Přeskočit na obsah

Genetické poradenství rodinám s onkologicky nemocným dítětem

Nádorová onemocnění jsou v rozvinutých zemích nejčastější příčinou úmrtí dětí hned za úrazy. Ve většině případů se jedná o sporadicky se vyskytující onemocnění, které nezvyšuje významně riziko opakování stejných či jiných nádorů v rodině. Asi u 1–10 % nádorových onemocnění se v Evropě či Severní Americe předpokládá hereditární dispozice a u těchto onemocnění je indikováno vedle specializované onkologické léčby i genetické poradenství, případně je možné nabídnout genetické testování. Toto testování je spojeno s řadou problémů etických, psychologických a sociálních, a musí být proto prováděno dle určitých protokolárních postupů. V dětství se doporučuje u vybraných onemocnění, kde jsou možná účinná preventivní opatření. Spolupráce s genetiky u onkologicky nemocných pacientů dnes přináší vedle upřesnění diagnostiky a monitorování průběhu onemocnění i možnost dlouhodobého komplexního a preventivního sledování pacientů, eventuálně celých rodin. Genetické vyšetření může zvýšit efektivitu časného záchytu onkologických onemocnění a úspěšnost terapie.

Nádorová onemocnění postihují děti všech věkových skupin – od novorozenců po dospívající mládež. Vzhledem k zásadní odlišnosti od nádorů dospělých se péče o tyto pacienty do 18–19 let soustřeďuje na specializovaných pediatricko- onkologických pracovištích. Incidence nádorových onemocnění u dětí je sice nízká (představují méně než 1 % z celkového výskytu nádorů), v příčinách úmrtí dětí starších než jeden rok jsou však na druhém místě, hned za úrazy. Druhové spektrum nádorů je odlišné od nádorů dospělých a mění se i v jednotlivých obdobích dětství. Nejčastější jsou nádorová onemocnění krvetvorné tkáně (cca 30 %), s převahou akutních lymfoblastických leukémií, na druhém místě jsou nádory CNS (cca 20–25 %), dále maligní lymfomy (13 %). Ze solidních extrakraniálních nádorů jsou nejčastější neuroblastom, nefroblastom a sarkomy měkkých tkání (8–6 %). Nádorem specifickým pro časný dětský věk je retinoblastom (asi 3 %). Ve druhém decenniu bývá častější osteosarkom a Ewingův sarkom (5 %). Epitelové nádory, hojné v dospělosti, jsou u dětí vzácné (méně než 1 %). Nádory dětí se liší od nádorů dospělých nejen svým histologickým původem, ale i biologickým chováním, klinickou symptomatologií, odpovědí na léčbu a prognózou. Procento vyléčených je u různých typů dětských nádorů různé, obecně se však ve specializovaných centrech daří vyléčit až 80 % dětských pacientů. Rizika protinádorové léčby u dětí jsou oproti dospělým také rozdílná. Zdravé tkáně u dětí jsou zranitelnější než u dospělých, přestože jejich regenerační schopnost je větší. V důsledku terapie mohou nastat poruchy somatického vývoje, sexuálního vývoje a reprodukčních schopností či může dojít k indukci sekundárních malignit. Nikoli na posledním místě je i problematika psychosociální. Zahrnuje nejen překonání psychického stresu u samotného dítěte, ale i v rodině, a vyžaduje soustavnou spolupráci s rodiči a pedagogy. Pozornost zasluhuje také resocializace vyléčeného dítěte, jeho začlenění do společenských aktivit, volba vhodného povolání v budoucnu i další aspekty.
V současnosti se všeobecně uznává, že genetické faktory a genetické procesy hrají významnou úlohu v onkogenezi a že příčinou vzniku nádorů je kumulace genetických změn v somatické buňce. Pro genetické faktory svědčí i podstatně častější výskyt nádorů u sourozenců, zvláště pak u dvojčat, a rodinný výskyt nádorů. Riziko vzniku nádorů v dětské populaci je asi 1 : 600, u sourozenců dětí s nádory 1 : 300. Velmi vysoké je riziko výskytu leukémie u identického dvojčete (1 : 5), ale značně vyšší je i u ostatních sourozenců (1 : 720 oproti 1 : 2 880 v normální dětské populaci). Sporadickou formu má 80–90 % nádorových onemocnění, 10 % představují familiární formy a jen asi u 1–10 % nádorových onemocnění se předpokládá hereditární predispozice. Tyto nádory vznikají jako důsledek mutace v proto-onkogenech, tumor supresorových genech nebo mutátorových genech (MMR – mismatch repair). Knudson vysvětluje vznik hereditárních solidních maligních nádorů na základě hypotézy „dvou zásahů“ (two hits hypothesis). „Prvním zásahem“ je mutace už v zárodečných buňkách rodiče, která se přenáší gametami. Vyskytuje se proto ve všech buňkách dítěte a dědí se autosomálně dominantně s neúplnou penetrancí – každý potomek má 50% riziko, že získá predispozici k onemocnění. Pro vznik nádoru je však rozhodující tzv. „druhý zásah“, který představuje mutaci nebo ztrátu druhé, zatím nepostihnuté alely stejného genu v cílové (somatické) buňce. Jako modely použil Knudson retinoblastom, Wilmsův tumor a neuroblastom, tedy nádory, které se vyznačují familiárním výskytem a jejichž výskyt dominuje právě v dětském věku.

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 2/2004, strana 37

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…