zjistí, že k vedení velké většiny neinformovaných lidí stačí malá menšina informovaných lidí, že nenásilné protesty 3,5 procenta populace stačí ke svržení vlády a jsou dvakrát úspěšnější než násilné převraty.
Karl Rove, poradce prezidenta George Bushe ml., ve své době jeden z nejvlivnějších mužů v USA, r. 2002 prohlásil: „Jsme teď impérium, a když jednáme, vytváříme svou vlastní realitu. A zatímco vy tuto realitu zkoumáte – jak jen vědecky chcete –, my budeme opět jednat a vytvářet nové reality, které budete také moci zkoumat, a takhle se to všechno vyřeší. Jsme tvůrci dějin… A vám, vám všem nezbude než zkoumat to, co děláme.“
Zkusíte rozlišit realitu pana Rovea a všech jeho světových následníků od skutečnosti?
Zdroj: MT